Zemědělská půda nám mizí pod nohama. Proč by nás to mělo zajímat?

V Česku na tom nejsme o nic lépe. Každé tři roky přicházíme o 1 % orné půdy, a to nejen kvůli degradaci nebo špatné péči, ale také zástavbou. Eroze kriticky ohrožuje 53 % veškeré půdy v České republice. Co však tato čísla znamenají pro většinu obyvatel, kteří žijí ve městech?

S půdou má u nás přímý každodenní vztah už jen málokdo. Zemědělstvím se zde živí méně než 2 % našich spoluobčanů a za posledních 100 let ubyla téměř čtvrtina veškeré zemědělské půdy, bez toho, aniž bychom si toho výrazně všimli.

Způsobů ztráty půdy je mnoho – od odplavování úrodné vrstvy vodou a odfoukávání větrem až po zastavování půdy sklady a továrnami. Mezi další způsoby může patřit i zhutňování půdy či přílišné zaplavení chemikáliemi. Celkově tyto ztráty ale můžeme přisoudit napříč světem i u nás upřednostňování krátkodobého výdělku před dlouhodobými přístupy k zemědělství i dalším krajinářským opatřením. Neudržitelné zemědělské praktiky můžou například i za 80 % dosud ztracených světových lesů.

Pokud by existovalo mistrovství ve špatném zacházení s ornou půdou, byli bychom favority na medaile. Nekonečné lány polí bez jakékoli pestrosti a rozmanitosti, táhnoucí se od obzoru k obzoru, jsou ukázkou, jak snadno přicházíme o kvalitní půdu. V Evropské unii navíc vedeme v  průměrné velikosti pozemků obhospodařovaných jedním majitelem.

Když už nám půda náhodou na polích přes všechny tyto nepříjemné přístupy a jevy zůstane, zcela bez rozmyslu ji znehodnocujeme pesticidy a dalšími chemikáliemi. Nadlimitní množství pesticidů vykazuje až 40 % českých podzemních vod. Od využívání organických hnojiv jsme díky průmyslovému stylu hospodaření již téměř upustili.

Ztráta půdy je ve světě způsobována také stále častějšími živelními pohromami, jako jsou povodně, vlny veder nebo sucha, která zasahují stále větší území. Víme, že zintenzivňování těchto jevů bezpochyby souvisí s klimatickou změnou.

Kromě ošklivějších a ošklivějších výhledů na plechové krabice skladů v naší krajině má úbytek půdy celou řadu dalších negativních dopadů. Patří mezi ně kontaminace vody, úbytek zvěře, hmyzu a ptáků – za posledních 40 let jsme přišli o třetinu ptačích druhů – i ztráta pestrosti krajiny. Dalším důsledkem je růst cen potravin kvůli menšímu množství půdy vhodné pro jejich pěstování.

Redukce kvalitní půdy vhodné k pěstování povede ovšem i k lidským tragédiím. Může zvýšit nedostatek potravin, zejména v již ohrožených regionech, což povede k dalším hladomorům a podvýživě. Oblasti, které se stanou neobhospodařovatelné a neobyvatelné, donutí miliony lidí opustit své domovy a hledat život jinde. Nedostatek potravin a vody zvýší míru konfliktů nebo je dále prohloubí, což ještě více umocní krize, před kterými budou lidé prchat.

Tyto problémy si uvědomují i ropné velmoci, jako je Saudská Arábie. Její vláda prohlásila, že degradace půdy a krajiny představuje globální ohrožení lidského života a musí být řešena s maximální prioritou. Oblast Blízkého východu patří mezi nejvíce ohrožené regiony kvůli degradaci půdy a hrozbě desertifikace. Je zásadní, aby toto téma získávalo i nadále pozornost klíčových hráčů, zejména v těchto rizikových oblastech.

Problémy s půdou se netýkají jen Blízkého východu, ale zasáhnou také Kalifornii, Vysoké roviny v USA, západ Číny a jižní části Asie. Třetina světové populace už dnes žije v suchých oblastech, které pokrývají tři čtvrtiny afrického kontinentu.

Některá řešení vás určitě při čtení již napadla. Patří mezi ně často diskutované kroky, jako je zmenšení rozsáhlých jednodruhových polí v  České republice, zavedení remízků a dalších krajinných opatření (mezi něž mohou spadat i solární elektrárny vhodně umístěné v krajině). Tak bychom se přiblížili například aspoň o kus sousednímu Rakousku.

Udržitelné zemědělské metody se liší i podle kontinentů, podnebí a potřeb daného regionu. V Africe například program Zelené zdi oživuje zapomenuté přístupy, jako je agrolesnictví. Tyto metody pomáhají nejen obnovovat půdu, ale také udržet více vláhy v krajině.

Předcházet degradaci půdy způsobené přírodními katastrofami umíme také. Proti povodním skvěle slouží přehrady, které pomáhají regulovat průtoky vody, jak jsme mohli vidět i v minulém roce v České republice (ač samozřejmě nejsou bezchybným řešením). V  pobřežních oblastech zase dobře fungují mangrovové lesy a bažiny (o jejich obnovu a rozšiřování se v USA mají snažit tzv. Klimatické sbory), které zadržují vodu a rozkládají ji v krajině.

Období let 2021–2030 bylo OSN vyhlášeno jako Dekáda obnovy (Decade of Ecosystem Restoration). Na jejich webu najdete inspiraci, jak začít přispívat k obnově krajiny ve svém okolí. Regenerativní přístupy se navíc stále více prosazují i v byznysu, a to nejen u malých firem. Například Microsoft investuje do stavby regenerativních datových center, která budou s rychlým rozvojem AI a dalších technologií stále více potřeba.