Článek
Letos budou pro mě Velikonoce jiné. Po delší době budou opět aktivní.
Do loňského roku jsem byl ve fázi obránce. Dělal jsem bodyguarda osmileté dceři a chránil ji před nájezdy koledníků vlastním tělem. No, ve skutečnosti jsem byl na ulici a dělal pro naši malou naháněče místní pomlázkové komunity. Děti jsem lákal na kindervejce, protože u nás na vsi ty tradiční slepičí produkty, vajíčka netáhnou, všichni jich mají plné kurníky a ani je nestačí měšťákům prodávat. Tatínky jsem vábil na domácí pálenky, nebojte, vše prošlo certifikovanou palírnou. Připomínalo to trochu odchytávače turistů na letní dovolené, kteří se snaží obsadit, co nejvíce židlí v restaurační zahrádce.
Nutno říci, že jsem byl vcelku úspěšný. Jelikož většina tatínků neodolala řemeslné ořechovici, slivovici nebo kalvádosu, kterými jsem jim mával pod nosem, rádi si přihnuli. A protože je vyloženě neslušné ba nemorální, koštovat sám a nemít si s kým ťuknout, byl jsem i na tohle připraven, prostě jsem se obětoval. To víte, jsme na dědině, tady se s tím počítá. Takže Velikonoce pro mě teď pár let nazpět znamenaly udržovat přátelské styky v palírně a už od ledna na velikonoční akci trénovat.
Tento rok však přecházím do útoku, já se synem na první lajně, už se těším.
Doopravdy jsem tomu podřídil i své dosavadní tréninky, a to tak, že jsem vlastně vůbec netrénoval. Tu naši malou dědinu zvládneme v pohodě obejít pěšky bez nutných přesunů autem, takže čistě teoreticky by se pít i dalo, ale přece synáčkovi nezkazím jeho první mrskut, jak se u nás říká. Bude docela odříkání místo voňavých tekutých léčiv, křoupat čokoládového zajíce. Žena si zas libuje, že doneseme i obyčejná vajíčka, protože my slepice zrovna nemáme.
Nejprve synkovi vysvětlím pravidla hry.
Ještě před prvním vhazováním mu musím vysvětlit, že na bití jsou určeny jen vrbové proutky, jiné nástroje jsou zakázány. Počítají se pouze údery vedené na pozadí, jinak se jedná o faul. Potřebujeme vykoledovat alespoň tucet vajec, takže žádné předčasné zakázané uvolnění a dekování se před limitem. Pokud se žena před pomlázkou schovává a vypadá hra nerozhodně, nebudeme dělat žádné sólo nájezdy.
Syn je rychle učenlivé dítko a vše hned snadno obkouká. Jakmile se něco nového naučí, pořád si to chce zkoušet a jen tak ho něco neomrzí. Mám trochu obavy, že až chytne do pomlázky ten správný grif a uvidí přirozené, nehrané reakce protistrany, že nás nebo naše holky doma bude řezat až do Vánoc. Všichni víme, že děti jsou škodolibé a ty naše obzvlášť.
Můj drahý potomek nyní trénuje básničku Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný.
Já si pro změnu dávám dohromady básničku o tom, jak mu budu vysvětlovat, že holkám může dávat po zadnici jedině na Velikonoce a pouze pomlázkou. Dále mu musím vysvětlit, že šleháním neboli koledováním se dají získat pamlsky pouze na Velikonoční pondělí.
Možná si říkáte, že jsem alkoholik a zbytečně ty jarní radovánky moc hrotím. Možná ano, ale tady na Moravě, na lontě je to zkrátka jiná akce než ve velkém městě. Zde se jedná o společenskou událost, veselice, kroje, hudba, lidi se sdružují a chtějí se bavit. Takovou událost neradno podceňovat. V neposlední řadě jde i o to pití, protože potom, po Velikonocích už není na vesnici prakticky na nic čas. Opravy na domě po zimně, příprava zahrady, dřevo na další sezonu a tak dále a tak dále. Proto si chtějí všichni svátky patřičně užít.
Veselé Velikonoce, lehkou ruku a buďte v pohodě.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
