Zachraňme muže

Dnes aby se člověk styděl říci, že je muž, že tam dole prostě něco má a ví, co to je. Předem říkám, že nemám nic proti LGBTQ+ komunitě, respektuji, že jako lidé jsme různí a máme různé potřeby, každého věc. Zároveň ale očekávám i respekt pro obyčejnou ženu a obyčejného muže, pro to pravěké „old-school“ pohlaví. Proč se mám stydět a nesmět o tom mluvit, že jsem obyčejný muž? Koho tím urazím a kdo by se kvůli tomu měl cítit méněcenný? To postrádá jakýkoli smysl. Mě můžete poslat třeba do háje borového a je mi to fuk. Mě nemůžete urazit, když nebudu chtít. Urážka je přece věcí příjemce, nikoli odesílatele. Jsem muž, a ne Lord Voldemort, aby se o tom nesmělo mluvit, já nejsem „ty víš kdo“, já jsem muž s jedním pohlavím a jsem na to hrdý.

Jsem chlap, co občas nosí strniště a má husté háro. Jsem chlap, co chce nosit pánské spodní prádlo a nesoukat se do oblečení kategorie unisex. Jsem chlap, co chce poklopec od kalhot zapínat na pravé straně, nemá zájem o růžová trička a o boty na podpatku. Jsem chlap, který má rád pánské dřevitě kořeněné parfémy, a ne sladké vodičky. Jsem chlap, který raději zajde na pivo, steak a dobrý rum, místo aby vysedával za výlohou v cukrárně, lžičkou dlabal cheesecake, cucal u toho vaječňák a měl přes rameno kabelku. Jsem chlap, co má rád pořádná auta s manuálem, a ne nákupní vozítka na baterky. Jsem chlap, který se rád kouká na hokej, ragby a automobilové závody, nesleduje seriály, reality show, estrádní pořady a stupidity typu Výměna manželek nebo čehokoli jiného. Jsem chlap, kterého baví štípání dřeva, má rád vůni benzínu a nebojí se pořádné práce. Jsem chlap, co nehraje videohry a nemá na sociální sítě. Jsem chlap, co je děsně nemoderní. Já vím. Jsem dinosaurus a je mi fuk, co si o tom, kdo myslí.

Milá media, výrobci a prodejci čehokoli, nepodsouvejte nám mužům bezpohlavní nebinární produkty bez chuti a zápachu, nedělejte z nás voskové figuríny. Nepodléhejte tlaku vlivných žvanilů, kteří chtějí jen nasbírat populistické body. Nenastavujte společenskou laťku normálu, že obyčejná žena a obyčejný muž neexistují, že lidi už je nechtějí, že je to přežitek. Není a nebude. Muži a ženy se od sebe stále chtějí odlišovat a víte proč? Aby je to k sobě přitahovalo, aby se mohli družit, pářit a množit. Vím, že mnozí to nebudou chtít slyšet, ale pro udržení populace lidí na Zemi, prostě lidstvo potřebuje, aby mezi ženou a mužem k čemusi docházelo. Přece nechcete, abychom vznikali už jen ze zkumavky? A jak jsem psal výše, tohle sdělení samo o sobě nemůže nikoho urazit.

Všimli jste si také, že muži jsou tu v článcích stále častěji terčem nejapných výlevů jejich drahých poloviček? Jeden by z toho soudil, že všichni pánové jsou gaučoví budižkničemu, kteří neumějí napočítat do deseti, trefí akorát do lednice a na záchod a svoje děti znají jen z vyprávění svých frustrovaných manželek. A přitom strefování se do svých protějšků od mužů jsem tu nezaregistroval snad ani jedno. Opravdu se ti všichni pánové mají doma jak prase v žitě a neshledávají u svých partnerek žádných chybiček nebo prostě jen nemají zapotřebí si na svých nejbližších vylévat veřejně své bolavé srdíčko?

