Článek
Tady jde o lásku, která překoná hlavně váš bankovní účet. Jsem ten chlap, který si vzal Dorotu Máchalovou. Ženu, která milovala značky, luxus a hlavně moje peníze. Peklo mě nevarovalo, a tak jsem se ocitl v manželství, kde jediné, co se rozpadlo rychleji než náš vztah, byl můj zůstatek na účtu.
Pokud vás zajímá, jak poznat zlatokopku, proč padělky nejsou dobrý základ pro manželství a jak se vyhnout tomu, aby vás někdo miloval jen kvůli kreditce, čtěte dál. Tohle je příběh o tom, jak jsem se naučil, že někdy je lepší zůstat sám než s někým, kdo vás připraví i o poslední korunu.
A kdo ví, možná vás to zachrání před vaší vlastní Dorotou Máchalovou!
Šťastné a pevné vztahy je to, o co všichni usilujeme, respektive se snažíme je budovat na společných zájmech a hodnotách. Na jejich začátku se žena zdá být dokonalá, ale očekávání se ne vždy plně shoduje s realitou. Některé ženy hledají vztah pouze kvůli penězům. Abyste si nespojovali život s někým, kdo vám vůbec nevyhovuje, pak možná najdete odpovědi v tomto článku.
Vždy je nešťastná (vlastně už prvním dojmem)
Zdá se, že této ženě utekl celý život. Neustále vypadá smutně, zklamaná přítomností i budoucností. Zpočátku vám jí je velmi líto, ale pak si začnete všímat, že zachází příliš daleko. Trpí pouze neschopností si něco sama koupit nebo někam jít. Když se ji snažíte rozptýlit a začnete konverzaci na jakékoli jiné téma, stále se vracíte k jejím problémům. Zdá se, že nemáte absolutně žádná společná témata kromě toho jejího.
Stále sní jen o bohatství…
Pokud se jí zeptáte na sny nebo plány do budoucna, pak v odpovědi uslyšíte pouze o materiálním bohatství. Chce relaxovat v nejlepších letoviscích, řídit drahé auto, mít norkový kožich, diamanty, milion dolarů. Prostě vše, co zosobňuje luxusní život. Láska, rodina, kariéra, seberealizace? Ne, nemá zájem.
Dost často nosí padělky
Žena posedlá značkou, která si ji nemůže dovolit, bude určitě nosit repliky luxusních věcí a tajně doufat, že si toho nikdo nevšimne. S velkým jménem na tašce se snaží zakrýt vlastní komplexy. Náznaky, že padělky jsou stále viditelné, jsou ignorovány. Nebo ještě hůř, prostě se urazí.
Moje Dorota Máchalová
Hloupě zamilovaný, srdce na dlani a peněženka vždy připravená. Ano, to jsem byl já. Dělal jsem, co jsem své milé na očích viděl, a vůbec mi nedošlo, že se vlastně chovám jako každý druhý chlap. Sám si kopu díru, zatímco ona v ní klade luxusní obklady. A když jsem se konečně probral? No, měl jsem v kapse vítr, v duši bouři a o jednu životní lekci navíc.
Nebyl jsem ale úplně hloupý, nebo alespoň ne hned. Všechno lezlo na povrch postupně, hrála se mnou a já hrál s ní, aniž bych si uvědomoval, s kým mám tu čest. A možná jsem si to ani nechtěl přiznat.
Byl jsem zamilovaný, nechtěl jsem být sám
A tak jsem si ji nakonec vzal. Vlastně mě ji otec daroval i s bonusem, že zaplatí svatbu! Jenže, a tady přichází ta pikantní část. Dorota byla těhotná. Tvrdila, že bere antikoncepci, na kterou jsem jí vždycky pravidelně dával peníze. Bohužel, jako naivní romantik jsem neověřoval, jestli tyto peníze skutečně šly za tímto účelem. Jak se později ukázalo a sama se s lítostí přiznala, peníze putovaly jinam. Pravděpodobně na další „značkovou“ kabelku nebo letenku na Maledivy, co já vím. A tak mi, jako chlapovi se svědomím a charakterem, nezbylo nic jiného než si ji vzít. Faktem je, že za hostinu jsem ušetřil, ale teď už vím, proč její otec tak štědře investoval. Věděl totiž, že je to poslední, co do své dcery vrazí. Pak už jsem to táhl jen já. A tak jsem se stal nejen manželem, ale i živitelem, bankomatem a zároveň hlavním aktérem tragikomedie, kterou by mohl napsat i Shakespeare, kdyby ovšem znal Dorotu Máchalovou.
A tak jsem postupně začal poznávat svou vlastní Dorotu. Nejdřív to byly jen nenápadné narážky: „Tahle kabelka je tak krásná! Ale kdo by za ni dal tolik peněz?“ Pak přišlo: „Víš, že dovolená na Maledivách je teď úplně výhodná?“ A nakonec: „Kdybys mě opravdu miloval, tak bys mi to koupil, zařídil, vzal mě tam…“
A já? Jako každý správný blázen v lásce jsem si říkal, že to přece není tak zlé. A než jsem se nadál, už jsme stáli před oltářem. Kdyby mi v tu chvíli někdo strčil do ruky vidle a křikl: „Zadrž, kamaráde, tady něco nehraje!“ možná bych prozřel dřív. Ale bohužel, žádné peklo mě nevarovalo.
Zlatokopky tu byly, jsou a budou. Od pradávna okouzlovaly mocné a movité pány, lísaly se ke králům, vymámily bohatství ze starých šlechticů. A já? Jen další v řadě. Akorát místo královského dvora mi mizely peníze z účtu rychlostí, kterou by záviděla i státní kasa. Doroty Máchalové na sebe jen vzaly modernější podobu, už nečekají na hraběte, ale na chlápka, co má aspoň lepší auto a kreditku bez limitu.
Jak je poznat?
Jednoduše. Nikdy nemají dost. Vždycky chtějí víc, ať už se jedná o luxusní dárky, večeře v restauracích nebo výlety na exotická místa. A pokud jim nestačíte? Nebojte, najdou si někoho jiného, kdo bude ochoten financovat jejich sny.
A co z toho plyne pro nás smrtelníky, co si na vše poctivě vydělávají? Jednoduché pravidlo: pokud si váš protějšek váží víc vašeho bankovního účtu než vašeho smyslu pro humor nebo schopnosti uvařit čaj, je čas sbalit kufry, a hlavně peněženku a zmizet dřív, než si všimnete, že na vašem účtu chybí pár nul.
Takže, přátelé, buďme ostražití! Když se někdo chová jako Dorota Máchalová, měl by skončit v pekle. A pokud vás peklo nevaruje, varuji vás já! Někdy je lepší zůstat sám než s někým, kdo vás připraví i o poslední korunu.
