Článek
Veterináře napříč Spojenými arabskými emiráty zaplavují žádosti majitelů domácích mazlíčků o eutanázie zdravých psů a koček, kteří by jinak před sebou měli ještě dlouhý život. Spolky zabývající se adopcemi a útulky jsou zahlceny žádostmi o urychlené převzetí psa či kočky a po ulicích se potulují opuštěná zvířata, která ještě před pár dny měla milující domov.
Jenom v Dubaji žije, či přesněji řečeno žilo, téměř čtvrt milionu evropských občanů. Mnozí z nich zde vlastní nemovitosti, jiní je dlouhodobě pronajímají. V posledních letech se Dubaj stala magnetem pro bohaté rodiny a podnikatele z Evropy. Nejenom Angličané či Francouzi, ale i mnoho Čechů, jak se v posledním týdnu ukázalo, si za svůj nový či druhý domov vybrali Spojené arabské emiráty.
Proč ta expanze do betonového města uprostřed pouště? Někteří hledali luxusní životní styl v místě, které se stalo světovým trendy hitem, jiní tam přesouvali celé firmy a rodiny.
V SAE se neplatí daň z příjmu fyzických osob, z kapitálových výnosů ani dědická daň. Výhodné fiskální prostředí, příjemné podnebí a vysoký standard služeb včetně mezinárodních škol a specializovaných klinik, ale třeba i minimální kriminalita mnoho movitých lidí nejen z Evropy přilákalo do Dubaje. K tomu připočítejme jednoduché letecké spojení se světem a politickou stabilitu.
Jenomže právě bezpečnost a stabilita se ukázala v oblasti jako vrtkavá a v celé nahotě vyjevila, co je pro spokojený život nejdůležitější. Lidé v panice hromadně Dubaj opouštějí. Kupují si vysoce předražené letenky, pronajímají soukromá letadla, či zoufale spoléhají na své původní státy, že je z oblasti dostanou repatriačními lety.
Čert vem všechno, včetně domácích zvířat, která se stala součástí nového života. Psi a kočky, které si mnoho přistěhovalců pořídilo, jsou najednou na obtíž. Sehnat pro ně místo v letadlech, je v současnosti prakticky nereálné. Letecké společnosti přestaly domácí mazlíčky přepravovat jak v kabině, tak jako cargo, a mnoho těchto zvířat ani nemá všechna očkování potřebná k přesunu do Evropy.
Takové povinné očkování proti vzteklině není otázkou jednoho dne. Musí se čekat další 3 týdny, než je možné s očkovaným mazlíčkem do EU nebo Velké Británie vycestovat. A takovou dobu nikdo čekat nechce. Co když se situace ještě zhorší? Osobní bezpečnost a rodina má před psem či kočkou přednost. Je to sobecké či rozumné? Ať už se na to podíváme z jakéhokoli úhlu pohledu, je to nanejvýš tragické.
Domácí mazlíčci se stali skrytými oběťmi konfliktu v Perském zálivu. Jenom počet Angličanů, kteří od 1. března opustilo oblast, je přes 45 tisíc. Mnozí z nich tu měli domovy včetně psů či koček, protože domácí mazlíčci k životnímu stylu ostrovanů neodmyslitelně patří.
Všechny místní útulky, charity a spolky starající se o domácí zvířata, hlásí naprosto přeplněné kapacity, přesto jejich telefony nepřestávají vyzvánět. Mnohá zvířata skončila na ulici, či zavřená v opuštěných bytech.
Opuštění domácího mazlíčka je v SAE nezákonné a v případě odhalení se udělují pokuty až do výše desítek tisíc liber. Dubajské administrativě ale nelze upřít velkou snahu. Na obrovský nárůst počtu toulavých koček a psů město reagovalo spuštěním krmných stanic s umělou inteligencí po celém městě.
Z Dubaje přicházejí stále další a další smutné obrázky opuštěných zvířat, jejichž majitelé narychlo opustili své domovy. Do místních facebookových skupin neustále proudí další žádosti o pomoc, prosby a rady.
Před místním útulkem se našla krabice s kočkou, jejími čtyřmi koťaty a ručně psanou zprávou: „4 koťata s kočkou uvnitř krabice. Vracím se do své země. Zkoušel jsem volat, ale nikdo mi to nebral. Omlouvám se, že je nechávám před vaší bránou“.
Psi přivázaní k odpadkovým košům či pouličním lampám nejsou ničím výjimečným, stejně jako psi zastřelení v poušti při přechodu majitelů do Ománu. Většina veterinářů místo eutanázie odkazuje zdravé psy do útulků, které jsou ale již přeplněny. Někteří psi a kočky jsou proto skutečně zbytečně utracováni.
Místní útulky pracují pod extrémním stresem nejenom organizačním, ale i finančním. Získávání finančních prostředků je v SAE přísně kontrolováno a crowdfundingové platformy jako GoFundMe jsou zde zakázány.
Jen těžko se vžít do situace lidí, kteří prchají ze země před možným nebezpečím a zanechávají za sebou to, co k nim a jejich rodinám patřilo a co milovali. Své psy a kočky.
Můžeme si stokrát říkat, že my sami bychom nic takového nedopustili. Žít s představou, že jsme svého věrného a oddaného psa, jehož život závisí na našem rozhodnutí, nechali napospas vlastnímu osudu, je mučivá. Nechápavý pohled němé tváře ty lidi musí provázet po zbytek života.
Mnozí z těch, kteří dnes v panice prchají, se pravděpodobně jednou vrátí. Mají tam přece své domovy. A budou v útulkách hledat své psy a kočky….
Nebo se možná už nikdy nevrátí. I libanonský Bejrút kdysi býval „Paříží Blízkého východu“, kam se Evropané uchylovali podobně, jako to dnes dělají v případě Dubaje. Po dlouhou dobu byl finančním a kulturním centrem celého regionu a dnes se Bejrút nachází uprostřed jednoho z nejhorších ekonomických kolapsů světa a existenční krize. Doufejme, že podobný osud nepotká lesk Dubaje.
