Článek
Je to otázka nabídky a poptávky. Respektive naopak. Dokud budou lidé lačnit po živém mláděti za „dobrou cenu“ a zavírat oči před týráním zvířat, problém množíren bude pokračovat a možná i narůstat. Lidská nenasytnost totiž nemá hranice.
Množírny jsou systémem, kde fena není zvíře, ale výrobní nástroj a štěně není život, ale produkt. A kde se zisk počítá rychleji než utrpení.
Bez kupujících by tenhle byznys ale neexistoval. A přitom se dá odhalit velmi jednoduše. Alibistické „Já nevěděl, že je pes z množírny,“ je neobhajitelné. Takzvaný dobrý nákup se ale stejně v ničem nevyplatí.
Vypadá to nevinně. Fotka štěněte, krátký popis, telefonní číslo. „Ihned k odběru.“ „Bez papírů.“ „Levně.“ Lákavé či podezřelé? Zejména v tomto případě platí, že když něco vypadá podezřele, pak to taky podezřelé je.
Kolik lidí si koupilo štěně z množírem již odhalených i zatím fungujících v ilegalitě? Převzali si pejska kdesi na parkovišti či na ulici, což je samo o sobě nezákonné. Beze smlouvy, veterinárního dokladu o očkování, odčervení a neočipovaného? Všichni tito kupci se na rozkvětu množíren, které nejsou nic jiného než mašinérie na utrpení zvířat, podílejí hlavní vinou. Musí jich být tisíce.
Utrpení se netýká jen psů, kteří nejsou dobří pro nic jiného, než pro rozmnožování. Bez pravidel, hygienických podmínek a bez soucitu. Utrpení se týká i štěněte, které se do takového prostředí a zbědovaným matkám narodilo.
Cenu pak zaplatí ten, který štěně „výhodně“ koupil. Náklady na veterinární ošetřování psa bůhvíjak geneticky vybaveného a vlastní psychický stres velmi pravděpodobně mnohonásobně převálcuje radost z výhodné koupě.
„Nejsme dost bohatí na to, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci“, říkával můj dědeček. Ač to může znít v kontextu psích množíren nepatřičně, platí to i v tomto případě.
Levně a se zavřenýma očima klidně pořídíme živého tvora, který vzešel z množírny, jeho původ je velmi nejasný a dost pravděpodobně se bude potýkat se závažnými zdravotními problémy, psychických nevyjímaje. Jednou z podmínek zdravého vývoje štěněte je totiž dostatečná doba strávená s matkou, která se o něj stará.
V podmínkách množíren, kde fenky žijí zavřené v klecích a štěňata jsou odebírána ve velmi raném věku, je jejich správná socializace velmi nepravděpodobná. A přitom je pro štěně zřejmě tím nejdůležitějším vkladem do života.
Samozřejmě, že vysoká cena nemusí být zárukou kvality, ale podezřele nízká cena je takřka s jistotou zárukou podvodu a týrání. V případě množíren je nejlepším přirovnáním zvířecí otroctví. Ano, psí otroci jsou ti, kteří svým majitelům vyrábějí zisk bez úměrně vynaložených nákladů.
Připomeňme si základní fakta. Každé štěně, které opouští chovatele, musí odcházet s papíry. A nemyslí se tím nutně průkaz původu u štěňat s rodokmenem. Musí ale mít očkovací průkaz s alespoň jedním očkováním a jedno až dvě odčervení. Před odchodem k majiteli musí mít ze zákona štěně také aplikovaný čip s číselným kódem.
Doklad o čipu i ostatní dokumenty jsou snadno manipulovatelné, takže samotná nálepka nic neznamená. Výlet k veterináři co nejdříve po koupi pejska je tak nutností. A nejenom kvůli čipu. V případě odhaleného podvodu je na místě jeho nahlášení příslušným orgánům či rovnou trestní oznámení.
Otázka zní velmi jednoduše – kdo z těch, kteří si koupili psa z množírny, dbali alespoň základní opatrnosti a kontroly? Ta spočívá zejména ve fyzické návštěvě chovatele a seznámení se s matkou štěněte. Kolik z těchto lidí nevyžadovalo smlouvu, veterinární průkaz s platným očkováním a číslo čipu?
Pravděpodobně většina, protože jinak by měly množírny velký problém. Tito kupci se tak stali spoluviníky zodpovědnými za týrání zvířat, které i díky nim bude pokračovat. Zveřejněných otřesných případů přibývá, ale kupců ochotných zjevné nesrovnalosti tolerovat, zřejmě neubývá. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi šedou zónu ekonomiky, o skutečných číslech můžeme pouze spekulovat.
Ještě pořád nám nestačí příběhy odhalených množíren, ze kterých se odebírají stovky psů žijících v nuzných podmínkách? Jedním z posledních takových případů budiž množírna na Příbramsku, ze které bylo do útulků převezeno 153 psů malých a velmi žádaných plemen. Nebo 160 retrívrů v Odrovicích v loňském roce.
Není nutné být odborníky na chovatelství, aby bylo jasné, že dobrá a zdravá péče o takové množství psů je drahým a velmi náročným úkolem vyžadujícím nepředstavitelné úsilí mnoha lidí. Což samozřejmě v podmínkách jedné takzvaně chovné stanice není možné zajistit. Profit z každého prodaného štěněte ale zřejmě za takové příkoří stojí.
Nesmíme si namlouvat, že koupí štěněte z množírny pomáháme jednomu živému tvorečkovi. Pomáháme tak především rozkvětu nelegálního businessu s utrpením a žádná obhajoba šlechetnými úmysly či neznalostí neobstojí.
Dokud nebude postaven mimo zákon prodej zvířat z neregistrovaných chovů a trestáni ti, kteří kupují ilegální zboží a množírny tak podporují, z místa se nepohneme.
Toužíte-li po pejskovi a nemáte moc peněz, zajděte raději do útulku. Tam na své nové rodiny čekají tisíce potřebných chlupáčů.
Zdroje:
