Guatemala City: mezi muzeem a dopravním chaosem

Bydlíme v řadovém domku u Tatiany a Fredyho. Moderní dům nedaleko letiště, obklopený vysokou zdí, žiletkovým drátem s 220 (teda 110) volty a ozbrojenými vrátnými. V komplexu je asi deset domků a pokud se díváte pouze dovnitř, je to velmi příjemné, moderní bydlení. Jakmile se ale podíváte z terasy ven, realita se hlásí o slovo.

Vysoké sloupy ověšené změtí drátů s napětím, polozničené plechové střechy, oprýskané a pomalované zdi – klasické obrázky, které se vám vybaví při zmínce o Střední či Jižní Americe. Trochu mám pocit, jako bych bydlela v průmyslové zóně, která se rozhodla tvářit se jako obytná čtvrť. A přesně tak to vypadá všude ve městě, až na jednu výjimku, ale o tom později. Bezpečnost tady berou velice vážně, na každým kroku tady potkáte ozbrojenou stráž, která má u pasu vše od revolverů, přes brokovnice až po samopaly. A ať to je kosmetický salón, nákupní centrům nebo benzinka - vlastní ostrahu mají všichni. Patří ke společenské prestiži a lehce napovídá o místní bezpečnosti.

Den jsme zahájili kulturně – návštěvou Národního archeologického muzea. Instituce, která vás důstojně a klidně ujistí, že civilizace Mayů byla vysoce vyspělá, zatímco doprava venku vám dává jasně najevo, že některé věci se prostě nevyvíjejí lineárně. Jezdit tady autem je zážitek, který by si zasloužil vlastní varování na obalu. Neustálé kolony, nikdy nekončící zácpy a silniční provoz, kde pravidla fungují spíš jako obecná doporučení. Největší překvapení ale přišlo v podobě právního paradoxu roku: pokud do vás narazí motorka, vina je vždy na vaší straně. I kdyby byl motorkář opilý, bez řidičáku a jel pozpátku. Vy jste auto. Tudíž jste vinni. Logika je zřejmá – jen nám zatím uniká. Hromadná doprava se tu omezuje na různobarevné autobusy, které vypadají jako křížence kamionu, diskotéky a vánočního stromečku – barevný, hlučný a nepřehlédnutelný.

Po muzeu následoval oběd v restauraci v nejvyšším patře jedné z budov v centru. Podnik připomínal pražskou Fly Vistu – ovšem v guatemalském provedení, tedy méně honosném, méně naleštěném a s takovým tím upřímným „děláme, co můžeme“. Výhledy ze střechy byly ovšem výborné: ulice, památky, kopce v dálce porostlé zelení… všechno působilo idylicky, pokud jste se dívali shora a ideálně bez zvuku.

Poté přišly nákupy a káva v nákupním centru, který mimochodem byl velmi moderní, luxusně vyzdobený a s množstvím obchodů všech světoznámých značek a kulturní vrchol dne: Walmart. Americká prodejna, kam jsme se velmi těšili. Naše nadšení bylo dojemné – a krátké. Myslím, že jsme čekali něco mezi Disneylandem a globálním symbolem Západu. Místo toho jsme dostali Walmart. Což je samo o sobě cenná životní lekce.

A jak jsem slíbila, jedno místo se v hlavním městě trochu vymyká.

Je to čtvrť Cayalá. Asi se může nazývat výstavní skříní Guatemala City – luxusní čtvrť, kde se zdá, že doprava má pravidla, domy fasády a obyvatelé dokonalé účesy. Soustřeďují se tu prestižní školy, honosné rezidence a místní společenská smetánka, která bydlí bezpečně za zdmi a branami, jež dávají jasně najevo, že sem se nechodí náhodou. V kontrastu se zbytkem města působí Cayalá skoro jako omyl v mapě: čistá, uhlazená a až podezřele klidná.

Guatemala City je zkrátka město kontrastů. Moderní domy za zdmi, starověká historie v muzeích, Walmart jako symbol globální jednoty a doprava, která vás naučí pokoře, trpělivosti a akceptaci faktu, že vina je vždy na vaší straně. A to je teprve druhý den.