Článek
Před takovou přítelkyní se nemusíte s uzarděním přiznat, že byste si po tom cheesecaku dali ještě jeden dortík, naopak se umíte trumfovat svými nápady a objevy.
„Včera jsem si dala toffee nut cappuccino s dvojitou porcí šlehačky s nadrobenými perníčky a k tomu hruškový koláč s karamelem.“ Fyzicky zaslechnete, jak se vaší spřízněné duši podlomí kolena.
Ona vás zase na oplátku informuje o nejrůznějších laskominách, které objevila po obchodech. „Znáš sušenky, které jsou celé máčené v silné vrstvě bílé nebo hořké čokolády?“
Jen představa vás donutí lačně vzdychnout a zasněně civět před sebe.
Nejlepší na takovém přátelství je, že ať navrhnete cokoliv (brunch, oběd, kávu, druhou snídani, čaj o páté, brzkou večeři, pozdní večeři…) je odpověď vždy nadšené „ano“.
„Dáme si po těch churros s čokoládou někde kávu a dort?“
„Ano!“
„Chceš se na to cvičení vybodnout a zajet na kebab?“
„Ano!“
Doma se pak od svého protějšku, který jen kroutí hlavou, dočkáte otázky, proč se vůbec obtěžujete s sebou tahat sportovní oblečení a snaží se vás přesvědčit, že fyzický trénink je skvělý.
„Co tě naplní více, než nával endorfinů po cvičení?“
„Větrník.“
I my, lidi milující filmové maratony s tunami popkornu a probdělé noci s knížkou a miskou sušenek, jsme se občas ocitli buď tlakem okolí nebo svým vlastním na běžícím pasu. Nebo orbitreku. Nebo s těmi hůlkami na nordic walking.
Můžete mluvit o štěstí, když vaše přátelství překoná i hrůzy spojené se společným pocením v posilovně, a zároveň když tato zkušenost nezmění vaše přesvědčení. To přesvědčení, které vám nasadila do hlavy Halina Pawlowská citátem, že nejlepší sport je kafe a dort.
Síla kamarádství se však může odrazit ve vašem životě s partnerem.
„Je půl desáté večer, kam si myslíš, že jdeš?“ ptá se mě významně drahá polovička, když mě vidí mířit k lednici.
„Pro pudink.“
„Vezmi mi taky.“
