Článek
Svobodný život bez psa je určitě pohodlnější. Najednou nic nemusíte. Spěchat domů nebo chodit ven, i když se vám nechce. A seznamování je mnohem jednodušší. Jste v něm jen sami za sebe.
Když si chcete vzpomenout na nějaké časové období ve svém životě, obvykle si jej připomenete podle toho, kde jste zrovna bydleli, jakou jste měli v té době práci nebo s kým jste chodili. Já to mám podle toho, jakého jsem zrovna měla psa.
Život mám zkrátka rozdělený na dobu Fenji, Gony, Olivera a Belindy. Jednou v životě jsem provedla substituci za dva kocoury, ti se sice také počítají, ale život s kočkou je prostě jiný než se psem a na seznamování velký vliv nemá. Pokud si tedy nenajdete alergika.
Někdo si pořizuje psa s přítelem či přítelkyní, já to většinou dělala obráceně. Přítele k psovi. Možná byste se divili, jak se partnerský výběr přirozeně eliminuje. Nemusíte dlouze zkoumat jeho úmysly, charakterové vlastnosti a připravenost k vztahu. Pes je jako katalyzátor, který všechny předpoklady, domněnky a úmysly vyjeví ve zrychleném tempu.
Citlivé duše mi jistě prominou připodobnění psa k dítěti. Z pohledu svobodného člověka je to totiž stejné. Bezdětný a bezpsí člověk má zodpovědnost pouze za sebe a své činy, zatímco dětný či psí člověk navíc ještě za malého závisláka. Lidského či chlupatého, to je jedno. A nevzdá se ho ani za nic na světě. Ani za bůhvíjakého chlapa nebo ženskou.
Právo na komentář jsem si udělila proto, že jsem okusila všechno. Byla jsem matka samoživitelka, a ještě k tomu se psem.
Fenjí jsem měla dřív než chlapa. Ten ale odešel a Fenjí zůstala. Dlouho ale bohužel ne, protože byla hodně nemocná. S dalším chlapem jsem si pořídila Gony. Ten taky odešel, ale s Gony mi i dál pomáhal. Byli jsme tak trochu jako rozvedení rodiče, kteří se dokážou dohodnout.
Další mužský mi psa nedovolil, proto ty kočky. Jenomže ani ty se nakonec neukázaly jako záchrana, měla jsem to tušit hned od začátku. Dalšímu chlapovi jsem proto hned na začátku řekla, že jestli spolu máme být, bez psa to nepůjde. Byl nadšený. Tak jsme si pořídili Olivera.
Jenomže chlap se ukázal jako trýznitel, takže jsem od něj odešla i s Oliverem a okusila hořkosladkou příchuť svobodného života se psem. Když se totiž seznamujete s přívažkem, nevyhnutelně si kladete podmínky, přes které nejede vlak.
Výhoda závazku v podobě závislé bytosti je nesporná. Nikdy totiž nejste sami, a tudíž hledání nového vztahu se stává méně urputným, dramatickým a malichernějším. Což má svá pozitiva, protože vaše šance jsou proti ostatním ženám či mužům na trhu stejně méně příznivé.
Stává se z vás tak trochu diktátor. Neexistuje nic jako „buď pes, nebo známost.“ Je to stejné jako „dítě, nebo známost.“ Buď oba, nebo nazdar.
Nakonec si vytvoříte se psem svoje pohodlíčko, svoji rutinu a tetelíte se, jak se vám spolu pěkně žije. Každý nový příchozí to má hodně těžké. Nejenomže o vás musí ale opravdu stát, protože je až třetí do party, ale žádá se od něj minimálně zdvořilá tolerance.
Přiznám se vám, proč mi nic nevydrželo na věky. Vadilo mi, že by je někdo chtěl vychovávat. Na to jsem přece měla patent jenom já. Nebo naopak zase že se podílet nechtěli vůbec. Zkrátka je to těžké.
Na úplném začátku je všechno fajn. Nic neskrýváte, naopak pyšně oznamujete, že máte psa. Nebo dítě. Protože se dotyčnému líbíte, jásá. On má přece taky rád psy. Nebo děti. Snaží se jim, potažmo vám, vlísat do přízně. Kupuje jim pamlsky, jde s vámi do parku a všem přátelům se chlubí, jak potlačil sám sebe a zamiloval se do cizího psa nebo dítěte. On, který nikdy nic takového nechtěl.
Jsme totiž tak trochu sobci. Chceme od někoho, aby automaticky přijímal a miloval naše stvoření, i když si ho sám nevybral. Dělíme pozornost mezi vlastního psa a novou známost, necháme se láskyplně olizovat a doufáme, že nás nový přítel vzápětí políbí. A že nás bude objímat přes mazlíčka, který si sedl na gauč mezi nás, a že mu nebudou vadit chlupy na kalhotách. Ani nemluvě o tom, že pes je zvyklý spát s vámi v posteli.
Váháme mezi volbou zavřít psa do vedlejší místnosti a celý večer zápasit s pocitem špatného svědomí a zkázou romantické chvilky kňučením, nebo riskovat, že pes našemu novému drahému olízne nahý zadek.
Na večeři přijdeme s chlupáčem nebo hned po ní utíkáme domů, aby nebyl chudák dlouho sám. A dovolenou? Jenom ve třech nebo v případě, že máme zaručené a prověřené hlídání.
Jenomže jak z toho ven? Ani najít si mužského nebo ženskou taky se psem nemusí být řešení. On ten druhý totiž určitě není tak vychovaný jako ten náš, je na rozdíl od něj moc uštěkaný, a ještě k tomu se třeba ti dva nesnesou.
Na druhou stranu nám pes dokáže při randění velmi rychle otevřít oči a efektivně eliminovat nevhodné partnery. Protože ten, kdo nepochopil, jak je pro nás chlupáč důležitý, nemá s námi budoucnost. A navíc, jak známo, pes má smysl detekovat divné lidi.
Pes je zkrátka taková dobrá kámoška nebo přísný otec, který vám k nové známosti řekne své. Funguje to naštěstí ale i obráceně. Když si ti dva sednou, máte šanci na láskyplný vztah ve třech. A to všechno se ukáže velmi brzy.
Nejsme sobci, jak vypadáme. Naopak, jdeme hned od začátku s kůží na trh a ukazujeme svůj život bez příkras a upřímně. Mít rád cizího psa totiž není automaticky snazší než mít rád cizí dítě.
Důvod ke stížnostem ani steskům žádný není. Výběr partnera se závazkem je totiž velmi selektivní, ale efektivní proces. Zúží sice naše možnosti, ale my stejně nechceme jen tak někoho.
