Článek
Jako malý kluk jsem s rodiči žil v paneláku, v bytě 3+1. Měl jsem šťastné dětství, téměř každé odpoledne jsem trávil s kamarády ze sídliště venku. Hrávali jsme fotbálek, jezdili na kole a samozřejmě dělali různé vylomeniny. Ale co jsem měl nejraději, když do té naší sídlištní hry vstoupili naši tátové a vyhlásili expedici do hospody na kopci. Samozřejmě většina z nás nadšeně souhlasila, protože jsme dobře věděli, že nám koupí, co budeme chtít. Vzali jsme kola a naše otce na pivko ochotně doprovodili. Tátové odpoledne poseděli na zahrádce, my jsme jezdili na kolech, nebo pobíhali bůhví kde, a když jsme přiletěli za nimi, dostali jsme limču, ledňáčka, brambůrky, nebo cokoliv, co zrovna bylo k dispozici.
Byl to nejlepší strejda
Znal jsem samozřejmě i tátovy kamarády, všechny jsem oslovoval strejdo. Jeden ze strejdů byl náš soused, strejda Kamil. Podle mě to býval fajn chlapík. Neznal jsem ho jinak, než s cigaretou a úsměvem od ucha k uchu. Byla to veselá kopa, všichni kluci jsme ho měli rádi, protože s námi vždy dělal různé klukoviny. Vždycky vymyslel něco, co jsme našim taťkům společně provedli a vždy vyprávěl až neuvěřitelné historky. Těžko říci jestli pravdivé, nebo smyšlené, ale my jsme je hltali. Jediné, co mi tehdy na něm připadalo divné, bylo to, že vždycky po nějaké době se u něj doma vyměnila teta.
Vždycky byl bohém
Když jsem trochu vyrostl, viděl jsem, že strejda Kamil je docela jiný, než ostatní tátové, kteří s námi chodí do hospody na kopci. Kamil byl typický bohém. Nikdy se neženil, neměl děti. Ženy se u něj střídaly jako roční období. Vydržely pár měsíců, někdy i rok, dva, ale pak se vždycky sbalily a odešly. On to bral s nadhledem, říkal, že svoboda je pro něj to nejdůležitější. Tedy ne že by to říkal přímo mně, ale rozhovory s tátou jsem slýchal.
Těch peněz, co zůstaly v Kamilově popelníku, je dnes už lepší se nedopočítat
Ještě jako puberťák jsem vždycky obdivoval lehkost, s jakou Kamil žije. Připadalo mi, jakoby nikdy neřešil nic. Já doma slýchával hovory na téma nedostatek financí a rodiče, jak počítali, ale Kamil vždy působil dojmem, že má všeho dostatek. Neměl problém nám všem koupit zmrzku, měl lepší auto než my a jezdil častěji na dovolenou s těmi tetami, které u něj vždy bydlely.
Karta se obrátila
Pak jsem se ale odstěhoval, oženil a o Kamilovi nějakou dobu neslyšel. Že jsem ho nepotkával na chodbě domu, když jsme přijeli za babičkou a dědou, jsem připisoval jen náhodě. Jednou jsem se ale u oběda táty zeptal, jak se vlastně má Kamil? A táta začal vyprávět.
Kamil před dvěma lety prý odešel do důchodu. Předtím byl velmi šikovným řemeslníkem, pracoval pro větší firmu a vydělával slušné peníze. Když ale přestal, jeho příjmy z důchodu se smrskly na nějakých asi 20.000 korun měsíčně. Přesnou částku nevěděl ani táta. Kamil prý nikdy nic neušetřil a většinu peněz dal za svůj hýřivý život. Táta říkal, že Kamil nikdy nenechal žádnou sukni na pokoji, čímž se vysvětluje pravidelná fluktuace tet v jeho bytě. Byt, ve kterém bydlel, nikdy nevlastnil, vždy si jej jen pronajímal a vždy jezdil v novém autě, které bral na leasing.
Byl to docela jiný pohled na strejdu Kamila, kterého jsem jako kluk znal. Ale musím říci, že tátovo vyprávění celkem přesně zapadalo do profilu toho strejdy, který nás vždycky bavil. Jen tehdy jsem vše viděl docela jinak. Kamil se musel z bytu vystěhovat a vzít levnější podnájem, protože na tento už mu nezbývaly peníze. Byl to, a prý stále je, dobrý chlap. Jen myšlenky na budoucnost jej vždycky nějak míjely a to se mu bohužel teď vymstilo. V jednopokojovém starším bytě žije sám, protože nidy vlastně o vztah nestál, čehož možná teď lituje. Nikdy neušetřil ani korunu, neustále kouřil a pořizoval si věci, na kterých bylo vidět, že nejsou ledajaké. Jako kluk jsem jeho životní styl obdivoval. Dnes vím, že tak jako strejda Kamil dopadnout nechci.
Pozdě bycha honit
Kamil kdyby na budoucnost alespoň trochu myslel, tak minimálně místo placení podnájmu celý život, mohl dnes mít byt vlastní a nikam se nestěhovat. Ze dvacetitisícového důchodu, kdyby neplatil podnájem, mohl klidně dál chodit s tátou na pivo a dál rozdávat úsměvy na všechny strany. Možná kdyby si místo tuctu tet raději vybral jednu správnou pro cestu životem, dnes by jeho život asi vypadal jinak.
Zůstat sám celé stáří opravdu nechci
Táta říkal, že s ním stále občas na to pivko zajde, ale bohužel už jen výjimečně. Na pravidelná setkávání v hospůdce už dnes strejda Kamil nemá peníze. Myslím, že na to pivo někdy s tátou zajdu. Kamil nadělal v životě asi spoustu kopanců, ale je to přád ten strejda Kamil, kterého jsem měl vždycky rád. Tehdy kupoval brambůrky on mě, dnes můžu pozvat já jeho.
