Článek
Čert a metastázy nikdy nespí a jen čekají na svou příležitost zkomplikovat nám život. Po x letech si metastáza počíhala na mou slabou chvilku a vylezla ze svého úkrytu. Po předchozích zkušenostech s cyklem léčebných procedur jsem byl na slasti/strasti chemoterapie tak trochu připraven a smířen s ne zrovna příjemnými doprovodnými reakcemi těla a psychiky. Podstatné bylo vědomí, že jsou dočasné. Ale jak praví prastaré přísloví: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“
Pořád platí, že čím dříve se začne, tím dříve to skončí. Stejně tak platí, že je málo činností, jimž svědčí přerušování, v medicíně zvláště. V onkologii se léčebné látky podávají v tabletkách, účinnější je podávání nitrožilně, v tzv. kapačkách. Aby se žíly nemusely napichovat pokaždé znovu, pacientovi se zavede něco jako jehla, trubička, kanyla, port pro opakované použití. Což se úspěšně podařilo i tentokrát. Sestřičky mne paní doktorce obnažily, vydezinfikovaly, přichystaly jako zákusek ke kávičce. Ta si ultrazvukem našla žílu a vpravila do ní cca půl metru hadičky, která ústila … tam někde uvnitř mne. Klídek, pohoda, dobrá věc se podařila. S onkologem jsme dohodli postup léčby, harmonogram kapaček, opět jsem dostal varování o estetických průvodních jevech, jako ztráta vlasů, nějaká ta vyrážka, komplikace a indispozice, které mne čekají. V podstatě: to vše už tu jednou bylo, tak jdeme do toho. Příští den jsem absolvoval první čtyřhodinové sezení na kapačce s tím, že zbývá už jen vydržet těch pár týdnů opakovaných sezení a máme to za sebou. Hurá do normálního života.
Ale jak praví jiná prastará zkušenost: „Do třetice všeho dobrého a zlého.“ A čert a metastázy si do party přizvaly šotka Potížistu. Ten odkudsi vyhrabal alergii na použitou desinfekci. Svou zlomyslnost si ještě pojistil jinou alergií, kterou mi šoupnul rovnou pod náplasti, které chrání onen úspěšně zavedený vstup do žíly. Aby toho nebylo málo, odkudsi z hlubokého nitra mého těla a dávné historie v dětství prodělaných a vyléčených planých neštovic, vyplaval jakýsi vir a přivodil mi pásový opar. Asi prvotní, naštěstí pomíjivá, reakce těla na podanou léčebnou látku. Od vyrážek a puchýřků mne celé tělo pálilo, jako bych se vyválel v záhonu kopřiv. Drbal jsem se jako zablešený pes (pejskaři nechť mi laskavě prominou). Evidentně radost ze zahájení léčby byla předčasná, úspěšně zahájený hon na metastázy byl zastaven. Musely se řešit tři!!! různé, a souběžné, kožní defekty. Proto ta rouhačská slova v úvodu o tom, že jsem se na chemoterapii těšil. Znamenala konec dermatologické lapálie a nabízela normální léčebné strasti, z pohledu předchozího skoro až slasti. Teď už mám port nový, v dohodnutém cyklu chodím na kapačky, čekám, až mi slezou a znovu narostou vlasy a opět se těším. Těším se, že to tak nějak spolu s doktory doklepeme do posledního data cyklu chemoterapie a zase bude svítit sluníčko a zase bude dobře na světě. Takže to těšení se na chemu zas tak rouhačské nebylo.
