Článek
V roce 2006 se Elizabeth Gilbertová stala literární senzací. Její autobiografická kniha Jíst, meditovat, milovat popisovala roční cestu napříč Itálií, Indií a Indonésií, kterou podnikla po bolestném rozvodu s prvním manželem. Kniha se stala celosvětovým bestsellerem, v roce 2010 byl podle ní natočen film s Julií Robertsovou v hlavní roli. Gilbertová získala slávu i značné bohatství.
Během cesty popsané v knize poznala brazilského muže Jose Nunese. Vrátili se společně do Ameriky, vzali se a v roce 2010 vydala Gilbert další knihu Committed o jejich manželství. Navenek vypadal její život jako pohádka – úspěšná spisovatelka, šťastně vdaná, finančně zajištěná. Jenže už v roce 2000, šest let před vydáním Jíst, meditovat, milovat, potkala ženu, která později změnila její život navždy. Rayya Elias, kadeřnice s bytem na newyorské Avenue C, se stala její nejlepší kamarádkou. A o šestnáct let později i láskou jejího života.
Ve své nové knize All the Way to the River vypráví dnes šestapadesátiletá spisovatelka příběh o lásce, která se změnila v noční můru, o závislostech, které málem zničily dva lidské životy, a o cestě k osvobození. Je to její dosud nejsyrovější dílo, ve kterém nešetří ani sebe, ani vzpomínku na ženu, se kterou prožila nejzářivější i nejtemnější měsíce svého života.
Setkání s Rayyou Elias
Rayya Elias vstoupila do Gilbertina života na jaře roku 2000 jako kadeřnice. Tehdy byla spisovatelka vdaná, nosila khaki kalhoty a svetříky a zdálo se, že ji čeká klidný život s manželem, domem a plány na rodinu. Rayya byla její přesný opak. Černé kožené kalhoty, bílé tílko, motoristické boty. A hromádka mincí na parapetu, která vzbudila Gilbertinu pozornost.
„Byly to moje čipy střízlivosti,“ vysvětlila jí Rayya.Za každý milník své abstinence měla minci, od prvního dne přes devadesát dní, půl roku a rok až po tři roky bez závislosti. Rayya byla závislá na kokainu a heroinu většinu svého dospělého života, ale teď byla čistá tři roky.
„Je to zatraceně zázrak, že jsem naživu,“ řekla tehdy Rayya se zářivou vděčností, kterou Gilbert později poznala jako typickou pro rané zotavení. Byla to fáze, kterou někteří nazývají růžový mrak, kdy nově střízliví užívají radost z toho, že jsou konečně svobodní.
Gilbertová se do Rayyi nezamilovala okamžitě. Jejich příběh se vyvíjel postupně během patnácti let přátelství. Staly se důvěrnicemi, společnicemi na cestách. V té době se Gilbert rozvedla se svým prvním manželem, napsala knihu Jíst, meditovat, milovat a podruhé se provdala za Brazilce José Nunese. Když se Rayya po rozpadu svého partnerství dostala do finančních problémů, byla to Gilbert, kdo jí nabídl bydlení ve svém přestavěném kostele v New Jersey téměř zadarmo.
„Setkala jsem se s mnoha lidmi, do kterých jsem se na první pohled zamilovala, ale do Rayyi jsem se zamilovala až o osm nebo devět let později,“ píše Gilbert v knize. Rayya byla vtipná, zajímavá a exotická. Jejich přátelství postupně přerostlo v něco hlubšího, i když to Gilbertová dlouho odmítala připustit před sebou i světem.
Rakovina a vyznání lásky
25. dubna 2016 zazvonil Gilbertové telefon. Na druhém konci byla Rayya s otázkou jako z filmu: „Sedíš?“ Gilbert si sedla. „Našli nádory. Spoustu jich. Nejen v játrech. Taky ve slinivce břišní.“
Rayya šla na ultrazvuk jater kvůli hepatitidě C, kterou měla roky. Existovala nová léčba, která mohla virus úplně vymýtit. Místo nadějných výsledků ale muž, který prováděl vyšetření náhle ztichl a zavolal doktora. „Přísahám, teplota klesla asi o deset stupňů. Nikdo nemluvil. A v tu chvíli jsem věděla, že umřu,“ popsala později Rayya.
Gilbert ležela na posteli a plakala. Věděla, že musí jít k Rayye a být s ní až do konce. Všechno se muselo změnit. Poprvé řekla svému druhému manželovi Jose Nunesovi pravdu o svých citech k Rayye. Dohodli se, že ukončí manželství. Potom přišel rozhovor s Rayyou. Nebyl dlouhý ani složitý. Gilbert jí řekla, že ji miluje, a zeptala se: „Líbím se ti takhle?“ Bylo to, jako by jí po hodině tělocviku podala složený lístek s prostou otázkou: „Zaškrtni ano, nebo ne.“
Po dlouhém tichu Rayya otevřela oči a usmála se. Pak Gilbertovou vzala do náručí: „Zlato, moje zlato. Má krásná, proč ti trvalo tak dlouho, než jsi ke mně přišla?“
Život na plné obrátky
Rayya přijala zprávu o nemoci s nečekaným klidem. Nebylo v ní ani zoufalství, ani odpor. „Celý život se lidé ptají, jak zemřou, a já to teď mohu vědět? Je to neuvěřitelné! Je rozhodnuto, všechno je jasné. Cítím z toho radost. Najednou je všechno tak jednoduché,“ její hlas zněl naprosto jistě.
