Článek
Protože miluju kočky. A možná právě v tom je ta největší síla… chlapa… dokázat být něžný a tolerantní k bytosti, která tě nikdy neposlechne, ale přesto tě učí víc o životě než leckterý člověk.
Tohle není příběh o mazlíčkovi. Tohle je příběh o respektu, tichu a lásce, která má drápy.
Jsem chlap, co miluje kočky. A ne, nejsem zženštilý, ani divný, jak si někdo možná myslí. Jen mám rád bytosti, které si nenechají poroučet, které mají vlastní hlavu a dávají ti lásku jen tehdy, když si ji zasloužíš.
Kočky. Ty malé chlupaté bohyně s pohledem, který tě rozloží během sekundy na atomy.
Když jsem si jednu z nich tenkrát přivedl domů, netušil jsem, že to nebude jen zvíře.
Nebyl to mazlíček. Nebyl to doplněk obýváku.
Byla to osobnost, se kterou jsem uzavřel zvláštní druh vztahu… nepsanou dohodu o vzájemném respektu.
Já jí čistím záchod, měním vodu, dávám tu nejlepší stravu… starám se… a ona mi na oplátku dává ticho, klid a občasný škrábanec, když jí vlezu do osobního prostoru. Skáče mi po stole, když pracuji, krade mi jídlo z talíře, když večeřím, a když se tvářím přísně, jen se na mě podívá tím svým „mňau“ pohledem… a v tu chvíli vím, že jsem zase prohrál.
Ale víte co? Já to přijímám. Protože milovat kočku znamená přijmout její svobodu.
Kočka není pes. Nenaučíš ji sedni, lehni, ke mně.
Můžeš ji jen pochopit. Můžeš ji vychovávat, ne cvičit.
Můžeš se pokusit ji vést, ale nikdy ji nebudeš vlastnit.
A právě v tom je její kouzlo.
Kočky byly uctívány už od dob starověkého Egypta.
Egypťané věděli, že kočka není jen tvor z masa a kostí. Je to brána mezi světy, citlivá bytost, která vnímá to, co my lidé zapomněli. Vidí… cítí… dobro i zlo. A i když se občas zdá, že vám chce vyškrábat oči, ve skutečnosti nás možná jen varuje.
Kočka je zrcadlem duše svého člověka.
Když se rozhodneš mít kočku, uvědom si, že nejde o vlastnictví. Je to partnerství.
Je to závazek.
Je to láska, která přichází pomalu, tiše, bez podmínek… ale když ji jednou získáš, dostaneš všechno.
A proto říkám… milujte své kočky.
Ne jako mazlíčky, ale jako bytosti, které vás učí pokoře, klidu a porozumění.
Ona vám to vrátí milionkrát. Možná ne hned, ale až v ten správný okamžik, kdy to budete nejvíc potřebovat.
A jestli si myslíte, že chlap, co miluje kočky, je méně chlap, pak vás zklamu.
Protože mít srdce, které dokáže být něžné… to je ta největší síla skutečného chlapa.
A že jsou i „kočky“ dvounohé, co syčí, škrábou a dělají si, co chtějí?
O těch… možná někdy příště.
A tak, když večer sedím v tichu a ona se ke mně stočí do klubíčka, vím, že jsem pochopen.
Bez slov, bez přetvářky. Jen pohled očí, v nichž se odráží důvěra, jakou si člověk musí zasloužit.
Kočka mě naučila, že láska není o kontrole, ale o svobodě.
A možná právě proto, když spí na mé hrudi a já slyším její klidné předení, cítím se… doma.
Protože v tu chvíli nejsem jen chlap, co má rád kočky.
Jsem chlap, kterého má ráda kočka.
