Článek
Často si muži myslí, že to znamená být tak trochu popelnice na veškerý projev ženy. Že musí vše přijmout a nechat si líbit i to, s čím hluboce nesouznějí. Ale tak to není.
Být přítomný v konfliktu znamená dvě věci najednou:
- Být přítomný emocím partnerky – tedy s nimi nebojovat ani před nimi neutíkat. Nebagatelizovat je. Nesnažit se je „vyřešit“ nebo umlčet.
- Být přítomný svým vlastním emocím – vnímat, co se děje v tobě.
Žena se na tebe zlobí – a co to dělá s tebou? Jak se cítíš ty? Co je tvoje pravda v této situaci? Možná to v tobě probouzí taky vztek, pocit viny nebo ponížení. Možná se cítíš jako malý kluk, který je pod tlakem nebo ukřivděný – „tohle jsem si nezasloužil.“ 💭
A tady je ta klíčová věc: Nejdřív potřebuješ mít kapacitu unést svoje vlastní emoce. Mít určitý nadhled a odstup od svého prožívání, abys na ni nereagoval automaticky z role vzteku, ublíženosti nebo obrany.
(A pozor – to neznamená, že žena má chodit na špičkách nebo potlačovat své emoce. Může vyjádřit všechno, co cítí. A ty máš právo na to reagovat autenticky.)
Když jsi schopný ustát sám sebe, můžeš na její projev reagovat ze své pravdy:
Třeba: „Vidím a cítím, co mi říkáš. Nechávám to na sebe působit. Díky, že mi to říkáš.“
Nebo: „Chápu, že jsi naštvaná. A máš na to právo. Zároveň – takhle se mnou nemluv. To se mi nelíbí.“
Nebo třeba i: „Máš pravdu. Podělal jsem to. Je mi to líto.“
Je totiž rozdíl, pokud ti žena vyjadřuje svoji frustraci nebo smutek – a pokud na tebe nevědomě chrlí vinu, která ti nepatří. Je přece rozdíl, pokud žena mluví vědomě o svých pocitech nebo ti říká „za to můžeš ty!“ V prvním případě můžeš být s ní. Ve druhém případě je důležité se jasně vymezit.
Být přítomný neznamená, že vše tiše musíš spolknout. Neznamená to být bez hranic nebo bez páteře. Znamená to být schopný vnímat sebe i druhého zároveň – a reagovat podle toho, co je v dané chvíli pravdivé.
A tohle je práce. Tohle není něco, co se prostě stane. Vyžaduje to dlouhodobé budování té „kapacity“ – terapií, sebepoznáním, čelení vlastním traumatům a spouštěčům. Bez toho to nejde.
Je potřeba čelit vlastním emocím a spouštěčům, co tě v kontaktu se ženou aktivuje, abys vůči ní nemusel jednat nevědomě nebo destruktivně. Ale abys se mohl sám v sobě postarat o to místo, které je citlivé na její vztek, kritiku nebo obviňování – a toto místo v sobě zacelil. To je cesta k vnitřní síle a jasnosti toho, co je v dané situaci tvoje pravda.
Představ si, že se na tebe žena zlobí, ale tebe už neovládne ten starý hlas – „selhal jsem zase“ – nebo pocity viny, které se snažíš ze sebe setřást tím, že se budeš obhajovat nebo útočit. Kdyby tam tahle stará reakce nebyla, co všechno bys mohl udělat jinak?
Vlastně na to neexistuje univerzální návod, jak by ses měl chovat. Jak přesně bys měl reagovat a co přesně říct nebo neříct. Vztahy nejsou matematická úloha s jednou správnou odpovědí.
Vím, o kolik by život byl zdánlivě jednodušší, kdybychom měli univerzální návod na ženy, vztah a život. To, kam muže vedu já, je, abys víc cítil sám sebe, svou jedinečnost a pravdu a jednal na jejím základě – ne na základě naučených technik nebo toho, co si myslíš, že „bys měl“.
Víš, co je na tom nejzajímavější?
Když muž dokáže unést prožívání svoje i ženy – skutečně v situaci zůstat – něco se stane.
Nezůstane tam jen on. I jeho vztah zůstane.
Protože partnerka necítí jen to, že ji vyslechl. Cítí, že on sám zůstal v sobě. Že se nerozpadl. Že neutekl. Že se z něj nestal malý kluk ani tyran.
Cítí, že je tam s ní člověk.
A to – to je to, co ženy ve skutečnosti hledají. Ne bezpáteřního sluhu, který přijme všechno. Ne kamenného bojovníka, který nic necítí. To není síla, to je zamrznutí.
Ale muže, který dokáže cítit všechno – a přesto zůstat.
Být přítomný se někdy projeví jako úplné přijetí a objetí toho, co partnerka říká – a jindy zase jako zdravé vymezení se. Obojí může být výrazem síly, respektu a lásky. Záleží na situaci. Záleží na tobě.
A teď k tobě budu upřímný:
Tohle všechno zní hezky napsané. Ale v reálné situaci, když ti partnerka řve do obličeje nebo doma ledově mlčí už třetí den, je to sakra těžké. V tu chvíli ti tahle slova nepomůžou.
Pomůže ti jen to, že jsi si tuhle kapacitu vybudoval. Že jsi čelil svým spouštěčům. Že jsi zacelil ta citlivá místa v sobě. A to je náročné udělat sám.
Pokud tě to zajímá, ozvi se mi.
