Článek
Obrátit svou pozornost dovnitř sebe a být k sobě úplně upřímní. Většinou krize přicházejí k člověku s jasným poselstvím - zastav se a podívej se, jak žiješ, co si v životě tvoříš, jakým směrem jdeš a proč. Život je laskavý a člověku dává signály, že by se mohl sám zastavit a přehodnotit určité věci.
Jenže my jsme moc ponoření do své snahy, úsilí, takže tyhle signály buď nevnímáme, nebo nebereme vážně. Život to s námi ale nikdy nevzdá, a proto intenzita signálů postupně narůstá - dokud už nemáme jinou možnost, než si jich všimnout, vzít je vážně a uvědomit si jejich zprávu.
Často lidé uvidí a uslyší právě až krizi nebo krach. Musí je někdo opustit, zranit, musí dostat výpověď nebo vyhořet, život jim musí vzít něco tak důležitého a cenného, aby se zastavili a byli ochotní něco uvnitř sebe do hloubky změnit.
Žena může svému muži roky říkat, že chce ve vztahu něco jinak, že jí chybí jeho pozornost, že si přeje, aby ji a její pocity vnímal, ale on je tak ponořený do práce a peněz, že ji nebere vážně.
Nemyslí to zle, jen věří tomu, že to nejdůležitější a to nejvíc chlapské je zabezpečit rodinu, tomu podřídí vše ostatní. Snaží se svou lásku a péči vyjádřit hmotně, u toho ale zapomene cítit ženu, děti, ale hlavně sám sebe, svou vnitřní sílu. Jeho život se redukuje na cíle, výkony a plnění očekávání.
V celé té snaze ztrácí sám sebe, s tím možnost prožít smysluplný a naplněný život. Proto přijde krize - žena potká jiného muže, nebo ho rovnou opustí. Najednou jsou rozvodové papíry na stole a muž je překvapený a strašně to bolí. On neví, co má dělat, je zmatený, smutný, zlobí se - vždyť to všechno dělal právě proto, aby se tohle nikdy nestalo.
Bolí to a v samém jádru té bolesti se celou dobu ukrývá nová cesta k tomu, aby si začal brát zpátky svůj život, svou živost a svou sílu, aby začal zase vnímat sám sebe a byl sám sebou. Aby se sám v sobě narovnal a stoupnul si do své důstojnosti. Aby začal konečně vnímat, kdo doopravdy je a proč tady je.
Samozřejmě se stejný princip týká i žen. Také často potřebují trpět, než se začnou stavět samy za sebe a přestanou otročit ostatním a potlačovat svou vnitřní sílu a divokost.
Možná ale také znáte někoho, koho navštívila krize - ať už v práci, ve vztahu nebo v jeho zdraví, ale ten člověk nabízenou příležitost nevyužil. Sice třeba vyhořel, ale po rychlém a povrchním zotavení zase vlétl do práce jako dřív. Nebo si někdo ani po třetím rozchodu nedal ani měsíc na to být sám, aby v sobě mohl začít zkoumat, proč se mu to děje a co v něm to spoluvytváří, aby to mohl změnit. A rychle už hledá další vztah, jen aby nebyl sám.
Takoví lidé vlastně čekají na další krizi, další bolest, ještě větší utrpení, než budou ochotni se podívat dovnitř sami do sebe. Každý má svoje tempo a svou cestu.
Pokud člověk chodí do práce, která mu nedává hlubší smysl a není jeho posláním, pokud žije ve vztahu, který není prostorem lásky, důvěry, respektu a intimity, pokud člověk není v životě spokojený a šťastný, nevnímá a nežije svou vnitřní sílu, pokud nežije svobodně a opravdově, krize je nevyhnutelná. Přijde, aby člověka přiměla toto změnit. Dává mu možnost se osvobodit, vyrůst a naplno rozvinout svůj potenciál.
Život člověku nesesílá krize, aby ho zničil, ale z čisté lásky - aby ho zachránil od jeho vlastní sebedestrukce. A nevnímat sám sebe, svou sílu, lásku, svoje hlubší potřeby, smysl a životní poslání, nevědět, „kdo skutečně jsem“, nebýt sám sebou, žít v zapomnění a popření sebe sama - tomu já říkám sebe destrukce, i kdyby měla probíhat v pěkných a zajištěných kulisách.
Každý z nás se může aspoň na chvíli zastavit, vnést bdělost a pozornost do svého života a dobře se podívat na to, zda na něj někde za rohem nečíhá krize. Zda to někde nehoří, zda někde už nějakou dobu neignoruje určité signály, zda nezapomněl sám na sebe.
Ona totiž krize o sobě dává většinou dopředu vědět, a kdybychom byli pozorní a bdělí, nemuseli bychom naplno pocítit její tvrdý náraz.
Všimli bychom si jejích kroků a toho, co nám nese za zprávu, k jaké změně nás nabádá, a zařídili se podle toho. Bolelo by to o mnoho méně. Ostatně, kdo a co nám v tom brání to udělat tady a teď?
