Článek
Někdy stačí málo, aby se obyčejný nákup v supermarketu proměnil v nepříjemný zážitek. Minulý týden jsem se o tom bohužel přesvědčil na vlastní kůži. Cestou z práce jsem se stavil na nákup v tom samém supermarketu, kam chodím vždycky. Mimo mnoho dalšího jsem si nabral také jablka. Když spadne sýr v papíru nebo paštika v krabičce, moc se neděje, ale jablka, která se otlučou, už potom vypadají zcela jinak než ta krásná v dřevěné bedýnce v regálu.
Krásné ovoce
Všechno to začalo celkem nevinně. Vešel jsem do supermarketu, abych si nakoupil pár drobností, a mezi nimi i ta krásná, červená jablka. Ležela v bedýnce jako vystavená drahokamy a já se už těšil, jak si na nich pochutnám. Několik jsem si jich opatrně naskládal do nákupního košíku, aby je nepoškodil a pokračoval v nákpu. Došel jsem k pokladně, kde stála mladá slečna s otráveným výrazem ve tváři. Bez jediného slova a s pohledem upřeným někam do prázdna mi začala markovat nákup. Evidentně spěchala a zboží po namarkování házela do prostoru, odkud jsem si je balil do tašek. S hrůzou jsem pozoroval její počínání a doufal, že alespoň to krásné ovoce ušetří svého zacházení. Neušetřila.
Neopatrné zacházení
Slečnu jsem požádal, aby ovoce posunula opatrně. V tu chvíli se na mě podívala s ještě větším odporem a procedila mezi zuby, že nestíhá a že si mám stěžovat vedení. Byl jsem v šoku. Nechtěl jsem na ni hned začít křičet, i když si nic jiného nezasloužila. Nejenže ignorovala mou prosbu, ale ještě se chovala arogantně a nepříjemně. Cítil jsem, jak se ve mně vzmáhá vztek, ale snažil jsem se zachovat klid. Znovu jsem ji poprosil, aby se uklidnila a dávala si pozor, ale ona se jen ušklíbla a pokračovala v házení mého nákupu za pokladnu. V tu chvíli jsem to nevydržel a zvýšil jsem hlas. Požadoval jsem, aby mi jablka vyměnila za jiná, nepoškozená. Naražené jablko hnije a nevidím důvod, proč bych za ně měl platit.
Zloduch jsem ale byl já
To už se do mě pustili i ostatní zákazníci ve frontě. Začali mi nadávat, že je zdržuji. Stál jsem tam sám proti všem, obklopený davem lhostejných lidí, kteří nechápali, že mi nejde jen o ta jablka, ale o princip. Nedal jsem se. Řekl jsem pokladní, že jablka nezaplatím, ať je vystornuje. Od přibližně třicetiletého chlapíka, který stál za mnou jsem to pořádně slíznul. Prý byl celý den v práci a nehodlá čekat v obchodě, až si nějaký blbec vyměmí jabka. Tím blbcem myslel mě. Jenomže já šel také z práce a ten, kdo měl zaplatit potlučená jablka, jsem byl já. Pokusil jsem se to to mu muži vysvětlit, ale marně. Byl jsem rád, že se do mě nepustil pěstmi.
Nikdo paní pokladní přece nenutí, aby dělala právě tuto práci
Paní jablka vystornovala, já si zašel pro nová, se kterými už zacházela šetrněji, mladý muž a pár dalších členů fronty u této pokladny odešlo k pokladně vedlejší. Výraz paní pokladní sice byl vše, jen ne přívětivý, ale přece si to nenechám líbit.
Celý večer jsem přemýšlel o tom, co se stalo. Proč se ta pokladní chovala tak arogantně? Když ji její práce nebaví, může jít jinam. Proč se do mě pustili i ostatní zákazníci? Přeci nikdo nechce platit zboží, které je poškozené. Uvědomil jsem si, že tohle není ojedinělý případ. Lidé kašlou na to, co se děje někomu jinému. Kdyby taková jablka dostal ten agresivní mladík za mnou, nejspíše by jeho reakce byla nesrovnatelně bouřlivější než ta moje, ale moje jablka ho prostě zdržovala.
Mrzí mě, že se mi to stalo, ale rozhodně se z toho nehroutím. Spíš mě to utvrdilo v tom, že je důležité nebát se ozvat a bojovat za to, co je správné. I když se to v tu chvíli nemusí zdát důležité, každý z nás má právo na respekt a slušné zacházení. A to je poučení, které si s sebou ponesu i do dalších nákupů.
