Článek
Někteří mě chápou, snaží se mi pomoci najít klid a vidí v tom upřímnost. Jiní v tom vidí slabost, protože by sami nedokázali o svých pocitech mluvit tak otevřeně.
Respektuji obojí. Kritika ke mně patří stejně jako podpora, ale pravdou je, že nikdo nevidí to, co prožívám uvnitř. Nikdo nestojí v mých pocitech, v mém tichu ani v tom, co se odehrává mezi dvěma lidmi, když jsou sami. Já to žiju. A proto o tom píšu.
Když mi tolik z vás říká, ať o lásce píšu dál, i když je smutná… tak píšu. A psát budu dál, protože někdy i smutek dokáže něco uzdravit.
Věřím, že jednou přijde chvíle, kdy budu psát o lásce, která léčí, a ne o lásce, která bolí. A možná právě proto má smysl psát i teď…
Láska upadá tam, kde se lidé přestanou vidět a slyšet.
Je to nejkrásnější cit na světě, ale zároveň nejkřehčí. Nestačí jen říkat „miluji tě“. Nestačí mít hezké fotky, úsměvy na venek a držet se za ruce, když se dívají ostatní. Láska stojí na něčem mnohem hlubším než na gestech… stojí na hodnotách, které se nedají koupit, vynutit ani předstírat.
Tam, kde chybí upřímnost, zůstává jen ticho. Ticho, které bolí. Ticho, které se postupně mění v domněnky, nejistotu a strach. Kdo se bojí mluvit pravdu, dříve či později začne mlčet i o svých citech.
Tam, kde chybí pravda, vzniká klam. A láska na lži nevydrží… možná chvíli, možná roky, ale jednou se zhroutí. Protože opravdový cit nechce být jen poloviční, jen „na oko“. Pravda někdy škrábe a bolí, ale léčit se dá jen to, co je řečené nahlas.
Tam, kde chybí důvěra, začne srdce pracovat jako detektiv. Podezření střídá kontrola, kontrola střídá výčitky, a nakonec člověk hlídá všechno, jen ne to nejdůležitější… lásku samotnou. Důvěra je volné dýchání. Bez ní se vztah dusí.
Tam, kde chybí tolerance, jsou oba stále v obraně. Každý chybuje, každý má hranice, nálady, špatné dny… láska není o dokonalosti, ale o pochopení. O tom umět se podržet, ne shodit. Umět přijmout druhého i s jeho nedokonalostmi.
A tam, kde chybí respekt, nezůstává úcta. Bez úcty je láska jen boj dvou eg, kdo má navrch. Láska není vlastnictví, není soutěž. Respekt je způsob, jak říkáme druhému… „Vidím tě. Vážím si tě. Jsi pro mě důležitý.“
Když tyto hodnoty chybí, láska se nemá o co opřít.
A když láska nemá oporu, jednoho dne se unaví a upadne.
Láska není zámek. Láska není pouto, které drží řetězy.
Láska je pouto, které drží důvěra, pravda, upřímnost, tolerance a respekt.
A když toto všechno je… pak zůstává i láska. A nepotřebuje se omezovat, dokazovat ani bránit. Stačí jen být.
Takhle to cítím… a tak to nechávám pomalu doznít. Ne proto, že už nemám víc co říct, ale protože je to pocit, který teď ve mně je…
Došlo mi, že láska se neukazuje navenek. Pozná se uvnitř… v tom, co dva lidé dělají jeden pro druhého každý den.
O tom, že si dva lidé věří, že spolu mluví otevřeně a že se dokážou podržet i tehdy, když je ticho nebo když jeden z nich nemá sílu.
Už nechci lásku, která bolí, která nutí pochybovat, která přináší strach. Chci lásku, ve které se cítím doma. Kde už nemusím vysvětlovat, proč jsem citlivý, proč miluji naplno, proč si pamatuji každé gesto a každý detail. Chci vztah, ve kterém se nemusím vymezovat, dokazovat ani skrývat.
Toužím po ženě, která si mě bude vážit nejen tehdy, když se směju, když jsem velkorysý, když nabízím pomoc a dávám ze sebe to nejlepší… ale i tehdy, když jsem zranitelný, když něco bolí nebo něco nezvládám.
Chci někoho, kdo mě bude vnímat jako celého člověka… ne jen tehdy, kdy rozdávám sílu, ale i tehdy, kdy ji potřebuju.
Věřím, že když se dva lidé milují s úctou a důvěrou, nemusejí bojovat proti sobě… jen společně proti světu, který lásku zpochybňuje, proti závisti, pokrytectví a všemu, co se ji snaží rozbít. Protože láska není slabost. Láska je síla… jen je třeba, aby stáli dva na stejné straně.
A já vím, že umím přijmout lásku… neutíkat, neskrývat se, být přítomný. Stačí, aby ta láska byla pravdivá. Nebudu se měnit, přetvářet ani oslabovat, jen abych se zalíbil.
Budu to pořád já. Otevřu srdce a budu milovat… upřímně, pravdivě a naplno.
Protože láska není o tom někoho si udržet.
Láska je o tom mít bezpečný prostor, kde člověk nemusí držet nic v sobě.
A až to jednou žena, kterou miluji, pochopí… nebude muset pochybovat, čím pro mě je…
A já nebudu muset nikdy předstírat, kým nejsem. Protože láska, která je pravdivá, přijme člověka takového, jaký je…
