Článek
Čas od času spatřím článek, kde si autoři stěžují na to, že jim lidi píší negativní nebo vyloženě nenávistné komentáře, že je to samotné mrzí a nechápou, kde se to v lidech bere. Asi se mnou budete nesouhlasit, ale já zastávám názor, že tento typ komentů poukazuje právě na fakt, že autor byl ve svém psaném díle úspěšný.
Většina lidí hodnotí články dle toho, kolik dostaly lajků nebo chcete-li srdíček. Je určitě pro autora milé, když vidí, že jeho dílko se lidem líbí a čtenář s textem souhlasí, protože pisatel zřejmě vystihnul v tématu většinový názor populace a tím pádem posbíral spousty lajků.
Já si však myslím trošku něco jiného. Hodnotím články dle negativních komentářů, hejtů.
Vnímám to, že text dokázal více intenzivně oslovit lidi, hlouběji otevřít nějaké téma a vyvolat v čtenářích silnější zamyšlení a tím pádem i silnější reakce. Typické je to u tzv. provokativních článků, nepopulárních témat nebo zobrazení nevšedního někdy až absurdního pohledu na danou věc.
O hejtrech čili nenávistných lidech už toho bylo napsáno všude možně poměrně dost. Je známým faktem, že u nich jde často o hluboce uložené vzorce chování, mající nezřídka příčiny v jejich neutěšeném vývoji jako člověka. Dle psychologie se může jednat o jejich nevědomé reakce na vlastní bolesti a traumata, která se tímto dostávají na povrch a oni hledají způsob kompenzace či utěšení. Klasické důvody psaní nenávistných komentářů jsou především snaha o získání pozornosti, hledání obětního beránka, závist, nízké sebevědomí, manipulace, osobní trauma nebo narcistní chování.
Mě osobně těší, když vidím, že mé články dokáží oslovit tento typ frustrovaných lidí.
Oni sice napíší zbrklý negativní koment, ale mně je jasné, že o tom stejně dále přemýšlí. Je to jejich přirozená reakce, rychlý krátký hejt a já se na ně nezlobím, právě naopak. Oni totiž sami většinou nedokáží vyplodit nějaký delší text, ba dokonce uveřejnit celý článek, to po nich nemůžeme chtít.
Baví mě i hejteři a komentátoři, kteří v reakcích stále nadávají na mé články, přesto je stále čtou. Takový ti opakovači, kteří pokaždé píší, co jsem zas uveřejnil za blábol a pokaždé si ho přečtou. Je to opravdu úsměvné. Pokud si myslím, že někdo píše blábol a já nemám o kolečko navíc, tak už toho autora nečtu. Kdo kolečko v hlavě navíc má, tak pořád ruku do ohně strká a pořád se diví, že oheň pálí, to mě fakt baví.
Takový člověk mně připomíná prostoduchého pracanta, jak řeže trubku stylem: „Furt to řežu, furt to řežu a pořád je to krátký.“
Jako ukázku jsem přiložil níže pár vybraných komentářů, které jsem obdržel u několika mých článků. Přiznávám, že jde o články k zamyšlení, kde je potřeba občas číst i mezi řádky. Komentáře nejsou doslovným přepisem, aby se daly vůbec číst, musel jsem je trochu učesat, jinak jsem je nechal i s pravopisnými chybami.
„Tento plátek by mněli zakázat akorát uráží normální lidi a jeho autoři vypadají dle písemného projevu, že nedochodili zřejmě ani pomocnou školu.“
„ALF Největší hlupák jsi ty!“
„Příště tady bude článek o tom, že zabíjet je fajn? Nemohl by někdo příčetný kontrolovat, co se zde zveřejní?“
„Bože to je zase článek. Autor patří mezi špatné lidi…“
„Čistě logicky. Měl to hodit do sběrného dvora a ušetřit Nás zbytečných keců. Čau.“
„Tenhle článek je jedna velká hloupost…“
„Blbý článek…“
„Taková blbost a co to dalo práce, že? Nepřemýšlel jste někdy o možnosti živit se rukama?“
„Opět ho… na druhou.“
„Buď autor popisuje svoje delirium tremens po vesnické pitce nebo je to jen jeho blábol.“
„Tak toto mohl napsat jedině blb a k tomu ještě podplacenej.“
„Pisatel IQ nula.“
„Alfe, co hulíš?“
Na takovéto komentáře ze zásady nereaguji, nyní si dovolím udělat na ty dva poslední výjimku. Děkuji za udělení IQ nula. Někdy se cítím, že jsem s IQ spíše v mínusu, pod nulovou čárou, takže děkuji pisateli, že mi ještě přidal. Zatím nehulím nic, počkejte, až začnu, to pak budete teprve hejtovat, už se těším, jak mi to vylepší skóre mých publikací.
Ještě se podělím o jeden vtipný komentář k tématu dávání věcí zadarmo, který mě opravdu pobavil. Stálo v něm, že domácí mazlíčci (zvířátka) by se neměli dávat zdarma, ale minimálně za cenu kuřecího, jinak je lidi sežerou.
Takže, milý kolegové, autoři internetových článků, nebrečte už, že vás někdo hejtuje, vždyť je to super. Váš článek tím nabývá na hodnotě a stává se populárním. Alespoň pak víte, že jste zveřejněným textem uhodili hřebíček na hlavičku a rozbouřili společenskou diskuzi. A o to také jde, mezi čtenáři vyvolat vzájemnou interakci. A nebojte se hejterů, pes který štěká nekouše.
PS: Během psaní tohoto článku jsem nic nehulil ani jsem nepožíval alkoholické nápoje.
Zdroje:
