Článek
Jakkoli je tradičním alkoholem v Rusku vodka, ve spojení s Leningradem se u mne vybaví vždy Gin. Jakýmsi zázrakem v 70. letech, v době mého studijního pobytu, do Ruska dovážený alkohol byl levnější, než domácí produkce. Takže když už jsem uměl s rublíky hospodařit, občas jsme si s kamarády dopřáli nefalšovanou skotskou whisky, sem tam francouzský koňak, prý Napoleon, nebo gin dovezený z britských ostrovů. Beeafeater z průběžných testů vyšel jako vítěz jednak pro přijatelný poměr výkon/cena, a hlavně, měl příznivou chuť. Navíc, po konzumaci z nás nečpěl alkohol, ale jalovčinky, s jistou nadsázkou se dalo tvrdit, že vůně lesa. A tak, když měl na návštěvu (kontrolu) přijet můj tatík, rozhodl jsem se investovat do osvědčené kvality. Nešlo o to se opíjet, přece jen jsem chodil na přednášky a semináře do školy. Jen jsme tak zahajovali každý „pracovní“ den jeho pobytu. Jak se praví na Ostravsku: „Rani prcek na vitoka (uvítání) noveho dňa.“ Stejně tak jsme uzavírali každý úspěšný den, bo „Je třeba vyhodnotit plněni ukolu.“ Tu jednu ranní a jednu večerní stopku, jedině a pouze, jsme kupodivu disciplinovaně dodrželi po celou dobu tatíkovy návštěvy. Proto si dodnes při spatření hranaté láhve bífitru vybavím pohodově naladěného tatíka, případně si připomenu, že láhev se nutně nemusí vypít najednou.
