Článek
Je to velmi nostalgická vzpomínka na staré dobré časy v novinách. Počátek devadesátých let byl ve znamení boomu, velkého rozvoje médií, včetně novin. Jedno z prvních školení o tom, jak udělat noviny zajímavější, přitažlivější, finančně výnosnější se uskutečnilo nedaleko Prahy, na jakémsi statku, ranči s chovem, ustájením, výcvikem koní. Také tam bylo hřiště, pár jamek pro hráče golfu. To uvádím proto, abych nastínil noblesu prostředí, ubytování, catering, daného zařízení. Zvláště jsme ocenili večerní bufet, nově pojmenovaný jako švédský stůl, když povinné oficiality již šly stranou a po večeři jsme plynule přešli k volné, společensky korektní, zábavě. Mělo mě napadnout, že něco je jinak. Jak už to bývá, společnost se rozporcovala na zájmové skupinky podle pracovních týmů, aby pohovořili o tématech zpočátku pracovních, později společenských, k půlnoci již jedině a pouze osobních. Jedna partička si však konferenční prostor vytvořila na baru. Jaká témata řešili, nevím, ale podle výrazů ve tváři asi… rozhodně ne pracovní. První můj dojem byl, že to jsou zapálení zahradníci, protože dost často zaznělo slovo růže. Já jsem ze sklenice usrkával svoji plzeňskou dvanáctku, protože při představě, kolik tam stojí sklenka vína, o nějakém značkovém destilátu nemluvě, mě přešla chuť i na prostou minerálku. Proto při pohledu na společnost a dění na baru mne braly mrákoty. Když pak na mne šéf kývl, že si mám přisednout a taky si dát panáčka, byl jsem „na prášky“. Z citovaných růží se vyklubal vizour Four Roses. A byla to mňamka, i když mi chuť kazila představa, kolik že za tu lahodnou chvilku zaplatím. Jako Ostravák jsem si pomyslel něco o zazobaných a rozmařilých Pražácích a pod jakousi stupidní záminkou jsem se z oné společnosti vymanil. Jako nějaký trouba z vidlákova. Až ráno jsem se dozvěděl, že celý ten večer veškeré občerstvení, včetně baru, i ony 4růže, šlo na účet firmy.
S tímto vědomím a poučením se naše parta krajánků, obchodních zástupců „z venkova“, v následujícím roce, při stejné příležitosti, příslušně rozšoupla. S borci z centrály jsme již na společném rautu víceméně drželi krok. A návdavkem jsme na hotelovém pokoji vínem a destiláty naplněnou ledničku vypili do sucha, málem i s chladicí kapalinou. Poněkud nás pak zaskočilo sdělení, že občerstvení na hotelovém pokoji se do firemního rautu nezapočítává. Hodně dlouho nám pak Zdeněk připomínal, že fakturu s čtyřmístnou cenou, za ty vybílené ledničky, nám příště dá k úhradě. Nedal. Nikdy. Nejen proto to byl náš nejlepší šéf.
Four Roses Bourbon, 40% - Vyrábí se z tradičních surovin v samém srdci státu Kentucky, ve městě Lawrenceburg, již od roku 1888. Nejjakostnější odrůdy kukuřice v kombinaci s vápencovou vodou zaručují mimořádně jemnou chuť a bohaté aroma. Aby Whiskey mohla být označena jako bourbon, musí kromě jiného být vyrobena minimálně z 51 % z kukuřice, musí zrát nejméně dva roky, a to pouze v nových dubových sudech.