Poté se obrátila k Gilbert: „Pojďme si to užít naplno. Pojďme žít naplno až do mé smrti.“ V jejím pohledu bylo něco klidného a odvážného zároveň. Gilbert se na ni dívala a bez pochyb věděla, že u ní zůstane až do konce.
V knize později napsala, že tehdy obě žily v době, kdy se láska a bolest nedaly oddělit. Po letech potlačovaných citů, které konečně mohly vyjít na povrch, a tváří v tvář smrti, která zrušila všechny hranice, se jejich vztah změnil v prudký vír vášně i zoufalství. O to silnější byl, že jedna z nich trpěla závislostí na lásce a sexu.
Gilbert se na Rayyu upnula naplno. Nejen citově, ale i prakticky převzala její život. Platila jí nájem, lékaře, kupovala věci, které si Rayya dřív nemohla dovolit – Range Rover, piano, hodinky Rolex, kozačky Prada. „Věděla jsem, že mám ve vztazích potíže, ale netušila jsem, že jsem závislá. Časem jsem se stala stejně závislou na Rayye, jako byla ona na drogách,“ přiznala Gilbert.
Návrat k závislosti
Rayya se nakonec rozhodla pro chemoterapii kvůli rodině. Byla brutální, mezi ní a Gilbert však vznikla opravdová důvěra. Gilbertin životní smysl se zásadně zvrhl na péči o Rayyu. Existovala jen proto, aby tu byla pro její potřeby.
„Nikdy mě neopouštěj. Nikdy mě nenech se probudit a nenajít tě vedle sebe,“ říkala Rayya v noci, když se bála usnout. Gilbert ji utěšovala a znovu a znovu jí slibovala, že zůstane. Opravdu tomu věřila, myslela si, že jejich láska je silnější než únava, bolest i strach. O lidech, které péče o umírajícího vyčerpala, slyšela, ale nevztahovala to na sebe. Byla přesvědčená, že u nich to bude jiné.
Jenže realita jí nedala na vybranou. Začátkem roku 2017 už sama Gilbert balancovala na hraně svých sil. Rayya trpěla už tak intenzivními bolestmi, že spala sotva hodinu denně. Přátelé pro ně připravili krásnou narozeninovou oslavu. Gilbert s Rayyou také před svými nejbližšími uspořádaly slavnostní obřad s květinami, prsteny a bílými šaty. Takové vzácné světlé okamžiky ale nemohly zastřít skutečnost, že zbytek času obě žily v neúnosném utrpení. Doktor nakonec doporučil morfin. Závislost nikoho neznepokojovala, vždyť Rayya byla nevyléčitelně nemocná pacientka.
„Nech draka ještě jednou zvlétnout,“ řekla tiše a vložila si do úst tabletku. Účinek přišel okamžitě a bolest ustoupila. Na chvíli se jí ulevilo, ale klid nevydržel. Tělo si znovu říkalo o víc.
Rayya byla závislá na drogách, Gilbert na lásce a vztazích. Spoluzávislost je pevně svázala. Gilbert píše, že jde o nemoc, která člověka nepustí, dokud ho zcela nezlomí. V knize poznamenává, že ve srovnání s ní působí i smrtelná rakovina jako lehká procházka.
Peklo v bytě plném drog
Někdy v létě 2017 napsala Gilbertová do deníku: „Ježíši Kriste, kurva, zachraň mě, prosím.“
Z jejich světlého bytu v East Village se stalo místo, kam téměř nepronikalo denní světlo. Rayya měla žaluzie neustále zatažené, bála se, že ji někdo sleduje. Na konferenčním stolku ležely čáry kokainu, vedle nich morfin, trazodon, Xanax, fentanylové náplasti a prázdné lahve. Dlouhé hodiny seděla u stolu, drogy pečlivě rozdělovala a zírala přitom do prázdna.
„Na co se kurva díváš?“ odsekla, když vzhlédla k Gilbert. Oči měla skelné, pohled nepřítomný.
Gilbert viděla před sebou ženu, která měla být už dávno mrtvá, ale odmítala zemřít. Ženu vyhozenou z hospice za agresivitu. Ženu, s kterou se kdysi cítila bezpečně a milovaná, ale která ji teď slovně napadala a urážela.
