Článek
Zbynďa ve filmovém štábu fungoval jako asistent produkčního a měl na starost zázemí pro štáb, herce a komparz. Skříňovou Avii s přívěsem měl po střechu naloženou věšáky s kostýmy, nářadím a vybavením pro partu Stavby, partystany pro případ nepříznivého počasí, lavičky a stolky do stanu štábu. Jako pomocník asistenta produkce jsem jezdil s ním. Na místě natáčení, na základně, jsme bývali mezi prvními, odjížděli jako poslední. Pokud jsme spali čtyři hodiny, bylo to fajn. Čtyři, pět dní to šlo zvládnout, ale únava si vybrala svou daň. Při přejezdu na lokaci v Polsku nás štěstí opustilo. I když jsme noci ukradli pár hodin na vyspání, Zbynďa si, s volantem v ruce, ťuknul mikrospánek. Přetížená Avie se na vozovce zhoupla, připojený přívěs s kostýmy se roztancoval a celá souprava si lehla do příkopu. Místo abychom byli na místě první, dívali jsme se na vozy a ustarané, některé i pobavené, obličeje filmařů, projíždějící kolem nás.
Avie a přívěs v příkopě, to byl průšvih hodně velký. V příkopě tím pádem byly uloženy všechny kostýmy a milion dalších drobností, potřebných na místě natáčení. Byl ohrožen celý natáčecí den. Hodil by se traktor, ale zdálo se, že si budeme muset vystačit s pár prkny, lopatou, krumpáčem, které nám půjčil hospodář z nedaleké farmy. Nějakou dobu jsme se snažili autu podložit kola, z rozbahněné příkopy náklaďák s přívěsem na cestu vytáhnout osobním autem, jehož řidič ten pohled na dva nešťastníky psychicky nezvládl a zastavil. Nakonec nás vytáhl traktor, který nám ze statku nějaká dobrá duše přece jen poslala na pomoc. Filmařský denní cirkus mohl začít. Já jsem šel na farmu vrátit prkna a nářadí, poděkovat a formálně nabídnout pár korun za půjčení. Hospodář skromně odmítl. I druhou nabídku odmítl, protože tušil, že to zkusím i potřetí. Při vší úctě, byl to sedlák a oba jsme věděli, že nám pomohl, tak trochu nás i zachránil. A to tak, že velmi. A byli jsme, takříkajíc, u něj na dvorku. Třetí nabídku jsem podpořil návrhem, že když peníze nechce on sám, těch pár korun může dát kostelu. Jak už jsem zmínil, byli jsme v Polsku. Ten prostý muž se zamyslel, jako řádný křesťan zjevně vážil mou opakovanou nabídku. A jako sedlák znovu posoudil a vyhodnotil situaci a peníze si přece jen vzal. „Kostel nezná situaci, kněz neví, co se tu stalo, vaše poděkování a moji pomoc neocení. Za ty peníze se já sám pomodlím za zdar vašeho filmu. A lépe než kněz,“ okomentoval moudře svůj počin. A slib nepochybně splnil. Film Sedm dní hříchů byl úspěšně dokončen a dokonce si i sáhl na uznání od filmové akademie. Ve třech kategoriích byl nominován na Českého lva, na Slovensku, v anketě IGRIC 2013, tři ceny získal.
