Článek
Možná jen potřebujeme zastavit, ztišit se… a nechat tu sílu vejít. Ne skrze rozum, ale skrze srdce.
Už několik dní cítím, že tohle datum něco znamená. Ne, není to v kalendáři podtržené červeně. Není to výročí, svátek, ani připomínka. A přesto to v sobě nese zvláštní vibraci. 8. 8. – dvě osmičky, dvě nekonečna, dvě cesty, které se možná potkávají právě dnes.
Možná je to jen náhoda.
Anebo… taky ne.
Numerologové mluví o dvojité síle osmičky. O karmě. O moci, která nespočívá v kontrole druhých, ale v přijetí sebe. O hojnosti, která neznamená mít víc věcí, ale víc klidu. A astrologové říkají, že se právě otevírá Lví brána . Portál, kterým můžeme vstoupit do další fáze svého života. Když se nebojíme být upřímní. Když se nebojíme být sami sebou.
A já… já se snažím. Ne vždycky to jde hladce. Jsou chvíle, kdy bych se nejradši schoval. Zůstal u svého stolu, s kávou, s kočkou po boku, a prostě jen psal. O věcech, co bolí, i těch, co dávají naději. A pak jsou chvíle, kdy cítím, že musím jít ven. I když prší. I když se bojím. Protože někde tam… za těmi pochyby a otázkami… čeká něco víc.
Lví brána prý otevírá srdce.
A možná je to přesně to, co teď potřebujeme… otevřít se. Sobě. Svému příběhu. Tomu, co jsme možná pohřbili pod vrstvou „mělo by se“ a „co když zase zklamu“.
Já jsem mnohokrát bojoval. A pořád bojuju. Se sny, které jsem odkládal. S láskou, která někdy bolela víc, než dávala. S lidmi, co přišli a odešli. Ale dnes, 8.8., chci na chvíli přestat bojovat. Chci jen být. Dýchat. Naslouchat tomu tichu, které není prázdné. Je plné. Možná právě odpovědí, které jsem jinde nenašel.
Dneska si napíšu přání.
Možná ho nevyslovím nahlas. Možná si ho jen pošlu sám sobě. Ale bude v něm víc než jen touha. Bude v něm víra. Že věci přicházejí… když jsme připraveni je přijmout. A že i bolest má smysl. Když se díky ní učíme být opravdoví.
A pokud i ty dnes cítíš, že to není jen další den v kalendáři… pak věř, že to tak možná opravdu je. Někdy se věci lámou právě ve chvíli, kdy se konečně rozhodneme nevzdat.
Možná dnes nebudeš vědět, kam přesně jdeš. Ale pokud půjdeš s důvěrou, cesta se ti ukáže. Někdy ne hned, někdy ne tak, jak sis ji představoval… ale vždy tak, jak potřebuješ.
Ať už si dnes zapíšeš přání, vyslovíš vděčnost, nebo jen v tichu zavřeš oči a usměješ se… udělal jsi první krok.
Brána je otevřená. A ty jsi připraven projít.
