Článek
Když miluji, nedokážu to dělat napůl. Když se dotýkám, chci cítit.
Nikdy jsem neměl rád sex bez pocitů. Ne proto, že bych byl prudérní, nebo staromódní, ale protože tělo bez duše je prázdné.
Pro mě má každý dotek význam, každé nadechnutí mezi dvěma lidmi je příběh.
A když někomu dovolím vstoupit do svého světa, chci, aby to bylo skutečné… opravdové, ne hrané.
Nechci lásku, která jen přebíhá z jednoho dne do druhého.
Chci lásku, která se zastaví, podívá se mi do očí a zůstane.
Neumím žít napůl. Neumím cítit jen trochu.
Když do něčeho dávám srdce, dávám ho celé… se vším, co v sobě mám.
Proto očekávám upřímnost, důslednost a respekt.
Ne proto, že jsem náročný, ale protože vím, jak má chutnat opravdovost.
Otevřené vztahy nejsou pro mě.
Nesnesu pocit, že jsem jen jedna z možností, když já vnímám druhého jako jedinou.
Nechci slyšet „nech to plynout“.
Chci, aby to mělo směr. Aby to mělo záměr.
Protože láska bez směru se časem ztratí… a já už nechci bloudit.
Rád cítím. Rád se ztrácím v pohledu, který říká víc než slova.
A to, že miluji hluboce, ze mě nedělá blázna.
Dělá to ze mě muže, který ví, co chce.
Který se nebojí dát všechno, i když riskuje, že něco ztratí.
Protože právě to dělá lásku opravdovou.
Svět je plný rychlých uspokojení a prázdných slibů.
Já chci hloubku.
Chci ten klidný dech po bouři.
Dotek, který zůstane, i když odezní vášeň.
Chci sdílet život s někým, kdo chápe, že milovat znamená být zranitelný… a přesto chce zůstat.
Investovat srdce pro druhého je risk… vždycky byl.
Ale riskovat kvůli lásce znamená být naživu.
Nechci se chránit před citem jen proto, že by mohl bolet.
Raději budu cítit všechno… radost, bolest, něhu i strach… než nic.
Když o tom všem přemýšlím… doufám a věřím… že jsem ji našel…
Ženu, která se nebojí dívat do hloubky.
Která chápe, že láska není hra, ale odvaha ukázat duši bez přetvářky.
Když se na mě dívá, svět na chvíli ztichne… a já cítím bouři… i klid, který jsem hledal… možná celý život.
Už nehledám dokonalost. Hledám pravdu… a mám víru.
Protože nic v životě není samozřejmé.
Ani setkání, ani dotek, ani ten tichý okamžik, kdy se dva lidé opravdu vidí a cítí.
Nechci žít v iluzi… chci žít v pravdě… i když někdy hodně bolí.
A proto jdu touto cestou lásky… Neumím to jinak.
A možná právě v tom je ta moje největší síla i slabost… zůstat stále věrný svému srdci… k opravdové lásce…
