Článek
Dlouhou dobu jsem se v životě necítil jako silný muž a nebylo to tím, že jsem v sobě žádnou mužskou sílu neměl. Bylo to tím, že jsem sám sebe, svoji opravdovost (podvědomě) neustále poměřoval s vytvořeným ideálem mužství - tedy tím, jak by měl ten správný muž vypadat, jak by se měl chovat, jak by měl myslet a cítit.
Problém byl, že tenhle ideál mužství byl tak dokonalý a bezchybný, že byl ve skutečnosti nedostižný, jenže to jsem si roky neuvědomoval a pořád se za ním hnal s přesvědčením, že jedině až ho dosáhnu, přijde úspěch u žen a já sám sebe budu moct vnímat jako silného muže, až pak se budu moct mít rád a být se sebou spokojený.
Když jsem sám sebe poměřoval optikou ideálu mužství, vždycky jsem z toho vyšel s pocity viny, slabosti, selhání a špatnosti. Fakt jsem tomu věřil a tak jsem k sobě neměl přátelský vztah, byl jsem k sobě přehnaně kritický, tvrdý, neviděl vlastní hodnotu, neuznával sám sebe a neměl se rád. Strašně jsem na sebe tlačil a kvůli tomu byl v napětí a uzavřený. Bál jsem se otevřít, protože jsem ještě nebyl dost a nechtěl jsem, aby to ostatní viděli.
Hnala mě touha sám sobě i ostatním dokázat, že ten velký ideál mužství dokážu naplnit, že se dokážu stát tím silným a správným mužem. Čekal jsem, že to ocení přijde zvenčí - od partnerek nebo ostatních mužů, ke kterým jsem vzhlížel.
Jak vypadal můj ideál mužství - správný muž necítí smutek, slabost, nevzteká se, všechno ustojí, nic se ho nemůže dotknout, všechno zvládne a vyřeší sám, dokáže naplnit veškeré nároky a očekávání, dokáže ve všem uspokojit svou ženu, když má nějaký cíl, umí vždycky podat bezchybný výkon a dodat 100% výsledky, samozřejmě vypadá dobře, má svalnaté tělo a ostatní ho uznávají a respektují.
Naplňování tohoto ideálu mužské síly se pro mě stala obrovská zátěž, která mi dokonale bránila v tom být sám sebou, být autentický a opravdový, projevovat svoje pravé Já svobodně a bez obav, stát si za svými hranicemi a naplňovat svoje potřeby.
Touha se stát tím pravým mužem mě ve skutečnosti oslabovala a vzdalovala od mojí přirozené mužské síly a možnosti jí autenticky žít a projevovat.
Jak už asi tušíte, cesta k objevení a probuzení vnitřní síly nespočívala v tom, co nejlépe tenhle ideál mužství naplnit, ale v přesném opaku - přestat se snažit ho naplnit a osvobodit se z jeho moci.
Nejdřív jsem si ale musel vůbec všimnout, že v sobě nějakou představu toho správného mužství mám a že jí plně věřím.
Musel jsem si začít uvědomovat, že jsem tímhle ideálem a úsilím ho naplnit pohlcený a že mám strach, že kdybych ho nesplnil, nebudu nic a nezískám v životě to, co chci.
Musel jsem taky začít upřímně a do hloubky pátrat, z čeho přesně je můj ideál mužství složený - z jakých myšlenek, nároků, představ a přesvědčení se skládá a kde jsem k němu v průběhu života přišel. Jaké zkušenosti z dětství a dospívání mě k němu přivedly.
To bylo nesmírně důležité, protože potom jsem si mohl začít uvědomovat, kde všude tomuto ideálu odevzdávám svou pozornost, životní energii a osobní moc. Kde všude nejsem sám sebou, ale snažím se být ideálním.
Tohle uvědomění mi pak dávalo možnost měnit svoje chování a začít si brát svou skutečnou vnitřní sílu zpátky.
Když jsem se s ideálem mužství přestával identifikovat a naplno mu důvěřovat, když jsem přestával věřit, že to je moje niterná pravda, začal se ve mně otevírat nový prostor, ve kterém jsem mohl objevovat sám sebe - to, kdo ve skutečnosti jsem, svou vlastní podstatu, která byla tímto ideálem překryta a já jí pak nemohl vidět a ani vnímat.
A když jsem nemohl vnímat svou podstatu - samý zdroj vnitřní síly - jak jsem se mohl cítit silný, jak jsem mohl být spokojený a vnímat svou hodnotu?
Jak jsem mohl být ve vztazích otevřený a odvážný ukázat se světu - tohle jsem já …
Jak mohli mou hodnotu vidět a uznávat ostatní lidé?
To se ale měnilo a změnilo a s tím přicházelo vědomí toho, kdo jsem a vědomí vlastní mužské síly. Najednou jsem víc a víc mohl projevovat sám sebe a být v mnoha situacích a vztazích autentický, respektovat svoje hranice i potřeby.
Do mého života vstupovalo hlubší uvolnění i vnitřní klid. Moje vztahy k ženám i ostatním mužům se radikálně proměnily. Vědomí toho, že zdroj toho všeho je uvnitř mě a ne venku, bylo velice osvobozující.
Ale dost o mě. Tohle není a nemusí být jen můj příběh, tohle může být i tvůj příběh. Chceš to? Nejsem lepší než ty, nejsem v tomto výjimečný, jen jsem měl už dost toho, jak jsem žil, měl jsem dost toho, čekat, že se to někdy nějak samo změní a udělal první krok ke změně. To nabízím i tobě.
Úplně stejnou vnitřní sílu máš v sobě i ty a i ty máš možnost ji v sobě začít objevovat, probouzet a žít. Zajímá tě, jak na to? Tak se o tom pojďme společně pobavit. Napiš mi do komentářů, co přesně tě zajímá.
