Článek
Musím si ji vytvořit, zasloužit a dokázat ji sobě a hlavně ostatním. Bylo mi slibováno, že jako odměnu získám nejen materiální úspěch, ale také úspěch ve vztazích, že toto je cesta ke smysluplnému a naplňujícímu životu. Fakt jsem se snažil dokázat sobě, partnerkám, šéfům, rodině i přátelům, že za něco stojím, že dokážu velké věci, že jsem dost dobrý.
Od nich jsem čekal ocenění a uznání mých kvalit a mojí hodnoty. Aniž bych si to uvědomil, byl jsem závislý na vnějším hodnocení. Ostatním jsem podvědomě předával moc nad mým životem i vnitřním rozpoložením. Někdo mě ocenil - cítil jsem se dobře a chtěl jsem takovou pozornost víc a víc. Někdo mě zkritizoval - cítil jsem se špatně a ze všech sil se tomu snažil příště vyhnout.
V dospělosti jsem pak tvrdě narazil ve vztazích se ženami. Stále jsem věřil, že aby se mnou chtěla ve vztahu být a já o ni nepřišel, musím jí neustále svou hodnotu dokazovat. Snažil jsem se, aby byla stále spokojená - neříkal jsem jí ne, vyhýbal se konfliktům a kritice, nevyjadřoval jsem svoje pocity a potřeby, ustupoval jsem ze svých nároků a hranic, dával jsem jí na 1. místo, upřednostňoval jsem její život před tím svým.
To byla moje naučená cesta k naplňujícímu a harmonickému vztahu. Výsledek? Přes všechnu mou snahu byla stejně nespokojená a její nároky a očekávání na mě jako partnera časem rostly. Nevnímal jsem, že si mě jako muže váží, oceňuje vše, co pro ní a vztah dělám.
Průběh byl vždycky podobný. Když jsem zjistil, že má snaha nestačí, zabral jsem ještě víc, ještě víc jsem se snažil být ten dobrý a správný chlapík. Jenže ani to mi nepřineslo to, po čem jsem toužil.
Pak přišla fáze propadu a vyhoření, došla mi energie i chuť, na určité úrovni jsem to vzdal a přestal se snažit. To byla většinou poslední kapka a vztah skončil. Býval jsem smutný, zároveň to ale pro mě byla vždycky velká úleva a pocit vysvobození. Ufff, konečně se mohu nadechnout, věnovat se sobě a žít svůj život.
Po čase mě samota přestala bavit, zahořel jsem po vztahu a celé se to v trochu jiných kulisách zopakovalo.
Proč? Protože jsem se už jako kluk odnaučil vnímat svou skutečnou hodnotu. Odnaučil jsem se hledat a vnímat ji v sobě. Zdroj mojí hodnoty jsem už v útlém věku přestal vidět uvnitř sebe, ale začal jsem jí hledat venku - ve výsledcích, výkonech, úspěších. Dokážu to, mám vztah, mám úspěch = mám hodnotu … a naopak.
To byl mentální jed, který jsem byl infikován a který jsem konzumoval po celé dospívání a část podstatnou část dospělosti. Věřil jsem nedostižné a nereálné iluzi a pak dlouhé večery analyzoval, proč se mi v životě a vztazích nedaří.
Když jsem já sám nevnímal pravdivě svou hodnotu, jak ji mohla vnímat moje partnerka, šéf nebo kdokoli jiný? Jejich postoje a chování mi vlastně jen zrcadlilo můj vlastní postoj, který jsem k sobě měl. Neuměl jsem se uvolnit, pořád byl v napětí a stresu, neustále připravený sobě i druhým dokázat, že už jsem dost. Zároveň jsem byl plný nejistoty, jestli už jsem to dokázal a ostatní si mě váží.
Až mnohonásobné vztahové neúspěchy mě přivedly k otázce - co dělám v životě špatně? Až když jsem se ve vztazích tolikrát spálil, zažil tam tolik neúcty a přehlížení, jsem si naplno začal uvědomovat - já si vlastně nevážím sám sebe, nevnímám zdravě svou hodnotu a sám sebe.
Došlo mi, pokud tohle v sobě nezměním, nezačnu objevovat hodnotu uvnitř sebe - nezávisle na tom, co mám/nemám, jaký jsem/nejsem, jak se mi daří/nedaří - moje vztahy i prožívání života se nikdy nezlepší.
Tak jsem na tuto cestu dovnitř vydal, krok za krokem jsem objevoval skryté příčiny a zdroje pocitu nedostatečné sebehodnoty a krok za krokem jsem v sobě vše zpracovával. Když mizely negativní myšlenky a náhledy, které jsem o sobě udržoval, začala se z hloubi vynořovat pravda - tak jak jsem, mám hodnotu, to, co jsem, je přirozeně cenné. Není nutné o to usilovat, už to v sobě dávno mám.
To bylo velice osvobozující a posilující. Objevil jsem zdroj v sobě, který mi nikdo nemohl vzít, o který jsem nemohl nijak přijít, který jsem vnímal já i ostatní lidé. Ve vztazích bylo „najednou“ mnohem snazší být sám sebou, silný a nezávislý, bylo mnohem jednodušší vyjadřovat svoje postoje, názory, hranice a stát si zdravě za nimi.
Obavy ze ztráty vztahu, z kritiky, z konfliktu, z nepochopení nade mnou přestávaly mít moc. Začal jsem mít sám sebe v úctě a to se přirozeně promítlo i do mých partnerství a do toho, jak se ke mně ostatní začali chovat. Vztahy pro mě začaly být prostorem lásky, radosti, naplnění a prohlubování důvěry a blízkosti. Prostorem vzájemné spokojenosti, kde už jsem svou energii a sílu neztrácel, ale společně s partnerkami rostl a rozvíjel se.
Když jsem to dokázal já, nevidím jediný důvod, proč byste to nemohli dokázat taky. I vy se můžete přestat honit za dokazováním svojí ceny, získáváním uznání a ocenění, za pocitem úspěchu a jistoty. I vy v sobě můžete objevit zdroj vlastní hodnoty, uvolnit se a být se sebou spokojení a začít tvořit a žít skutečně naplňující vztahy.
Jako svoje poslání vnímám svou cestu sdílet a lidi, kteří chtějí a jsou připravení, k podobné životní proměně provádět.
