Dvě deci kakaa a dětský koutek, prosím! Aneb když se maminky spletou a vyrazí na tah do pivovaru

Takže i ta nejzapadlejší veganská palačinkárna má v rohu aspoň plyšového medvěda s chybějícím okem.

Některé maminky si na tento komfort zvykly natolik, že nabyly dojmu, že se z něj stal vesmírný zákon. Zákon, který platí bez výjimky. Kdekoli. Kdykoli. A to i na místech, která jsou už z podstaty věci svatyní dospělých. Například v poctivém, ležákem provoněném pivovaru.

Představte si tu idylu. Je pokročilé odpoledne. V pivovaru voní slad a chmel, z reproduktorů potichu hraje rock, u stolů sedí štamgasti a hluboce analyzují, proč to ten jejich tým včera zase projel. Pípy tiše syčí. Naprostý zen.

Vtom se rozletí dveře a dovnitř vtrhne speciální taktická jednotka. Tři maminky, tři terénní kočárky, jejichž kola by zvládla i rallye Dakar, a několik volně pobíhajících ratolestí v bio-bavlně.

Výčepní, chlap s bicepsem jako stehno a pohledem člověka, který už viděl na dně půllitru úplně všechno, zpozorní. Maminky zaparkují flotilu tak, aby strategicky zablokovaly cestu na toalety, a jedna z nich s úsměvem, který nepřipouští odpor, zamíří k baru.

„Dobrý den! Máte tu něco pro děti? Třeba nějaké dobré kakao? A prosím vás, kterým směrem je tady dětský koutek?“

Ticho v pivovaru by se dalo krájet. I pípa snad na vteřinu přestala chladit. Výčepní se pomalu podívá na obrovské nerezové varny za svými zády, pak na pípu s pěti druhy řemeslného piva, pak zpátky na matku. V jeho očích se zaleskne jiskra klidného, leč vražedného sarkasmu.

„No jasně, paninko,“ prohodí s ledovým klidem. „My tady u nás v pivovaře totiž normálně vaříme… pivo. Jaký přesně ročník kakaa byste si tak představovala? A víte vůbec, že jste vlezla do pivovaru?“

Matka zamrká. Úsměv pohasne. Rozhlédne se po sudech a nechápavě, skoro až s upřímným zděšením v hlase, odvětí:

„To tady jako nemáte vůbec nic pro děti?! Ani přesnídávkové menu?!“

V tu chvíli to obsluha už zkrátka nedá. Výčepní vyprskne smíchy, až si poprská čerstvě umytou sklenici. „No jasně, my jsme tu vyloženě zaměřený na děti! Náš dvanáctistupňový ležák batolata přímo milujou, po tom spí celou noc!“

Debata by pravděpodobně pokračovala až k požadavku na zavolání manažera, kdyby se do věci nevložil jeden ze zkušených štamgastů. Zvedne zrak od svých rozepsaných mariášových karet, posune si brýle a s bodrou přímostí situaci rozčísne:

„Hele, dámy… pískoviště je hned za rohem. A o padesát metrů dál je cukrárna, tam vám toho kakaa navaří klidně plný necky. Ale vy jste vlezly do pivovaru. Tady se vaří a chlastá pivo.“

Ruku na srdce, nikdo normální nemá nic proti dětem. Děti jsou radost, budoucnost národa a tak dále. Ale možná by stálo za to si připomenout starou dobrou pravdu: Ne každý podnik na světě je tu od toho, aby suploval mateřské centrum.

Stejně jako nejdete do zverimexu pro rohlíky a do veganského bistra se nechodíte dožadovat pečeného vepřového kolena s křenem, nemůžete čekat, že v podniku, jehož primárním účelem je fermentace obilí a výroba alkoholu, na vás bude čekat bazének s kuličkami a horká čokoláda s jahodami.

Některé prostory zkrátka patří dospělým. Jsou to svatyně klidu, kde jediným přijatelným řevem je ten, když padne gól v televizi, a kde jedinou „kašičkou“ je bohatá krémová pěna na čerstvě načepovaném půllitru. Takže milé maminky, dětičky klidně vyvětrejte, ale nechte si ten pivovar až na večer, kdy vám ratolesti usnou a vy si půjdete zaslouženě a v klidu lupnout jednu poctivou, vychlazenou jedenáctku. Bez kakaa…

Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/linda-zemlickova-urvane-deti-do-kavarny-nepatri-aneb-kdyz-si-matky-pletou-kavarnu-s-detskym-hristem-118575

Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/pisalek-00-nevychovane-deti-a-mimina-do-kavaren-nepatri-a-je-mi-fuk-jestli-se-to-maminkam-nelibi-180186

Zdroj: https://strednicechy.rozhlas.cz/nezvedene-deti-v-restauraci-nemaji-co-delat-aneb-co-je-v-mladi-rodice-nauci-9608390

Zdroj: https://blog.idnes.cz/martinvlasak/deti-do-hospody-nepatri-alespon-ty-nevychovane.Bg23040190