Článek
Další otázka, kterou by si měl každý psí rodič položit: „Chci psa vycvičeného k dokonalé poslušnosti, nebo šťastného a spokojeného?“ Je správné nyní konstatovat, že toto dilema se netýká pracovních psů určených k výcviku, ale domácích mazlíčků, stejně jako tento článek.
Ti, kteří se této problematice nevěnují profesionálně, možná netuší, že v posledních letech došlo celosvětově k diverzifikaci přístupu v cvičení psů, a to do té míry, že se v základních předpokladech vzájemně popírají. Pojďme se podívat na hlavní principy tradičního a moderního přístupu, přestože různých variant existuje bezpočet a již i někteří trenéři psů určených například k policejnímu či záchranářskému výcviku upřednostňují nové metody. Jejich účel je ovšem jiný než vychovávání domácích mazlíčků, takže je z článku vynechám.
Tradiční výcvik (metoda biče a cukru)
Je zaměřen na poslušnost a vychází z principu dominance a teorie smečky (vlka). Zastánci této teorie věří, že psi se poučí z následků za své činy a potřebují vůdce, aby pochopili své místo v hierarchii. To znamená, že abyste mohli kontrolovat svého psa, musíte si vydobýt alfa postavení. Už jen samotné slovo KONTROLA charakterizuje tradiční způsob výcviku. Zřejmě nejznámějším představitelem tohoto směru je Cesar Milan, který si vybudoval značku díky televizní sérii známé i u nás.
V tradičním, či chcete-li konzervativním, způsobu se používají pomůcky jako například stahovací, či dokonce elektrické obojky, které jsou již v některých zemích zakázané. Jinými slovy „udělej, co říkám, jinak uvidíš.“ Pochopitelně ne každý trenér zastávající tradiční výcvik vám tyto pomůcky doporučí, nicméně korekce chování na principu jeho negace je základním pilířem této metody.
Způsob výcviku postavený na chápání psa jako člena smečky je stále populární, má hluboké kořeny a bezpochyby je velmi účinný. Je založený na strachu z důsledků a z trestu, neboli na negativní motivaci. Výsledkem je pes poslušný vůči svému pánu.
Výhodou tohoto výcviku je, že je relativně snadný, protože metoda trestu a strachu funguje lehce. Reakcí ovšem často bývá další problematické chování včetně agrese, nemluvě o tom, že pes zvyklý na jasné příkazy, je bez přítomnosti páníčka, který mu je běžně dává, ztracený.
Jako příklad tradičního výcviku dobře poslouží od nepaměti rozšířený způsob, jak odnaučit štěně doma čůrat. Čumáček se mu vymáchá ve vlastní loužičce, případně se plácne složenými novinami, když udělá něco špatně. Neboli výsledek za pomoci trestu a z toho vyplývajícího strachu.
Moderní styl výcviku (pozitivní podmiňování)
Filozofie pozitivní korekce vyvrací představy o souboji mezi psem a páníčkem o dominanci a je založená na mnoha vědeckých studiích, ze kterých vychází, že pes je schopen se učit na základě kladných podnětů. Místo pomůcek typu účelové obojky vstupují do hry odměny, hračky a fyzické pochvaly typu drbání.
Pozitivní metoda výcviku nepoužívá zastrašování a tresty, ale snaží se pochopit příčiny a nahrazuje nežádoucí chování kladnými podněty. Je velmi úspěšná v boji proti různým strachům, které stojí za většinou projevů vyžadujících korekci.
Pes je odměněn za dobré chování, nikoli trestán za to špatné. Sedne si, protože bude chválen, nikoli proto, že když si nesedne, bude potrestán. Podobné je to i se zmíněným čůráním. Každá povedená loužička venku se odmění velkou pochvalou. To je principem pozitivního přístupu výcviku. Upozorňuji, že tento příklad je velmi všeobecným vysvětlením rozdílu dvou filozofií.
Oproti staré škole je moderní výcvik zaměřen na hlubší vztah mezi páníčkem a psem a jako takový je nejen dlouhodobě efektivnější, ale vytváří pouto, po kterém a priori toužíme, pokud jsme na první otázku v tomto článku odpověděli, že od soužití se psem hledáme zejména společnost.
Korekce chování za pomoci této metody spočívá v pochopení základní psychologie psa, jeho potřeb a instinktů, a tím pádem klade větší nároky na spolupráci trenéra s páníčkem. Některé kurzy dokonce začínají první lekce bez přítomnosti psů.
Jak vybrat trenéra
Pokud uvažujete nad profesionálním trenérem, vyberte si správně podle toho, čeho chcete dosáhnout, jaký život se svým psem plánujete a myslete i na to, že třeba někdy budete potřebovat hlídání. Pokud je totiž závislý na vašich pokynech, může být v cizím prostředí vystresovaný. Zajímejte se o metody, které jednotlivý trenér či škola nabízí, jaká je jejich filozofie a pokud možno se vyvarujte výcvikových táborů, kam psa prostě odložíte s tím, že se vám vrátí poslušný pes. Výcvik je totiž hlavně o páníčkovi.
Konzervativního trenéra poznáte i podle jeho mluvy. Bude se zaměřovat na slova jako respekt, dominance, poslušnost a bude z vás dělat šéfa. Trenér vyznávající nový přístup se zaměří se na řeč těla, psí komunikaci a bude mluvit o pozitivní korekci a nabídce, nikoli o příkazech.
Já osobně preferuji společníka s jeho individualitou, nezbedností a prioritami než psa dokonale vycvičeného. Pes, který je velmi dobře socializovaný (o nenahraditelné důležitosti socializace bude další článek) a prochází s vámi životem jako partner, potřebuje rozumět základním pravidlům soužití, stejně jako vy musíte chápat jeho potřeby. Pak budete šťastni oba.
Nejsem psí trenér, takže zde nepropaguji vlastní živnost. Nicméně ano, v profesionálním životě jsem každodenně obklopená psy všelijakých ras od věku 4 měsíců po seniory. Už mě ani nepřekvapuje, jak málo někteří páníčci znají své mazlíčky. O příbězích z psí školky a třeba i o tom, jak se z veselého štěněte může špatným výcvikem stát ustrašánek, napíšu jindy.
Prosím, buďte upřímní k sobě i ke svému psovi a dovolte vám oběma šťastný a spokojený život pospolu. Pokud k tomu potřebujete profesionální pomoc či radu, není to žádná hanba, jen si vyberte správně.
A zapomeňte na staré přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Nabídněte mu nové podněty, pochopte, co mu dělá radost, dejte mu lásku a užijte si spolu legraci.
