Článek
Stačí, když se váš potomek jen asi tisíckrát zeptá „proč?“. Nejeden dospělý tak narazí na své limity, a to jak ve vzdělání, tak v trpělivosti.
V našem případě přišel tento okamžik o něco dříve, než jsem předpokládala. Konkrétně v obrázkové knížce bez textu. Na každé stránce jedno zvířátko, na které upírá svá vykulená očka malé človíče a aniž by mluvilo, dožaduje se informací.
„To je ovečka. Ovečka dělá ´bé´.“
Projíždíme stránku po stránce, všechny hýkající oslíky, bučící kravičky, kvákající žabičky a najednou zebra. Jak dělá proboha zebra? Snažím se z toho vybruslit a tvrdím, že je to opravdu kůň v pyžamu, takže odpověď zní: „íhahá“.
Jenže na další stránce se objeví vydra. Hm, zamyslím se, vydry plavou. Takže „cáky cáky“? Tím ale záludnosti nekončí. Lenochod? Tak to už je opravdu vyšší dívčí. Popisuji tedy, jak je lenochod pomalý, a pomůžu si pantomimou.
Naštěstí ještě nejsme ve fázi, kdy bych byla pro své dítě trapná.
Možná by někdo mohl vytvořit knížku pro méně kreativní rodiče, která by obsahovala kromě zástupců zvířectva také vysvětlivky, kdo co dělá.
Už se těším na fázi „Proč“. Neví někdo, proč se chobotnici říká chobotnice? A proč ne „chapadlice“?
