Ne úplně kynologicky z psí školky o rasách

Nepočítala jsem to úplně přesně, ale kolem padesáti procent zákazníků barcelonské psí školky tvoří cizinci. Do Barcelony přijíždějí s psím doprovodem na studijní či pracovní pobyt a okamžitě hledají denní stacionář, protože jsou z domovských zemí tak zvyklí. Tudíž i pejsci se adaptují prakticky okamžitě, neboť je psí sociální život pro ně samozřejmostí.

Zajímavostí je, že téměř všichni zahraniční zákazníci přicházejí do školky s psíky čistých ras, zatímco domácí barcelonskou klientelu tvoří především různé směsky a hlavně psi adoptovaní, což považuji za obdivuhodný rys katalánské povahy.

Ale zpátky k cizincům. Je to pro mě vlastně vztah lásky a nenávisti. Proč? Protože mi pravidelní klienti přirostou k srdci, ale jejich pobyt je limitovaný splněným úkolem majitele. Takže třeba po roce nebo po dvou zase odjedou a vezmou mi kus živobytí a srdce.

Dalmatin Frida

Frida je dalmatin a přiletěla s Carlosem v osmi měsících z Mexika. První rok jsem kvůli ní musela každý den vstávat brzy, protože Carlosovi začínaly přednášky na univerzitě už v 8 ráno, kdy teprve otevíráme. Co bych ale pro pravidelné klienty neudělala. Navíc do Fridy jsem se vážně zamilovala od prvního dne.

Frida je velmi energická a není to jen díky jejímu věku. Zkrátka má větší potřebu si hrát, běhat a mít věci pod kontrolou. V tom je naprosto úžasná. Takový školkový policajt. Žádný jiný pes, který zařízením prošel, podobné vlastnosti nevykazoval. Frida se stala mojí pravou rukou při zjednávání pořádku, aniž bych ji o takovou službu žádala. I Frida si rychle našla své oblíbené kumpány na hraní a další buď ignorovala nebo kontrolovala. Nejlepší přítelkyní se jí stala Lia, německý ovčák, která nastoupila nedlouho po Fridě, a bylo jí v té době pouhých pět měsíců.

Ale zpátky k Fridině nevšední samozvané úloze policajta. Dalmatini jsou velmi inteligentní psi, milují lidskou společnost a bývají dobří hlídači. To všechno víme. Frida ale má něco navíc. Každou neobvyklou situaci vyřeší hned v zárodku a úspěšně. Někdy je tedy až příliš aktivní a rovnou vysvětlí každému nově příchozímu, kdo je tu za pořádek zodpovědný. Takže musí být až mezi posledními, kteří postupně vítají nového člena smečky. Ale abyste si nemysleli, že je Frida agresivní, to v žádném případě. Když se jí zdá, že se mezi dvěma psy odehrává něco potenciálně nepřístojného, prostě mezi ně vběhne. Nebo se rovnou mezi nimi zastaví, dokud se dav nerozejde. Tak a je to.

Pro každého, kdo je okouzlen černými fleky na bílém sošném těle, vězte, že tahle rasa není pro každého. Rozhodně ji neocení panelákoví gaučoví povaleči a utrpení to bude oboustranné. Dalmatin potřebuje ke spokojenosti pohyb a zábavu, stejně jako mentální cvičení. Jinak s ním nevydržíte.

Frida mi moc chybí. Po dvou letech se vrátila s Carlosem do Mexika, kde začali společně nový vzdělanější život.

Grettir, bruselský grifonek

Než jsem poznala Grettira, byl můj život chudší. O téhle rase, se kterou se zas až tak často nesetkáváme, jsem totiž nevěděla vůbec nic. Tedy kromě toho, že měla svoji roli ve filmu s Jackem Nicholsonem Lepší už to nebude.

Byť miluji psy všechny, přece jen moje osobní preference jsou psi velcí. Nikdy jsem si neuměla připustit, že bych si jednoho dne pořídila prcka. Tedy až do doby, než jsem se seznámila s Grettirem. Takového veselého a rozpustilého pohodáře aby pohledal. Vážně. S grifonkem se nebudete nudit a přitom vám nedá moc práce. Je to veselý psík, který má rád společnost a do školky zapadl jedna báseň.

