Článek
Schoenauer M.1903, původní, v Rakousku vyrobená stylová lehká jezdecká kulovnice, po hlavní mužské a hlavní ženské roli, byla třetí hlavní role ve filmu. Alespoň podle mne. Příběh filmu Sedm dní hříchu se odehrává pár dnů po skončení války, v zalesněných kopcích Jeseníků. Český lesník Olšan, v podání Ondřeje Vetchého, řeší jakési osobní problémy se svou německou manželkou Agnes, kterou ztvárnila Vica Kerekes. Do toho se dějově zamotává odsun Němců z pohraničí, a ne zrovna čisté aktivity členů Revoluční gardy.
Pro natáčení proto bylo nutno najít dobové rekvizity, oděvy, vybavení interiérů, pro lesníka bylo třeba zajistit věrohodnou zbraň. Přizvaní zbrojíři potřebné zbraně přivezli, ale soutěž „Miss flinta“ nakonec vyhrála fořtovka, výše zmíněná kulovnice. Vyprosil jsem ji u pana Drápaly, souseda v Rožnově, kde visela na háčku, jako rodinná památka. Frantův strýc totiž sloužil v Rožnovských lesích jako fořt, správce lesa, takže pro film o lesníkovi a jeho ženě ta zbraň byla více než autentická. Režisérovi se nejvíce líbilo, že pro střelbu sice byla znehodnocena, ale měla funkční závěr, takže se dalo nafilmovat i nabíjení zbraně, takové to klik-klak-cvak. Což ve scéně z kamenolomu je vidět v akčním detailu.
Její zapůjčení však mělo háček, teda spíš podmínku. Zbraň vrátit nepoškozenou. Přece jen to byla rodinná památka. Manželka mi na ni iniciativně ušila slušivý kabátek, z flanelu, aby flintu ani hrubá látka nepoškrábala. Tím jsem si však tak trochu naběhl, protože na place si ze mne chlapi dělali legrácky, prý: „… a jak se ti spalo se starou puškou?“ protože sousedovic fořtovku jsem skutečně všude tahal sebou. Při natáčení to pak probíhalo tak, že jsem pušku přinesl na plac, předal ji Ondrovi Vetchému, takto lesníkovi Olšanovi. On si odehrál svůj záběr a já mu pušku opět odebral, zabalil do futrálu a odnesl. S tím předáváním a odebíráním jsem jej doslova prudil asi tři dny, než vzal na vědomí, že nefilmuje s rekvizitou, ale s legendou. Však taky ve filmu, např. když je v hájovně napaden gardisty a vyzván, aby pušku odhodil, tak ji na stůl neodhazuje, ale pokládá.
Oni si herci, štáb, chlapi z technického zázemí, vůbec filmování s Ostraváky užili. Natáčelo se v lesích, na horských samotách, v jeskyních, v kamenolomu, ve dne, noční scény, za deště i v letním horku. Však také později, v jakémsi TV pořadu Ondra Vetchý přiznal, že tak fyzicky náročné natáčení jako u filmu Sedm dní hříchů ještě nezažil. Že za výkon ve filmu byl nominován na Českého lva 2013, nevím, jestli zmínil.
