Článek
Nepotřebuje kalendář ani hodinky, stačí jí jen jeden zvuk zipu cestovní tašky a už stojí v pohotovosti. A protože Elinka nechápe, proč bych měl odjíždět z místa, kde je ona, spustí okamžitě plán, který mi má připomenout, že můj pravý domov je tady.
Elinka má dar vycítit mé plány dřív, než si je uvědomím já sám. Stačí jí jen pohled na skříň, zvuk zipu nebo moje nerozhodné postávání s oblečením v ruce… a už ví, že se chystám pryč. V ten okamžik začíná operace „zůstaneš doma“.
Jakmile otevřu cestovní tašku, je obsazená. Leží v ní dřív, než stihnu vložit první tričko. Stočí se na hromádku čistě složeného prádla a dívá se na mě s klidem, který říká: „Tahle taška je moje. A jestli někam pojedeš, tak jedině bez věcí.“ A když se ji pokusím vyndat? Ztěžkne o čtyři kila, visí mi v rukou jako mokrý pytel a sotva ji položím na zem, vrací se zpátky. Tenhle boj prostě nemá vítěze.
Když se jí nepodaří tašku obsadit, zkusí to jinak… citovým vydíráním. Sedí u dveří a sleduje mě každým krokem. Přijde se otírat o nohy, lehne si na mikinu, kterou jsem si chtěl sbalit, nebo se mi stočí do klína právě ve chvíli, kdy potřebuju vstát. Její oči beze slov říkají: „Proč bys zase odjížděl pryč? Nestačím ti jen já?“
V den odjezdu už nic nepředvádí. Jen mě tiše pozoruje… když beru tašku do ruky. Nedělá scénu, jen se otočí a odejde spát na místo, kde ještě před chvílí ležely moje věci. Tvrdí, že je jí to jedno, ale není. Ale když se po pár dnech vrátím, poznám, že vlastně nebylo. Dá mi to jasně najevo… ignorací, ocáskem mi mrskne do obličeje… nebo jen dlouhým mlčením, kterým mi připomene, že jsem ji nechal samotnou.
Když se vracím domů a otevřu dveře, vím, že mě nečekají jen věci, které jsem nechal za sebou. Čeká mě Elinka… moje kočka, která mi svým mlčením a pohledem dala během balení jasně najevo, že nikam nemám jezdit. A přesto, když slyším to první mňouknutí, všechno napětí zmizí. Možná mě chvíli ignoruje, možná mi dá okusit svou uraženou důstojnost. Ale nakonec se vždycky stočí vedle mě a svým tichem mi připomene, že i když jsem odjel, vrátil jsem se. A že domov není jen místo, ale i bytost, která na tebe čeká.
