Guatemala bez filtru: dobrodružství v džungli, jeskyni a ve městě

Nejznámějším turistickým lákadlem Guatemaly je rozsáhlá přírodní rezervace Maya s rozmanitou faunou, tropickým pralesem a ruinami starověkých mayských měst. Jen málokdo nikdy neslyšel názvy jako Yaxhá nebo Tikal – starobylá města s pozůstatky paláců mayské civilizace. Harmonogram naší cesty se nám však poněkud vymkl z rukou, a tak jsme se do Yaxhá nedostali. Vynahradili jsme si to alespoň návštěvou Tikalu.

Po dlouhé cestě na sever země jsme zakotvili v městečku El Remate, nedaleko půvabného města Flores na břehu jezera Lago Petén Itzá. Ubytovali jsme se v hotelu Las Gardenias, který kromě příjemného zázemí nabízí i výbornou restauraci – což se v džungli počítá mezi civilizační luxus. O poznání méně luxusní však byla ranní podívaná na volně se potulující prasata v ulici.

Hned po probuzení nás čekala asi čtyřicetiminutová cesta k jedné z nejznámějších guatemalských přírodních památek. Vstupné do rezervace činí 150 quetzalů pro cizince a 25 pro místní obyvatele (zhruba trojnásobek v českých korunách). Diskuze o rovnosti světa zde končí u pokladny, kde je nutné předložit doklad totožnosti. Podvádět se tedy nedá – a upřímně řečeno, tváří v tvář džungli a ozbrojené stráži by si to stejně troufl jen velmi odvážný člověk.

Těšili jsme se na starověké pyramidy i místní zvířectvo. Hned na úvod nás uvítal majestátní strom ceiba, považovaný za posvátný strom mayské civilizace symbolizující propojení světů. Místní obyvatelé nám večer před cestou ukázali video zachycující lov jaguára přímo před zraky turistů. Jako milovníci kočkovitých šelem jsme tajně doufali, že by takový kousek mohl jaguár předvést i nám. Bohužel jsme ho nepotkali. Na druhou stranu opice, nosálové (místně zvaní pisote) a překvapivé množství ptáků nám jasně ukázali, že jsme skutečně v jejich teritoriu.

A pak tu byly ty majestátní stavby – dodnes zachovalé vysoké paláce, u nichž si i dnes připadáte jako hmyz. Možná se tak i cítíte. Pohled z pyramidy na les, z něhož vystupují vrcholky města starého 1300 let, doslova bere dech. Procházka rozlehlým komplexem, dlouhá desítky kilometrů, a k tomu stovky schodů (vylezli jsme na všechno, co nebylo zakázané) nás vyčerpala natolik, že ani obchůdek se suvenýry v džungli nedokázal našim svalům vlít novou energii.

Potřebovali jsme odpočinek, a tak byl další den ideální na méně náročné zážitky. Prohlídka města Flores byla správnou volbou – staré uličky plné turistů, krámky se suvenýry a oběd v restauraci na břehu jezera. Jediným problémem byl výběr dne. Období dešťů mělo být teoreticky i podle všech předpovědí u konce. Realita se však na předpovědi nepodívala. Promokli jsme úplně všude a možná právě dešťová clona nám neumožnila okolí plně ocenit a obdivovat.

Jediným pozitivem bylo, že jsme cestu do jeskyní Cuevas Actún-Kan v městské části Santa Elena zvolili ještě před prohlídkou města – i když uvnitř by nám déšť stejně příliš nevadil. Menší podzemní komplex je přístupný veřejnosti za 35 quetzalů na osobu. Dostanete helmu s čelovkou a můžete vyrazit. Tmavá, vlhká dračí sluj s výrazným, těžko popsatelným aroma nás příliš nenadchla. Vzduch byl těžký, vlhký a téměř nedýchatelný, připomínající tropickou džungli v její nejméně přívětivé podobě. Nad hlavami vám poletují netopýři, jejichž zvuky jsou tím jediným, co zde slyšíte – tedy kromě vlastního neustálého brblání o horku, dusnu, kluzkém povrchu a podivném hmyzu, který tu všude leze. Malý okruh jsme zvládli přibližně za čtyřicet minut, což bylo přesně tolik času, kolik jsme tam chtěli strávit.

Další den se opět nesl ve znamení džungle, tentokrát však z vodní perspektivy. Cílem byl Cráter Azul nedaleko obce Las Cruces. Po dvou hodinách jízdy autem jsme byli na místě. Projížďka rychlým motorovým člunem po řece obklopené bujnou vegetací působila jako zmenšená verze Amazonky. Koupání v průzračné vodě, v níž bylo vidět až na dno (podle ostatních koupajících se až do hloubky deseti metrů), pozorování rybek, želv, žab a ptáků navozovalo pocit naprosté divočiny.

Podle slov průvodce jsme mohli být zcela v klidu – aligátoři prý přes den spí, takže nám nic nemělo narušit příjemný den. Vše působilo jako scéna z dobrodružného filmu. Chyběla už jen truhla s pokladem nebo pronásledování bandou zločinců.

V jednu chvíli jsem si vzpomněla na Piráty z Karibiku – konkrétně na scénu, kdy plují za čarodějnicí, z níž se později vyklube bohyně Calypso. Tady jsme žádnou bohyni nepotkali. Škoda, protože kdyby ano, požádali bychom ji o zastavení času alespoň na několik dní. K vidění tu bylo mnohem více, jenže nastal čas vyrazit dál na jih.