Myšlenky na vraždu
Jednoho večera v létě 2017, když Rayya křičela do zrcadla na démona, kterého viděla v odrazu svých očí, se Gilbert dostala na pokraj duševního zhroucení. V knize popisuje, že v tomto stavu začala uvažovat o usmrcení Rayyi. Zdůrazňuje přitom, že k žádnému trestnému činu nedošlo.
„Vyprávím tento příběh v celé jeho surovosti, protože chci, aby lidé pochopili, jak šílenou může člověka udělat spoluzávislost. Jsem přece ta milá dáma, která napsala Jíst, meditovat, milovat. A byla jsem velmi blízko tomu, abych svou partnerku chladnokrevně zavraždila, protože mi odebrala svou náklonnost a protože jsem byla extrémně unavená,“ píše Gilbert.
Následující ráno vzala Rayye prášky na spaní i morfin a zamířila do parku. Zatímco kolem ní proudil běžný život, seděla na lavičce s léky v dlani a snažila se vymyslet, jak by mohla tablety zaměnit tak, aby Rayya nepoznala rozdíl.
Hlas a zastavení
Po návratu do bytu cítila Gilbert zvláštní klid. „Ahoj, zlato! Jsem zpátky!“ Rayya se na ni podívala od stolku pokrytého drogami. Aniž by mrkla, naprosto vyrovnaně řekla: „Nic teď proti mně neplánuj, Liz. Rozmysli si pořádně, co chceš udělat.“
Gilbert vyšla z bytu a hodiny bloudila po East Village. V jednu chvíli ji napadlo vzít prášky sama a ukončit to všechno. Vtom zaslechla hlas, tak jasný, že ho vnímala jako Boží. Pokud jsi dospěla do bodu, kdy vážně uvažuješ o vraždě sebe nebo jiného člověka, dosáhla jsi pravděpodobně konce své síly. Možná je čas zavolat někomu a požádat o pomoc.
K žádnému z těchto činů nedošlo. Gilbert místo toho zavolala přátelům a požádala o pomoc.
Smrt Rayyi a cesta ke střízlivosti
Stála uprostřed ulice, volala svým přátelům a plakala. Jeden z nich jí řekl: „Všechny fáze smutku přijdou najednou. Snažily jste se nacpat celý společný život do několika měsíců, takže všechno je intenzivní. Prožíváte všechno najednou.“
V Gilbert se po Rayyině smrti cosi pohnulo. Zůstala po ní prázdnota, ale také tichá potřeba znovu najít pevnou půdu pod nohama. Rayya Elias zemřela 4. ledna 2018 ve věku 57 let, více než rok poté, co jí lékaři oznámili diagnózu.
Gilbert tehdy na Instagram napsala: „Byla moje láska, mé srdce, můj nejlepší přítel, učitel, rebel, anděl, ochránce, partner, moje múza, můj kouzelník, mé překvapení, můj dar, moje kometa, můj osvoboditel, moje rocková hvězda.“
Po Rayyině smrti vyhledala odbornou pomoc a vstoupila do programu dvanácti kroků pro lidi závislé na lásce a sexu. Postupně přestala pít i brát drogy a sama to později označila za začátek skutečného uzdravení. V knize píše, že její závislost pramenila z víry, že ji může zachránit jen někdo jiný. Většinu života proto hledala vztah, který by jí dal jistotu a pocit bezpečí, aniž si uvědomovala, že to všechno musí najít sama v sobě.
„Identifikuji se jako závislá na lásce a sexu ze dna společnosti. Jsou to procesní závislosti, ale smrtelné a život ničící. Přivedly mě blízko jak k sebevraždě, tak k vraždě,“ vysvětluje v rozhovoru.
Práce na knize a vydání
Když Gilbert psala knihu All the Way to the River, před dokončením poslala rukopis nejbližším přátelům a rodině Rayyi s prosbou, aby jí sdělili, pokud by v textu našli cokoliv, co by neodpovídalo pravdě nebo by bylo vůči Rayye nespravedlivé. Gilbertové přitom nevadilo zachytit i ty nejtemnější stránky Rayyi, protože sama byla vždy otevřená a upřímná. Rayya ji vlastně vedla k tomu, aby napsala příběh bez zábran, s plnou intenzitou a autenticitou, a Gilbert věděla, že nemůže vyprávět jen o Rayye, aniž by zároveň odhalila i své vlastní temné stránky a selhání.
Scénu s plánovanou vraždou zahrnula do knihy vědomě. Podstatou memoárů je říct pravdu o tom, co se stalo. Zároveň upozorňuje, že šlo o pokus a myšlenky v okamžiku duševního zhroucení, nikoli o skutečně spáchaný čin.
Kniha All the Way to the River vyšla v září 2025 v USA. Gilbert říká: „Vydat knihu je mnohem snazší než prožít ten příběh a pak ho sepsat. Má vnitřní práce je hotová. Mám pocit, že s touto knihou se pro mě něco uzavřelo.“
Zdroje:
