Článek
Dříve jsme bydleli v bytě na malém městečku. Já, manželka a malá dcera. I poštěstilo se a čáp nám přinesl ještě chlapečka. Rozhodli jsme se, že když už jsme čtyři, přestěhujeme se na venkov do domečku. Bude tam lepší vzduch a celkově zdravější prostředí, než je ve městě. Děti si budou užívat volnosti zahrady, v létě jim napustíme bazén, manželka si bude relaxovat pěstováním všeho možného a já se třeba konečně naučím pořádně grilovat. Idylka jako víno. Vybrali jsme tedy jeden zánovní domeček s pěkným výhledem v nové zástavbě na okraji malebné vesničky a přestěhovali se. Musím říci, že jak se všude negativně komentují realitky, tak u nás proběhlo vše v pořádku. Prodali jsme byt a zároveň zakoupili domeček.
Jedna menší nedokonalost tam ale byla, pozemek nebyl ještě oplocený.
Zpočátku nám to moc nevadilo, i když se občas na zahradu zatoulala srnka, děti byly nadšené, že takhle z blízka ji ještě nikdy neviděly. Jenže pak začaly děti svévolně utíkat před dům na silnici a sem tam k nám zavítal nějaký potulný pes z vesnice. Našemu kocourovy vyžíral misky a někdy to byl pes větší než náš synátor. S tím se muselo něco udělat. Začali jsme uvažovat o oplocení pozemku včetně branky pro pěší a vjezdové elektrické brány. Protože na nic nebyl čas, ještě jsem tu nikoho pořádně neznal, kdo by mně s tím pomohl a zcela sám jsem si na to netroufal, napadlo nás přenechat realizaci plotu nějakému šikovnému zhotoviteli. Nenapadlo mě nic lepšího, než píchnout tužkou na internet a vybrat někoho v dosahu, který se zabývá výstavbou plotů na klíč. Dodnes nechápu, jak jsem mohl být tak naivní a vybrat prvního, který nám přišel pod ruku, když jsem o něm neměl žádné osobní reference a žádné jím postavené ploty jsem neviděl. Kontaktoval jsem tedy jednoho pána ohledně našeho plotu, poslal mu plánek pozemku s představou našeho vysněného oplocení a pozval ho k nám na obhlídku. Za pár dní skutečně někdo dorazil, zkušeně obhlížel terén, vyptával se na podrobnosti a působil dojmem, že jsme si nemohli vybrat lepšího. Připadalo mi, že ten člověk ví o plotech snad vše, zkrátka bylo vidět, že už jich musel realizovat nespočet a ví, co dělá. Na důvěryhodnosti mu pomohlo i to, že prozradil, kde nakupuje materiál a nic před námi neskrýval.
Říkal jsem si, že to byl bezva tip z internetu, že je machr a bude od něj bezvadně a včas odvedená práce, vždyť to na něm bylo přece vidět na první pohled. S tímto borcem se nedalo šlápnout vedle.
Rozloučili jsme se s tím, že zítra nám pošle cenovou nabídku a spočítá zálohu na materiál, která bude splatná předem. S manželkou jsme se radovali, že vše běží jako na drátkách a večer to štěstí zapili vínem. Druhý den na e-mail přišla cenová nabídka, která vypadala hodně profesionálně. Každá položka, každý díleček, každý šroubek byl zvlášť rozpočítán a u všeho byl napsán potřebný počet kusů. Nabídka měla i všechny náležitosti, jako termín realizace, rozepsané DPH, IČO, DIČ atd. a hlavně, celková cena byla hodně přívětivá. Tak jsme si plácli a pán další den poslal zálohovou fakturu, která též vypadala jako seriózní doklad se vším všudy. Byla vygenerovaná nějakým programem, nechybělo datum vystavení, splatnosti, číslo účtu, QR kód pro naskenování mobilem a já nevím, co ještě. Poslal jsem tedy zálohu padesát tisíc korun českých a se ženou jsme si blahořečili, jak to krásně odsýpá. Pán další den písemně potvrdil přijetí zálohové platby a pochlubil se, že už má objednaný materiál a že do dvou měsíců bude hotovo. Už nebudou žádná cizí zvířata užívat náš pozemek a naše dětičky si budou moci užívat zahrady pěkně v bezpečí, odděleně od okolní komunikace, hurá. V radostné euforii jsme otevřeli další lahev vína a snili o krásném budoucím plotu.
Tenkrát jsme ještě nevěděli, že je to naše radost poslední.
Uběhl měsíc a vyměnili jsme si s pánem pár řádků, kde psal, že vše běží dle plánu a už čeká jen na dodání materiálu pro výstavbu oplocení. Když už se blížil druhý měsíc a stále nic, nebral ani telefony, začal jsem být malinko nervózní, ale ještě jsem tomu nepřikládal patřičnou váhu. Pak začaly tu a tam chodit omluvné nebo spíše výmluvné emaily, že byl nemocný, že jeho objednávka od dodavatele má zpoždění atd. Vždy od něj došla, na náš dotaz, nějaká mailová výmluva a telefony stále nezvedal. Vzpomněl jsem si na jméno dodavatele, kde měl nakupovat materiál a zavolal jsem tam. Paní na druhé straně sdělila, že loni tam tento člověk skutečně několik plotových dílů a jiného materiálu nakoupil, ale letos od něj žádnou objednávku neevidují. Přiznám se, že se mi v tu chvíli trochu podlomila kolena. Pak jsem se utěšoval, že přece mohl všechny ty potřebné věci objednat jinde, třeba našel lepšího dodavatele, tak jsem pánovi zkoušel volat, ale opět bezúspěšně. Zas uběhlo několik týdnů a manželce se podařilo pánovi dovolat z jiného čísla. Byl prý velice překvapený, sliboval, že plot bude, že je zrovna někde na cestě, nemá u sebe potřebné informace, ale že večer zavolá. Samozřejmě nezavolal, ani telefon nezvedal, jako vždy. Žena mu tedy poslala SMS, že jestli se do půlnoci neozve s konkrétní informací ohledně plotu, předáváme záležitost právníkovi, který bude věc dále řešit místo nás.
Kupodivu přišla SMS odpověď: „Dejte to klidně právníkovi.“
To byla poslední komunikace od toho člověka, nikdy více se nám již neozval, nikdy více již neposlal ani řádek. Jak v SMS napsal, tak se i stalo. Manželka si vzpomněla na právní kancelář, s kterou spolupracuje firma, kde žena pracuje. Právníka zná a prý je hodně akční a že se s tím slušně řečeno nemaže. Konzultovali jsme s ním tedy naší situaci a já pořád naivně naznačoval, jestli pánovi nedáme ještě nějaký čas, že může být pořád naděje, že se ten člověk probere a začne dělat, co slíbil. Právník to však viděl, ze svého úhlu pohledu, zcela odlišně.
Vysmál se mi a narovinu řekl, že mně hned ze začátku musí sebrat veškeré iluze.
Prý už za ta léta vypozoroval, že jakmile někdo přestane komunikovat a hraje mrtvého brouka, rozhodně nemá v úmyslu dostát svého slova nebo dokonce vrátit předem vyplacené peníze. Zprvu jsem tomu nechtěl zcela věřit, ale jak se později ukázalo, musel jsem mu dát časem za pravdu. Předal jsem právníkovi veškeré informace, e-mailovou korespondenci, výpis z účtu s viditelně odeslanou zálohovou platbou a podepsali jsme mu plnou moc. Osobně jsem si říkal, jak se k tomu mistr plotař postaví, všechny trumfy jsou přece na naší straně. Proč to nechal zajít tak daleko.
Ještě jsem si nedokázal představit, kam až to ve finále může zajít, protože tohle byl vlastně teprve začátek.
Právník zaslal pánovi předžalobní výzvu k navrácení vyplacené zálohy. Několik týdnů jsme čekali a jak jsme předpokládali, nic se nestalo. Právník tedy sepsal tzv. žalobní návrh, konkrétně „Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu“ a poslal ho na příslušný soud. Jelikož nemám právnické vzdělání, tak se omlouvám, pokud to čte nějaká fundovaná osoba, že moje hantýrka bude v tomto smyslu hodně laická.
Pak začaly chodit už faktury od právníka plus požadavky na úhradu soudních poplatků.
Po telefonické rozpravě s právníkem, jsem se dozvěděl, že bude chtít vše zaplatit předem, ať ty peníze vysoudíme nebo ne, a není jisté, že kromě dlužné částky vymůžeme případně i náklady na vynaložené právní služby a další poplatky s tím spojené. Trochu mě to rozladilo a začal jsem od této chvíle počítat všechny moje náklady, aby náhodou nebyly vyšší než dlužná částka. Další měsíc se nic nedělo a já se dozvěděl, že byl vydán jakýsi platební rozkaz, který však ještě nenabyl právní moci. Asi za další dva týdny, jsem dostal od právníka echo, že rozhodnutí už nabylo právní moci a může nachystat návrh na nařízení exekuce. Ten pak odeslal na exekutora a já jsem to přestal v téhle fázi celé podrobně sledovat a nechal to běžet samospádem. Přišla další faktura za právní služby. Asi za měsíc došlo vyrozumění od právníka, že na pána byla vydána exekuce na zaplacení dlužné částky s veškerým příslušenstvím. Jinými slovy dluh plus náklady, které mě to stálo, plus odměna pro exekutora.
Týden nato došly na email nějaké kopie exekučních příkazů, že pánovi obestavili všechny bankovní účty (a že jich měl u různých bank hned několik) a také všechny účty jeho manželky. Zároveň se zjistilo, že byl ještě někde zaměstnán, takže došel i příkaz k jeho zaměstnavateli ohledně srážek ze mzdy. V neposlední řadě mu byl vydán i exekuční příkaz na dražbu nemovitosti, pokud by to asi nevymohli jinak. S manželkou jsme si říkali, jaký je to fičák, ty exekuce, že po soudech se to táhlo měsíce, ale nyní jde vše ráz na ráz. V podstatě ze dne na den. Nechápali jsme, proč to pán nechal vyhnít, tak daleko. Během celého procesu s právníkem jsme se ho pokoušeli sami několikrát kontaktovat, i když jsme od toho byli odrazováni, ale bezvýsledně.
Měsíc a půl od zahájení exekuce se nic nedělo nebo jsme si to alespoň mysleli, protože od právníka, ani kohokoli jiného, nedošla ani čárka. Naznali jsme, že z pána budou peníze asi ještě dlouho páčit, možná se bude cukat, možná bude opravdu nucen v dražbě prodat barák. Bůhví, jak to nakonec dopadne. Rozloučili jsme se s vidinou brzkého vyřešení a nechali to zatím plavat. Druhý den nečekaně přišel email od právníka, že dlužná částka byla údajně vymožena a mám si zkontrolovat bankovní účet. Částka nepřišla a další dva týdny se opět nedělo nic. Pak došla další zpráva, že částka byla opravdu vymožena, ale věc zatím nenabyla právní moci. Až se tak stane, peníze budou vyplaceny právní kanceláři a oni je přepošlou nám. Z kopie zaslaných dokumentů jsem zjistil, že pán peníze uhradil exekutorovi pár dní po vydání exekučního příkazu, což bylo již před dvěma měsíci. Docela mě to překvapilo a přišlo mi paradoxní, že dlužník sice zaplatil, ale já bych měl teď ještě peníze tahat od exekutora a právníka. Situace se pro mě nyní otočila a z vymahačů se stali moji dlužníci, protože měli v rukou moje peníze.
Každý přede mnou si chtěl, co nejdříve ukousnout z balíku splacených peněz a já jsem k nim měl přijít, až jako poslední v řadě.
Trvalo minimálně ještě další měsíc, možná déle, než jsem uviděl konečně své peníze na účtu. Obrovským zadostiučiněním bylo, že se mi vrátila vyplacená záloha včetně všech nákladů na právníka a soudních poplatků, s jejichž navrácením jsem už vážně nepočítal. Obnovilo to moji víru v náš právní stát a úřední mašinerii. Právník na rozloučenou pronesl, že si můžu gratulovat a být šťastný, protože tak hladký průběh tyto epizody většinou nemají. Vzpomněl jsem si, po tom všem, na mého plotaře a narazil na internetu na jeho nové recenze. Nějaká paní si stěžovala, že jí započal se stavbou plotu a dalšího půl roku se nic neděje a už se nemá k dokončení zakázky. Poradil jsem jí, že pokud nekontaktuje právníka, nedomůže se ničeho a na dokončení zakázky od tohoto člověka může rovnou zapomenout.
Pro přehled uvádím krátké shrnutí faktů: Dlužná částka 50 tis. Kč. Moje náklady na právníka a soudní poplatky cca 15 tis. Kč. Odměna exekutora též cca 15 tis. Kč. Časově, od prvního kontaktu právníka, až po obdržení vymožených peněz na můj účet, se jednalo o zhruba půl roku. Vše se odehrálo asi před dvěma lety.
Tak to byla moje první a doufám i poslední zkušenost s vymáháním pohledávky exekutorem. Doteď jsem to znal jen z televize. Nyní už beru věc s nadhledem, a nakonec jsem asi za takovou zkušenost i rád. Alespoň už vím, jak to chodí. Třeba budou tyto řádky někomu, kdo je v podobné situaci, ke prospěchu.
