Článek
V našich zeměpisných šířkách je nepsaným pravidlem, zvykem, že při oslavách, na plesech, při jakékoli společenské události se popíjí víno, destilát, výjimečně pivo. Na sešlostech karbaníků, tatíka s jeho kamarády, vyhrával sezónní hit. Tím byl v 60. letech STOCK, pak nějakou dobu vodka, dost dlouho vedla drink parádu Becherovka. Když tatík odešel do důchodu, našel zalíbení ve včelaření. Zasvěcení do tajů nové činnosti se neobešlo bez „zaškolení“ i do příbuzných, souvisejících, oborů. A protože včelnici měl na Valašsku, nemohl se vyhnout půvabu domácích pálenek. Zvláště jablkovice se mu líbila, protože její chuť je zpravidla málo výrazná, což jí dává další tvůrčí potenciál. Tatík pro svoje kumpány začal míchat pálenku s medem. Měla sice méně alkoholu, ale to hráčům nevadilo, protože preferovali karban. Na druhé straně, nasládlá pálenka jim šla k duhu: „Synci to polizuju jak baran solničku,“ říkával se smíchem, když míchal novou dávku své medovice.
Lidovou tvořivost, potažmo kulinářskou, jsem asi podědil. Jablek na zahradě každoročně bývalo víc než hodně, tak se nabízela nejefektivnější forma uložení ovoce, a to ve skupenství tekutém. Nicméně, pálenka z jablek není slivovice, tak jsem ji začal „vylepšovat“ medem, viz vzor tatík. První vzorek byl takový jalový, ani pálenka, ani likér, druhý zas byl sladký jak cumel, takže spolehlivý bolehlav, ten s bylinkami, nebo s propolisem, byly slepou kolejí, vanilka byla hodně nešťastná volba. Technikou pokus/omyl jsem se dopracoval k přijatelnému výsledku. Načepýřený jak vrabčák v kaluži, v očekávání zasloužené pochvaly, jsem nabídl sklenku s medově zlatým obsahem kolegovi z práce. „Co to jsou za chc… (obsah močového měchýře)?“ komentoval můj výtvor, aniž ochutnal. Nenechal si vysvětlit, že zakalení je způsobeno medem, přírodním produktem. Bez jakéhokoli chemické nebo tepelné úpravy! Zdravé od prvního do posledního doušku! Dnes by na vinětě dominovala písmena BIO. Ale pro kolegu to byly chc…ky. Nezbylo než zahájit proces: znova a lépe. Při každém novém vzorku jsem na kolegu vzpomínal s nelibostí. Večery strávené v chladném sklepě, dny, týdny, měsíce strádání a degustací, míchání pálenek čistých i filtrovaných, s kořením i bylinami, mne nakonec dovedly k nápoji čirému, křišťálově jiskřivému, v barvách jantaru a s chutí jarní louky, případně letního lesa, podle použitého medu.
Dnes bych měl Zdeňkovi asi poděkovat, snad mu i věnovat láhev svého Valašského čaje (Min. 45% vol., made of apple brandy, 52% + med z rožnovských horských pasek, luk a strání), ale nejde to. Mám ho „jen demižónek“ a to je na tak vycizelovaný produkt opravdu málo.
