Článek
Jen opravdu dobrý autor dokáže v čtenářích vyvolat pocity. Od děsu přes husí kůži až po dojetí. Nedávno se mi do ruky dostala kniha s názvem Kořist od vychvalované spisovatelky Yrsy Sigurðardóttir a rozhodně mě nezklamala.
Mysteriózní thriller vás pohltí hned od prvních odstavců. Ačkoli již od začátku víte, jak jedna z dějových linek dopadne, stejně se nemůžete nabažit a hltáte jednu stranu za druhou, abyste přišli na kloub všemu ostatnímu. Autorka si pohrává s vašimi smysly, pomalu staví zápletky, napíná vás k prasknutí a když už to nelze vydržet, povolí, podá vám prstíček a můžete si na chvilinku oddechnout, než přijde s další mrazivou situací.
A mrazivé to skutečně je. Děj se odehrává v zimě v islandské pustině, kam se vypravují jen největší opovážlivci. Skupinka dobrodruhů se rozhodne přenocovat daleko od civilizace a pro výlet si vybere tu nejhorší sněhovou bouři. A jak se dá v thrillerech očekávat, nedopadne to dobře.
Záhadu ztracených turistů pomáhá řešit záchranářka Johanna. Od nalezení první oběti se se svým manželem, šéfem místní policie, snaží rozluštit, co za pomatence se vysvléknou do naha a nechají se umrznout k smrti. V tomto bodě záhady jsem čekala od autorky lehké pomrknutí směrem k Ďatlovově výpravě, kdy za záhadných okolností v roce 1959 v Rusku zemřelo devět účastníků. Někteří z nich byli nalezeni umrznutí jen ve spodním prádle. Ale Yrsa na nic nepoukazuje, ovšem inspirace je více než patrná.
Samotnému vyprávění tato skutečnost nic neubírá. Naopak mystérium islandské výpravy je o to magičtější, protože vám autorka nabízí to nejlepší z vlastní představivosti. V některých momentech vám budou vstávat hrůzou chlupy na zátylku a tento pocit se vám vybaví pokaždé, když si na něj vzpomenete ještě za pár měsíců.
Yrsa mistrně proplétá prvky toho, co se skutečně může stát nezkušeným lidem honícím se za dobrodružstvím, s hororovými motivy přízraků, které nedokážete vyhnat z hlavy. Pak už stačí jen, když za sebou v lese zaslechnete křupání zmrzlého sněhu a div nevyskočíte z kůže.
Stejně jako král hororu Stephen King, i autorka Kořisti si dokáže hrát se slovy tak, že ve čtenáři vzbuzuje čirý děs. Jednoduché opakující se slovo „otevři“ vám rozbuší srdce, kdykoli ho zahlédnete na stránce. Yrsa také podobně jako v Kingově Řbitovu zviřátek představí děsivou postavu dítěte, jež se vrací, aby ublížila.
Část knihy vám připadá jako povídačka ze sousedství, taková ta, která se vypráví u ohně pro pobavení a vyvolání strachu. Ale i když se zasmějete a řeknete si, že tohle se stát přece nemohlo, stejně ve vás zůstane mrazivý pocit. Nepříjemný, plíživý pocit, který se se slovem „otevři“ vkrádá do neklidného spánku.