Jeho maminka Anna přiletěla do Barcelony z Islandu postgraduálně vystudovat další titul. Jenomže protože zároveň pracovala v jedné mezinárodní firmě jako vysoká manažerka, občas byla na cestách. A v tom případě jsem se na pár dnů či týdnů ujala Grettira já. Prostě jsem si ho skoro osvojila jako druhého psa a vězte, že s ním byla velká sranda. On se totiž vyžívá v pozornosti, které se mu hojně dostává vzhledem k fousatému a rošťáckému kukuči všude kam přijde. Grettira jsem naučila jezdit metrem, což předtím nikdy nezažil a to bylo pro něj teprve něco. Taková koncentrace zájmu!

Grifonka si pořiďte, pokud hledáte veselou společnost a rozptýlení. Musíte mu ale věnovat pozornost, aby byl spokojený, a pak v něm najdete přítele nejvěrnějšího. Ještě si pár let počkám, až dorostu do věku, kdy už pro mě velcí psi nebudou. Pak si jistojistě pořídím grifonka.

I Grettir se loni vrátil zpátky do islandského domova a jediné, co mi po něm zbylo, jsou pravidelné přísuny pozdravů a fotografií. To jsem vážně obrečela. Nejhorší je vědět, že už se nikdy nevrátí.

Francouzský buldoček Kermit

Představím vám Kermita, ale tady mě zas tak vážně neberte, pokud nad touhle rasou uvažujete. U žádného jiného plemene jsem totiž neviděla tolik odlišností kus od kusu. Víte, že v Americe je to co do popularity rasa číslo jedna? Nedopátrala jsem se proč, ale kdyby většina z nich byla jako Kermit, pak bych měla jasno.

Kermit byl elegán školky. Jeho majitelé, kteří oba pracovali na americkém konzulátu, mu pořizovali na obojek motýlky. Bez něj nikdy do světa nevyšel. Na Vánoce se vzorem Santa Clause, na Velikonoce s kuřátky a během roku podle nálady. Kromě toho, že je Kermit fešák, má i chování elegána. A ničeho a nikoho se nebojí, tedy kromě ohňostrojů a petard. Umí být trošku svéhlavý, takže procházky s ním se protahují od obrubníku ke stromku a rohu domu, které dokáže očichávat dlouhé hodiny. S ostatními psy nemá žádný problém, ale vydrží si hrát tak půl hodinky a pak další tři spí.

Kermit nemá na rozdíl od některých jiných příslušníků buldočí rodiny problémy s dýcháním a dokáže upalovat, až se za ním práší. Miluju ten pohled, když legračně poskakuje na krátkých nožičkách a snaží se dohonit větší a rychlejší psy. Moc mu to nejde, tak celou dobu štěká. Asi aby na něj počkali. A nebo taky aby mu už dali pokoj. A nebo aby se uklidnili a neřádili kolem něj tolik, protože chce odpočívat.

I Kermita jsem si brala domů na prázdniny. Nejen že mi nevadí spát se psy v posteli, ale mám to ráda. Líp se mi usíná. S Kermitem jsem ale měla trošku problém. On se totiž na rozdíl od ostatních psů, se kterými jsem kdy sdílela lože, zásadně zavrtává pod peřinu. V noci mě budil strach, aby se třeba neudusil, ale to se pochopitelně stát nemůže. Pes má instinkty a kdyby mu docházel kyslík, ozval by se nebo vylezl.

Francouzští buldočci se zdají některým lidem roztomilí. Mně připadal roztomilý můj elegán Kermit, dokud nebyli jeho páníčci povolání k plnění povinností zpátky do Ameriky. I to jsem obulela.

Francouzští buldočci, nejen Kermit, jsou nekonfliktní a šťastní psi. Jenom se vám můžou trochu prodražit na veterinární péči. Skoro všichni, kteří prošli školkou, na něco trpěli a většinou to byly všelijaké alergie. Ve světě se prý francouzští buldočci často kradou, protože stojí plno peněz. Tak bacha na to.

No a příště něco o dalších rasách z ne tak docela kynologického pohledu.