Článek
Někteří partneři, a nemusí to být vyloženě manželé, mají společný účet, jiní si drží zase finance striktně odděleně pod pokličkou, kde jeden vlastně ani neví, kolik ten druhý bere. Osobně znám spoustu lidí, kteří si takto hrají každý na svém písečku. Chápu partnery, co jsou spolu krátce, nemají děti, nejsou vzatí atd. Svojí roli hraje určitě i finanční gramotnost a důvěra ve druhou osobu, že umí zacházet s penězi a neprobendí hned celou výplatu a nemusí jít vyloženě o alkoholika nebo gamblera.
Někdo stihne peníze třeba projíst, nasypat do svých koníčků nebo rozdat, aniž by měl nejprve pokryté své základní výdaje na bydlení a podobně. S takovým člověkem se pak těžko budete dělit o všechny společné prostředky a raději si budete vždy schovávat nějakou rezervičku, když víte, že vaše drahá polovička to neumí.
Jsou rodiny s dětmi, kde rodiče jsou spolu už dlouhou dobu, a přesto si své finance každý z nich střeží sám. Nějakou povinnou částku hodí jednou měsíčně do rodinného rozpočtu, jinak se podle nich jedná o jejich vlastní peníze, každého zvlášť, s kterými si jedinec nakládá dle svého uvážení. Mně osobně takové soukromničení tedy rodinnou idylku moc nepřipomíná. Působí to na mě spíše dojmem buď nedůvěry v toho druhého nebo nedůvěry v celou rodinu, a tak trochu přístupu, kde ten jeden mlčky říká:
„Vy si dělejte, co chcete a o mé peníze se nestarejte.“
Logicky zde vyvstává otázka, na co si ten druhý furt tajně syslí, dělá si nějaká zadní vrátka, proč dělá tajnosti?
Na druhou stranu jeden společný bankovní účet má také své záludnosti. Na první pohled to vypadá, že s jedním účtem jsou si všichni rovni, záleží ovšem, kdo ten účet prakticky ovládá. Sice ano, oba k němu mají přístup, vidí si navzájem do karet, mají každý svoji platební kartu, ale pokud například manželka doma vládne způsobem:
„Jestli z účtu něco sám vybereš, tak ti ty ruce urazím. Tady máš kapesné na měsíc a hotovo.“
Aby se žena ujistila, že její požadavek nebo lépe řečeno příkaz bude naplněn, zabaví ještě mužovi jeho kartu. Doteď si pamatuji na svoji svatbu, kde můj tenkrát ještě budoucí tchán prohlásil:
„Tak jsem vám na svatbu zajistil odvoz limuzínou. Ale pozor, není to z našich společných peněz, nýbrž z mých, z mého kapesného.“
Tenkrát jsem vůbec nechápal, co a proč mi povídá, že chlap cirka deset let před důchodem šetří na něco z kapesného. Dnes mi to připomíná moji dceru, která si z kapesného nedávno ušetřila na nového plyšáka. Na druhou stranu, když to tak někomu funguje, proč ne.
Pozor na šmírování v bankovních výpisech, lépe řečeno ve výpisech jednotlivých peněžních transakcí. Stavil se za mnou o víkendu kamarád a zašli jsme si na oběd. Chtěl mě pozvat, zaplatit za mě útratu, dlouho jsme se neviděli. Zjistil ovšem, že u sebe nemá hotovost a odmítal v restauraci použít platební kartu. Jídlo jsem zaplatil, o nic nešlo, ale z kamaráda nakonec vylezlo, že doma ženě nepřiznal, že jede ke mně, a tudíž nemůže v lokalitě, kde bydlím platit kartou. Jeho manželka mu prý lustruje transakce a vždy ho dopředu upozorňuje:
„Řekni pravdu, kam jedeš, stejně to zjistím v internetovém bankovnictví.“
Kamarád neutají, co platí, a hlavně kde platí. Takže chudák jen vybírá z bankomatu a platí keš, aby mu doma nesledovali on-line jeho bankovní stopu. I takhle může vypadat nakládání se společným účtem.
My s manželkou to máme nastaveno, tak nějak „normálně“ lidsky. Žádné extrémy. Jsme manželé, máme děti, důvěřujeme si a máme společný bankovní účet, kam nám oběma chodí výplaty. Je to pro nás pohodlnější a máme o penězích lepší přehled. Nic si netajíme, nic si neskrýváme. Troufnu si říci, že jsme v tomhle ohledu rozumní a víme, kolik nám spolyká financí domácnost, děti atd. Pokud chceme nebo potřebujeme udělat nějakou velkou útratu, v klidu si o tom řekneme. Posoudíme, jestli na to zrovna máme nebo ne. Žádná velká věda to není.
Není asi důležité, zda je jeden společný rodinný účet nebo si každý hospodaří sám. Rozhodující je, jestli jsou partneři rozumní, důvěřují si a umí s penězi nakládat. Je to o přístupu jednoho partnera k druhému. Počet bankovních účtů společných či jednotlivých není určitě pro pohodové soužití lidí podstatný.
Mějte se rádi.