Každou chvíli tu čteme, že maminky jsou na děti v podstatě sami, že do kavárny s kamarádkami zvládnou zajít jen třikrát týdně, na nákup oblečení jen o víkendu, na nehty jen jednou za dva týdny a na masáž jen jednou za měsíc. Přitom tatínek se může denně ulejvat od rodiny osm hodin v práci a pak má ještě dostatek času na své koníčky jako jsou starání se o dům a zahradu, sekání trávy, dělání dřeva na zimu, zajišťování provozuschopnosti kotle, komínu, bojleru, odpadní čističky, hromosvodu, požárních hlásičů atd., starání se o dvě auta, aby měla plnou nádrž, platné doklady, nesjeté gumy a pravidelný servis, pročišťování zacpané vany a umyvadla od dlouhých vlasů, neustálé spravování čehokoli především v dětském pokoji a kuchyni a v neposlední řadě servisování domácích spotřebičů a opravování rozbitých hraček. Večer tatínek uloží děti do postýlek a přečte jim pohádku na dobrou noc. Když děti nechtějí spát, tak si k nim lehne a občas tam i usne, až ho musí budit manželka, že si s ní ten večer ještě pořádně nepopovídal. Přesune se tedy do ložnice, a to hovado usne po třech větách. Chlapi, tady máme ještě rezervy.

Co to proboha těm dětem předhazují v kreslených pohádkách? Tohle, že je dnešní tatínek? Vždyť to je fantazmagorie z jiného světa. Kreslený anglický seriál Prasátko Peppa už byl několikrát všemožně komentovaný, že tatínek Pašík je vykreslený jako nějaký dobrák nešika. Blbost, je tam vykreslený jako totální idiot. Homer Simpson je proti němu génius, co má alespoň šmrnc. Pojďme se podívat na konkrétní příklady:

Popravdě nemůžu přijít na to, proč dětem podsouvat zrovna tohle. Ano, nemusíme se na to dívat, když se nám to nelíbí, můžeme si pustit pohádku o tom, kde všechny a všechno zachránil neohrožený otec rodiny, ale stále mi uniká ta pointa, proč z tatínků, mužů, dělat v dětských očích stupidní blbečky a tvářit se, že je to normální. Opravdu nás takto vidíte nebo chcete vidět? Se pak nedivte, že někteří se tomu podvolí a začnou takovými opravdu být, kulatými Pašíky v křesle u televize, za které musí rozhodovat jejich žena.

Na jednu stranu, nám mužům, ženy vyčítají první poslední, na druhou stranu vedou vášnivé diskuze, co smíme, co nesmíme, coby jsme neměli, a coby jsme naopak měli. Jestli můžeme být u porodu, jestli můžeme mluvit do výchovy dětí, když na mateřské jsou většinou ony, kolik času máme trávit v práci, kolik s nimi, kolik s dětmi, s kým se máme kamarádit a s kým ne, co si máme kupovat za oblečení, kolik návštěv máme absolvovat u tchýně a kolik je už příliš, s čím můžeme ženám radit a pomáhat, ale ne moc, aby to nebylo bráno jako genderově nevyvážené nebo snad jako diskriminace. Tak nevím, jestli mám ženám prozradit to tajemství, že muži tohle u svých žen neřeší. Napadá mě, že kdyby byli muži méně svazováni různými malichernostmi svých drahých poloviček, nechala se jim svobodná vůle projevu, možná by pak konečně byli pro své ženy tou silnou oporou fyzickou i psychickou, tím báječným tatínkem a milencem a možná by si vysloužili i nějaké to uznání.

Pánové, muži, tatínci, tímto jsem se nás chtěl jen trošku zastat a dát ženám malinko odlišný pohled na věc než ten, který jim nabízí jejich diskuzní kroužky, kamarádky a mediální titulky. Je to všechno samozřejmě o oboustranné empatii a porozumění. Jinak, když my chlapi chceme, dokážeme si vše zařídit i bez jakýchkoli blábolů, všichni víme, že je to jen o naší přirozené autoritě, kterou máme nebo nemáme. O svoji rodinu se přece dokážeme postarat i bez tohoto přiblblého článku, který měl být jen jiskřičkou k malému zamyšlení.

Dámy, matky, ženy, neberte to prosím jako fňukání toho nemotorného Pašíka. Občas neškodí se podívat na svět očima toho druhého, dají se zahlédnout neobyčejně zajímavé věci, o kterých ani netušíme, že existují. My muži vás moc milujeme, respektujeme a neřešíme na vás kdejakou blbinu. A řekl bych, že nějak podvědomě od vás očekáváme to stejné. Tento článek měl především za úkol, otevřít zaprášený komunikační kanál mezi vámi a námi muži. Vždyť každý vzájemný svár vychází v podstatě z nedostatečné oboustranné komunikace. A za to, že jste dočetly až sem, máte můj hluboký obdiv.