Článek
Už dávno víme, že psi prožívají hluboké emoce a duševní stavy podobné lidem. Trpí stresem, depresemi a dokonce schizofrenií. Pes se tak může dostat do stejného stavu jako člověk, který se rozhodne ukončit život. Ten to ovšem většinou dělá s plným vědomím všech následků.
Vzhledem k tomu, že uvědomění podstaty života a smrti je zřejmě lidskou výsadou, řekněme, že pes je schopný se zabít, nikoli uvědoměle ukončit svůj život. Nemyslím tím případy, kdy vyděšený pes vběhne pod kola auta.
Nikdy mě nenapadlo se takovým chmurným tématem zabývat, dokud jsem se nestala nepřímým svědkem srdce drásajícího činu.
Povím vám o Troyovi, teprve dvouletém adoptovaném psovi. Troy byl poloviční malinois, otec neznámý. Takže velký pes, jakkoli je tato informace nepodstatná.
Páníček zemřel a Troye si vzal do opatrování jeho syn. Po několika měsících ale skončil v útulku, protože péče o něj byla nad síly nového pána. A odtud ho vysvobodil mladý muž, kterého velmi dobře znám. Byl to totiž můj zaměstnanec v psí školce.
Troy byl velmi nervózní pes, což by se vzhledem k jeho historii, a také samozřejmě predispozici plemene vytvářet silnou vazbu na majitele, dalo očekávat. Onen mladý muž měl ale všechny předpoklady, vůli a trpělivost Troye od jeho chimér osvobodit.
Troy byl od začátku útěkář. Ve školce nemohl za žádných okolností zůstávat poblíž vchodu, protože se z velkého a silného psa v mžiku stala žížala schopná protáhnout se a zmizet. Měla jsem ho moc ráda, protože kromě tendencí zdrhat měl také obrovské srdce a laskavé, i když smutné oči.
Jednou se přítelkyně onoho mladého muže vrátila z nákupu do bytu v devátém patře a marně Troye volala. Jako by se do země propadl. Taky že v podstatě ano. Jenom ne do země, ale na terasu o patro níž, kde si starší paní dopřávala odpoledního šlofíka a netušila, že Troy k ní jaksi spadl.
Nic se mu nestalo, protože ho zachránila markýza. Sice ji pochopitelně poškodil, ale na dlaždice dopadl víceméně měkce. Lehl si do stínu palmy v květináči a v klidu čekal na vysvobození, které přišlo s hasiči. Kdosi z protějšího domu totiž Troyův pád viděl a záchranáře zavolal.
Paní sousedka odpočívala spánkem spravedlivých a neslyšela zvonění u dveří. Hasiči přelezli zídku z vedlejšího bytu a našli Troye, jak klidně spí a žádné zranění nevykazuje. Teprve v tu chvíli se paní probrala, aby našla na vlastní terase hasiče s cizím psem.
Mladý muž i jeho přítelkyně byli vyděšeni a sousedka také, ale nakonec se tomu všichni zasmáli. Kromě té protržené markýzy se vlastně nic nestalo. Určitě byla nehoda, že Troy vypadl z terasy. Trouba jeden.
Jenomže ono se stalo víc, než jsme si všichni po této příhodě dokázali připustit.
Za pár týdnů už bylo totiž všechno jinak a opět to odnesla přítelkyně muže, jenž si Troye osvojil a věnoval mu všechen čas a péči. Znovu se vrátila do prázdného bytu. Tentokrát prázdného navždy.
Troy vyskočil oknem do světlíku a zřítil se z devátého patra až na dno. Žádné markýzy ho bohužel po cestě nezachránily.
Byl to čin uvědomělý? Chtěl se opravdu zabít a skončit se životem? Pravděpodobně ne, protože psi povědomí o životě a smrti nemají a nemohou proto vlastní konec plánovat. Alespoň tak tomu rozumíme. Ale zoufalství a těžká deprese snižuje přirozené instinkty, které by za normálních okolností psovi v počinech ohrožujících život zabránily.
Troyův smutný osud dosud provází nejen řada psychologických a filozofických otázek, ale i fyzikálních nesrovnalostí.
Troy totiž musel vyskočit na záchod s otevřeným poklopem a vecpat se do okénka menšího než vlastní tělo. Jeho životní zoufalství zdaleka překonalo veškeré předpoklady o psychickém stavu a všechny upřímné snahy jeho život zlepšit se staly marnými. Skutečný stav jeho mysli proto zůstává i nadále velkým otazníkem.
Sebevražda nemusí být jenom promyšleným činem skoncovat s nepřízní životních okolností, ale také sebedestrukcí jako následkem mentálního stavu. V případě psů se pravděpodobně jedná o velmi silné podněty, které vymažou jinak silné instinkty.
Chudák Troy zřejmě dosáhl toho, co si moc přál. Setkal se svým původním páníčkem.
Se svojí novou rodinou strávil Troy pouhé tři měsíce. Mladý muž i jeho přítelkyně ho velmi milovali.
Přečetla jsem na toto téma mnoho literatury, protože mi psí sebevražda nedá spát. Zjistila jsem, že Troy není jediný, přestože jsou takové případy spíše vzácné. Tématem se ale zabývají již odborné články z 19. století.
Jaký je tedy závěr? Mohou psi spáchat sebevraždu? Zřejmě ne tak, jak ji chápeme my.
Jasné ale je, že mohou trpět silnými depresemi. Odpojí se, začnou ztrácet sílu a energii a vykazují nedostatečnou reakci na stimulanty nebo nebezpečí. Ve většině zoufalých situací se pes dostane do polovědomého stavu, kdy potlačí instinkty.
A to se zřejmě přihodilo Troyovi.
Poučení? Žádné nemám. Snad jenom to, že psi mohou trpět víc, než si dokážeme představit a připustit. Ještě stále nevíme o psech, jejich psychice, duševním zdraví a emocích zdaleka všechno.
Slibuji, že příště napíši opět něco veselejšího. Ale i tohle je život. Či smrt.
Udělejte prosím svému pejskovi život hezčí a s těmi adoptovanými mějte spoustu trpělivosti. Nikdy totiž nevíte…
