Článek
Představte si situaci, kdy chce muž se ženou tvořit harmonickou hudbu, která bude pro oba naplňující. Setkají se a začnou spolu hrát. Jenže ono to neladí, hudba není harmonická a přichází zklamání z nenaplněných očekávání. Čím to je? Dneska budu psát hlavně pro muže, i když se téma samozřejmě týká i žen. Jsme v tom spolu a každý se stejnou mírou zodpovědnosti.
Často je nesoulad způsobený tím, že muž se příliš soustředí na to, co a jak hraje žena a snaží se jí přizpůsobit. Svou kytaru pomyslně ladí podle zvuků její kytary a to nefunguje. Není to jeho vina, jako kluk se to naučil se svou mámou – zjistil, když se bude ladit na ní, a ne na sebe, vztah mezi ním a mámou bude fungovat, a ona ho pak bude mít ráda. V dospělosti pouze tento nefunkční dětský model opakuje s očekáváním, že mu to konečně přinese to, co ve vztahu hledá. Jenže, aby dospělé vztahy fungovaly, je nutné tento naučený vztahový model ve svém životě uvidět, pracovat s ním a osvobodit se od něj.
Dospělá a zralá žena netouží po muži, který jí bude následovat a hrát její hudbu, který bude pod tíhou obav a nejistot čekat, co zahraje ona, aby ji náhodou svým autentickým projevem nepopudil nebo nezklamal. Který ve vztahu zapomene sám na sebe, na svoje potřeby, hranice, názory, pocity a bude žít pro ni.
Chce pravdivého a nezávislého spoluhráče, který má dobře osahanou vlastní kytaru a nebojí se hrát to, co mu říká jeho srdce, duše, jeho pravé Já.
Cesta k harmonickému vztahu spočívá v tom být nejprve jasně a do hloubky naladěný sám na sebe, na svou pomyslnou kytaru a její vibrace a hudbu. Být si vědomý sám sebe a svojí bytostné podstaty. Z tohoto hlubšího uvědomění má pak muž jasno, co jsou jeho skutečné potřeby, vidí cestu k jejich naplnění a umí je ve vztahu jasně komunikovat, dobře vidí a respektuje svoje hranice a umí se za ně postavit, umí pravdivě říct ano i ne. Hlubší sebe-uvědomění pravého Já přivádí muže ke zdroji jeho mužské síly a energie, kterou posléze umí projevit nezávisle na vnějších okolnostech.
Je to právě hlubší sebe-uvědomění, které je zdrojem vnitřního naplnění a jasného vědomí – jsem v pořádku, přijímám se a miluji se tak, jak jsem, se vším všudy. Jen když muž nalezne svůj vnitřní zdroj síly a lásky, může být ve vztahu skutečně nezávislý, svobodný a sám sebou. Jinak bude neustále hledat lásku, potvrzení a uznání někde venku – třeba u svojí ženy. Toto očekávání, že naplnění přijde zvenku pak muže vede do vztahových dramat, závislostí, sebe-popírání a přizpůsobování se ženě, od které naplnění chce.
Uvědomování si vlastní podstaty muže narovnává do jeho přirozené velikosti, síly a důstojnosti. Otevírá v něm hlubší úrovně vnímavosti a pozornosti. Také ho to osvobozuje od nadvlády jeho ega a analytické mysli, která má chuť neustále všechno hodnotit, posuzovat a řešit. Je to obrovská životní úleva v sobě objevit hlubší prostor vlastního bytí, ve kterém je lehkost, radost, klid a mír. Tady totiž končí ochota kvůli ostatním lidem, vztahům a vnějšímu naplnění zaprodávat svou duši. Takoví muži jsou dneska cennější než zlato (a ženy to dobře ví).
Pak může muž ve vztahu stát narovnaně s jasným vědomím sebe sama, a se svojí kytarou hraje hudbu svého srdce. Je plně přítomný sám sobě, svojí hudbě a také ženě a její hudbě. To je pro mě osobně předpoklad, ze kterého jsou pak oba schopni tvořit harmonickou hudbu. Spolu hrát a ladit se na vyšší vibraci společného bytí, která oběma zesiluje a prohlubuje jejich vlastní radost a naplnění.
Proto, chlapi, hrajte na svůj nástroj života. Objevujte svůj vlastní tón a hrajte, hrajte, hrajte. Laďte se nejprve na sebe, vše ostatní se podle toho správně poskládá.
