Článek
Možná jen netouží jít stejnou cestou jako jejich rodiče, kteří pro hmotné statky obětovali svoje zdraví, vztahy i dobrý pocit z vlastního života. Vím to, ti rodiče pak ke mně chodí na konzultace a litují způsob, jakým svůj život tvořili … znovu by to udělali o dost jinak.
Po 20 letech makání se probudili a zjistili, že jejich vztahy jsou rozvrácené nebo povrchní, jejich zdraví nalomené a začnou litovat, chtěli by vrátit čas, chtěli by se méně dřít a víc času trávit s rodinou.
Chtěli by mít víc odvahy opustit práci, která je nikdy nenaplňovala a nedávala smysl a jít za svým posláním. Víc odvahy opustit už dávno mrtvé manželství a začít znovu a vědomě.
Mladí lidé nechtějí skončit jako rodiče ničeni chronickým stresem, civilizačními chorobami nebo na antidepresivech se syndromem vyhoření. Vyprázdněný život sice s penězi, ale bez hlubšího smyslu je neláká.
Viděli vlastní rodiče, jak se celý život hnali za jistotami, zabezpečením a úspěchem a úplně u toho zapomněli sami na sebe a svoje nejbližší. Hlavně na své děti, které jejich nepřítomností trpěly nejvíc.
Zažívali svoje rodiče jako hluboce nešťastné lidi, kteří se celý život za něčím pospíchali. Ve stresu bez kapacity „jen být“. Zapomněli na svou vizi, sny, smysl i na vnitřní naplnění.
Proto se nedivím mladým lidem, že nechtějí obětovat vlastní život kvůli výplatní pásce.
Že se ptají sami sebe:
Proč tady jsem?
Co je smysl mého života?
Správně pochybují, že je to celý život makat do bezvědomí a pak padnout. Bouří se proti redukci vlastní existence na pouhé plnění povinností a úkolů. Nehodlají po hlavě skočit do starého otrockého systému, který je po letech použité vyplivne.
A to samozřejmě ty, kteří jsou v kolotoči nesmyslnosti a vyprázdněnosti lapeni, dráždí a proto na ně útočí a snaží se je zesměšnit … jen aby sami sobě nemuseli položit nepříjemné otázky:
Kdo jsem a proč tady jsem?
Jaké je moje poslání a místo v životě?
Jaký smysl celé moje životní snažení dává?
Žiju naplněný život a budu na něj v mých posledních dnech vzpomínat s láskou nebo hořkostí?
Možná ti mladí nejsou flákači a budižkničemové … možná jen od života chtějí víc, než ti, kteří se nad nimi pohoršují.
Tento text není míněný jako útok na lidi, kteří celý život poctivě pracovali, není to ani útok na rodiče, kteří chtěli dát svým dětem to, co oni sami neměli - kvalitní finanční zázemí. To vůbec není můj záměr.
Jen si myslím, že pokud od nás něco mladé generace potřebují, není to povýšená arogance nebo zavržení, ale podpora a moudré vedení. Potřebují vidět lidi, kteří se nebojí vykročit ze své komfortní zóny a jít za svým posláním.
Jsme toho schopni?
