Článek
Bylo to v době, kdy se do Ruska jezdilo s vlaky družby, na podnikové zájezdy, na dovolenou či jen tak, za poznáním historie, současnosti a přírodních krás. Vykračuji si po chodníku a vedle vchodu do magazínu, místní obdoba naší sámošky, vidím přešlapovat chlapíka. Pozornost upoutal tím, že ruku měl založenou na hrudi jako Napoleon, dva prsty vyložené na klopě saka, ale místo samolibé hrdé pózy vrhal prosebné pohledy na všechny strany, ne nepodobný vyplašenému ptáčátku, jež vypadlo z bezpečí domovského hnízda. Kamarádi mi později vysvětlili, že šlo o pozvánku na vodku. Chlapík měl akutní pokles alkoholu v krvi a hledal další kumpány do společenské hry „vodka na tri“! Kolik prstů ukáže, tolik „hráčů“ v týmu chybí. V okamžiku, kdy mají plný stav, společně si koupí láhev vodky a spravedlivě, každý svou třetinku, ji vyzunknou. Žízeň je prevít a ve třech se hasí snáz.
Na druhou stranu, dlouho jsem se pozastavoval nad tím, že na to, jaký mají Rusové kredit, konkrétně v Leningradě jsem opilců moc neviděl. Čas a kamarádi mne osvítili a uvedli do reality. Opilci byli. I v tom honosném a kulturním Leningradě. Ale věděli, že pokud je milice sebere na chodníku či jiném veřejném prostranství, zavřou je do šatlavy. Ostřílení rytíři vína a vodky tak posledním zbytkem vědomí vyhledali zákoutí, a tam se zašili v naději, že v poklidu vystřízliví, případně se dočkají příležitosti nevystřízlivět. V centru města to bylo složitější, ale vysvětlovalo to počínání milice. Zvláště po ránu se stávalo, že strážci pořádku zajeli do průchodu do dvora domu a když vyjížděli, auto spodkem div že nebrousilo vozovku.
Tyto smutné příběhy vyvážilo jiné, docela zábavné setkání. Večerní procházka Leningradem se občas protáhla až do rána. Ostatně v červnu, za Leningradských bílých nocí, se právě na ony procházky ulicemi a nábřežími jezdívalo. Při návratu na hotel jsme na leningradských bulvárech spíš míjeli, než potkali vyfintěné dámy. Místo paraplíčky však vrtěly košťaty a jejich „kavalíři“ měli na sobě uniformy milice. Byly to povětrné ženštiny, které pořádková služba posbírala při nočním zátahu. A dámičky si odpykávaly svůj alternativní trest. U nás tomu říkáme „veřejně prospěšné práce“. A tím se uzavírá trojka ne zrovna inspirativních, ale pro turisty a příležitostné návštěvníky Ruska určitě varovných poznatků.
