Článek
No… a ještě se říká, že nejkrizovější období muže přichází kolem padesátky. Prý vztahy, prý psychika, prý midlife crisis.
Krizí středního věku je označován přechod identity a sebedůvěry, ke kterému může dojít u jedinců středního věku, obvykle ve věku 45 až 65 let… to jsem si musel fakt vygooglit… tak super, takže podle vědy jsem prý právě ve fázi, kdy mám zpochybnit celý svůj život… a já jsem si jen myslel, že mám poslední roky míň trpělivosti… a ono je to prý tím, že konečně poznávám svoji hodnotu.
A taky se říká, že chlap v tomhle období sahá po jednoduchých řešeních… milenky, rychlá auta a další vymoženosti, protože… prý životní panika.
A já si říkám… sakra, asi dělám něco špatně?
Nemám milenku. Nemám kabriolet. Nemám motorku, co zní jako… nevím…prostě žádnou nemám…
A místo dokazování světu, že ještě žiju, si užívám to, že konečně žiju tak, jak chci já.
Protože existuje ještě jiná verze muže po padesátce. Taková, o které se moc nemluví, protože není dramatická… tedy jak kdy, ale je zatraceně pravdivá.
Chlap po padesátce, který…asi teď myslím sebe…
Miluje jednu ženu (i když mu občas žere nervy a pije krev, jako komár v srpnu)
Umí se zasmát sám sobě (což je… jediný důvod, proč je ještě mezi živými)
Má pár jizev a příběhů (některé hrdé, některé trapné, ale všechny jeho)
Ale hlavně ví, co chce… a co už rozhodně nechce
A přesně… tak to mám!
A když mě dnes něco táhne, tak většinou za tím, na čem mi doopravdy záleží!
Ne za nesmyslem, co trvá týden nebo měsíc.
Chlap po padesátce už nepotřebuje honit všechno… no tedy jak kdy… spíše, co kolem proběhne. Nepotřebuje obdiv davů. Nepotřebuje dokazovat, že je frajer. Protože on frajer je!
Protože to ví… a když víš, nemusíš nic dokazovat.
Ano… ženy se po něm pořád otáčejí.
A on si toho všimne, to je jasné. Těší ho to… protože pořád má v sobě energii, která přitahuje.
Ale nepotřebuje si na tom stavět ego. Nepromění to v hru, ve flirt ani ve sbírání pozornosti.
Je věrný sám sobě… A tím i tomu, na čem doopravdy záleží.
Protože když muž pozná svou hodnotu, nepotřebuje ji hledat v očích cizích žen.
Stačí mu jedna! Ta, pro kterou chce být tím nejlepším chlapem.
Už nehledá příležitosti. On si vybírá ty, které stojí za to.
A chce být dobrý chlap jediné ženě… té, kterou miluje.
Takže… nejsem odepsaný.
Nejsem chlap, co prošvihl život…nejsem někdo, komu ujel vlak.
Jsem muž, který si prošel hodně, mnoho ztratil, hodně získal… a konečně ví, kdo je.
A to nejcennější, co mám, není dokonalé tělo, marná póza ani pozornost cizích žen.
To nejcennější, co mám, je moje srdce.
A to už nedám kdekomu.
Ani za obdiv, ani za lichotky, ani za pocit, že jsem „ještě na roztrhání“.
Dám ho tam, kde cítím… domov…
Tam, kde se můžu smát, být silný… i zranitelný.
Tam, kde jsem milovaný ne proto, co dokážu… ale proto, kdo jsem.
A pokud tohle je padesátka plus… tak je to ten nejkrásnější věk, jaký jsem kdy prožil.
