Článek
K něčemu se vám přiznám. Samozřejmě, že jsem měla vždycky ráda všechna zvířata. Ale až do otevření školky pro mě pes byl zkrátka pes. Gaučáci a mini rasy jsem měla zařazené do škatulky: přítulná a roztomilá součást psího rodu vhodná pro starší ročníky, ale nic pro mě osobně.
Zpětně jsem se všem psíkům omluvila za nevinné příkoří způsobené vlastní neznalostí. Nemyslete si, takovou legraci jako s leckterou čivavou nebo yorkšírákem si s pasteveckými psy neužijete. Zkrátka úplně neplatí, že pes je prostě pes.
Florencia je čivava a vypadá jako myš. A to nemyslím vůbec ošklivě. Kromě toho, že je šedivá, taky běhá jako ta motorová. Poprvé k nám přišla v zimě celá zabalená do růžového kabátku, jehož límec zakrýval půlku hlavy a panička mi ji postavila na pult v recepci. Každý den je ve školce jiný, ale zrovna ten den jako na potvoru jsme pro Florencii neměli žádného parťáka, i kdyby jen třeba o sto procent většího. Florencia váží bez kabátu něco málo přes tři kila a další nejmenší byla dvacetikilová Yara. Pak už to jen stoupalo. Možná na mě byly rozpaky trochu vidět, proto mi asi Mónica, její majitelka, vysvětlila, že Florencia je v pohodě, protože je zvyklá z Madridu chodit do školky. A jak řekla, tak bylo.
Florencii na rozdíl od většiny nově příchozích netrvalo ani deset minut zorientovat se ve smečce. Bez omylu si vybrala největšího černého Roquiho a začalo rodeo. Roquimu se do hrátek sice napřed moc nechtělo a z postele lenivě a nevěřícně pozoroval Florencii, jak kolem něj provádí všelijaké taneční kreace, packou ho plácá po nose, a teprve když mu začala žižlat ucho, pomalu vstal, protáhl se a zívl tak mocně, že by do tlamy klidně strčil Florencie dvě. Tu rozjařilo, že konečně Roquiho vytáhla z letargie a začala před ním upalovat do herny. Dělala přitom všelijaké myšky, které ovšem čtyřicetikilové tělo Roquiho nemohlo vybrat, takže dvakrát smykem zabrzdil o stěnu. Florencie ale na něj byla hodná. Vždycky pěkně s vrtícím ocáskem počkala, až se otřepe a bude schopen další akce. Nebojte, nezašlápl ji při honičce. Asi dvakrát, když hrozil střet, ji plavně přeskočil, a ještě se ujistil, že je Florencia v pořádku. Pak spolu znavení usnuli. Roqui do klubíčka obmotaný kolem Florencie. Florencii všichni milujeme pro její nezbednost a rošťácký kukuč.
Majitelka Florencie Mónica je ale opravdu „cool“. Někteří majitelé malých ras mají z velkých psů panickou hrůzu a svalují to na své psíky. Situace se opakuje velmi často. Páníček nám při evaluaci starostlivě klade na srdce, že jeho mazlík se velmi, ale opravdu velmi bojí velkých, případně černých psů. V takřka všech případech je opak pravdou.
Folky, norfolský teriér, miluje roční německou ovčačku Liu a tvoří spolu zamilovaný pár, který se oddává hrátkám, jakmile se spolu sejdou. A sejdou se pokaždé, protože Lia chodí denně. Vodí ji třináctiletý Pol po cestě do školy a po vyučování si ji zase vyzvedne. Majitelka Folkyho je překvapivě veterinářka a kvůli ní jsme zpočátku museli pečlivě selektovat fotky a videa, která několikrát denně vystavujeme, abychom o Folkyho díky jejím obavám nepřišli. Tak moc se bála. I ona si myslí, že se Folky bojí velkých psů. Už jsou to ale dva roky a jeho majitelka Cristina začala videa lajkovat.
Folky a Lia
Třetí a zřejmě váhově nejvýraznější přátelské duo je Flora a Goa. Flora je yorkshirský teriér a když k nám přišla poprvé, byly jí čtyři měsíce. Umíte si ten uzlíček představit. Goa je největší bearnský pastevecký pes, jakého jsem kdy viděla. Jejich hrátky byly vskutku neotřelé a velmi kreativní. Nejoblíbenější aktivitou se stalo plachtění. Probíhalo tak, že Flora si vlezla na postel, která je spíš takovým velkým polštářem a štěkala na Gou, že nadešel čas. Goa chytla do tlamy roh polštáře a rozběhla se s ním na druhý konec herny. Občas po cestě Flora vypadla nebo vyletěla. Goa se zastavila a trpělivě počkala, až Flora znovu nastoupí a pokračovala v běhu. Princip hry funguje stejně jako nafukovací banán na moři tažený motorovým člunem. Obrečeli jsme, když Flora přestala chodit, protože se s celou rodinou přestěhovala do Amsterodamu.
Asi bych měla zdůraznit, že všechny aktivity a hrátky probíhají za dozoru zaměstnanců školky, abyste si zase nemysleli, že u nás panuje nějaká anarchie.
Takže páníčci, přemýšlejte, jestli se velkých psů opravdu bojí vaši mazlíčci nebo máte strach spíš vy. Tato poučka je univerzální.
