Článek
Carmen bin Ládinová měla všechno, co si mladá žena ze ženevské společnosti mohla přát. Otce Švýcara, matku z íránské aristokracie a bezstarostné dětství u Ženevského jezera. Pak potkala Yeslama bin Ládina, staršího bratra Usámy, a než si to pořádně uvědomila, žila v uzavřené komunitě jedné z nejmocnějších rodin Saúdské Arábie.
Jak se Carmen bin Ládinová dostala do klanu
Bylo léto 1973, kdy si Yeslam bin Ládin pronajal celé patro v domě Carmeniny matky v Ženevě. Přijel se svými bratry, všichni s afro účesy a v botách na platformě, k nerozeznání od západních mladíků sedmdesátých let. Carmen vyrůstala s přesvědčením, že si nikdy nevezme muže z Blízkého východu. Yeslam, desátý syn šajcha Mohameda bin Ládina, to přesvědčení vyvrátil za jediné léto. Bylo mu čtyřiadvacet, o něco víc než jí. V roce 1974 se vzali v Džiddě, kde Carmen poprvé pocítila, co znamená saúdská společnost. Po svatbě se přestěhovali do Los Angeles a oba nastoupili na University of Southern California.
Na podzim 1976 se manželé vrátili do Saúdské Arábie natrvalo. Carmen se ocitla v rodinném komplexu bin Ládinů na předměstí Džiddy, v místě zvaném Kilometer Seven (Kilometr sedm), na silnici směrem k Mekce. Šajch Mohamed měl dvaadvacet manželek, pětadvacet synů a dvacet devět dcer. Jeho potomci žili v sousedících domech a tvořili uzavřenou komunitu. Ženy směly ven jedině zahalené od hlavy po paty. Hotely, restaurace i divadla, pokud vůbec existovaly, byly výhradně pro muže.
Yeslam patřil mezi liberálnější bratry, ptal se Carmen na názor a stěžoval si na neefektivní fungování rodinné firmy. Carmen si doma pořádala tenisové turnaje, při cestách do Švýcarska pašovala zakázané knihy a jednou dokonce sama přešla ulici bez doprovodu.
Setkání s Usámou bin Ládinem
Jednoho dne zazvonil u dveří Yeslamův mladší bratr Usáma a Carmen instinktivně otevřela místo toho, aby zavolala sluhu. Usmála se a zvala ho dál, ale Usáma prudce odvrátil hlavu a odmítal vstoupit. Gestikuloval a cosi mumlal arabsky. Synovec Mafouz jí vysvětlil, že Usáma nesmí vidět její nezahalenou tvář. V saúdské kultuře platilo, že muž, který by se teoreticky mohl stát manželem ženy, ji nesmí spatřit bez závoje. Carmen se stáhla do zadní místnosti a připadala si hloupě.
Tehdy byl Usáma jen student na Univerzitě krále Abdulazíze v Džiddě, mladší a tišší než většina bratrů. „Když Usáma vstoupil do místnosti, cítili jste to,“ napsala Carmen ve své knize. Kolující historky o tom, že prý v mládí žil v Bejrútu životem playboye, považovala za nesmysl. „Pokud vím, byl vždycky zbožný. Rodina ho za jeho zbožnost uctívala,“ tvrdila.
Dítě plakalo žízní a nikdo se neodvážil pomoci
Jednoho nesnesitelně horkého dne se skupina bratrů bin Ládinů vydala do rodinného sídla v Taifu, v horách asi dvě hodiny jízdy od Džiddy. Carmen tam byla se svou mladší dcerou Najíou, která měla pár měsíců. Usámova manželka Nadžva přijela se synem Abdalláhem, přibližně stejně starým. V ženské části domu se usídlila i Carmenina tchyně Om Yeslam.
Nadžva Carmen vždycky zneklidňovala. Rodila jedno dítě za druhým, celkem měla s Usámou sedm synů, a to jí ještě nebylo třicet. V nevýrazném oblečení a se sklopenýma očima jako by ani neexistovala. Nesměla poslouchat hudbu, manžel ji nepustil ven. Carmen si říkala, že Nadžvě život v tomhle režimu nic dobrého nepřinese.
Toho odpoledne začal malý Abdalláh plakat a nepřestával celé hodiny. Měl žízeň. Nadžva se mu zoufale pokoušela dávat vodu po lžičkách, ale kojenec nedokázal z lžičky pořádně pít. Najía přitom vedle spokojeně sála z kojenecké lahve. Carmen ji Nadžvě podala se slovy „Vezmi si ji, má žízeň,“ ale Nadžva jen zavrtěla hlavou. „On tu vodu nechce. Nechce lžičku,“ opakovala na pokraji pláče. Tchyně Om Yeslam Carmen vysvětlila, že Usáma zakázal synovi pít z lahve. Gumový dudlík byl podle přísného výkladu víry dekadentním západním zvykem.
Venku bylo kolem čtyřiceti stupňů a kojence mohla při takových teplotách postihnout dehydratace. Do mužské části domu nesměla, a tak prosila jednu ze sester, aby přivedla Yeslama. Ten přišel, vyslechl ji a šel za Usámou. Vrátil se a jen zavrtěl hlavou. „Nemá to smysl. To je Usáma.“
Celou cestu zpátky do Džiddy seděla Carmen zahalená, se zaťatými pěstmi. „Nebylo to tak, že by mu na tom dítěti nezáleželo,“ napsala ve své knize. „Ale utrpení miminka pro něj bylo méně důležité než zásada, o které si představoval, že vychází z verše Koránu ze sedmého století.“ A celá rodina tu horlivost obdivovala a mlčky se jí podřizovala.
Ten den Carmen pochopila, jak bezmocná ve skutečnosti je. Kdyby Yeslam zemřel, poručníkem jejím i jejích dcer by se stal některý z jeho bratrů. Muži jako Usáma by mohli rozhodovat o jejich osudu.
Útěk do Švýcarska a rozvod bez konce
Prvních pár let v Saúdské Arábii přineslo díky ropnému boomu období relativní volnosti. To se dramaticky změnilo v roce 1979, kdy byl svržen íránský šáh a saúdská královská rodina ze strachu začala ustupovat náboženským fundamentalistům. Náboženská policie chodila po domech a zabavovala rádia i magnetofony. Yeslam se měnil spolu s atmosférou v zemi. Zakázal dcerám slavit narozeniny, protože to byla podle něj křesťanská záležitost. Jedna z dcer jednou přiběhla ze školy vyděšená, že jí učitelé tvrdili, že lidé, kteří se nemodlí, půjdou do pekla.
Manželství se rozpadalo na dva nesouvisející světy. Jeden víkend trávili ve Francii na vodních lyžích, druhý Carmen nesměla opustit dům bez černého závoje. Yeslam jí bez řečí dal padesát tisíc dolarů na nákupy, ale přestával se s ní radit a skutečná blízkost mezi nimi mizela.
V roce 1985, během jedné z cest do Ženevy, oznámila Yeslamovi, že se do Saúdské Arábie nevrátí. Nějaký čas spolu ještě žili ve Švýcarsku a narodila se jim třetí dcera Noor, ale manželství bylo v troskách. V roce 1994 podala žádost o rozvod. O deset let později řízení stále probíhalo. Příjmení si Carmen ponechala, jen ho píše odlišně od zbytku rodiny, bin Ladin místo bin Laden. S dcerami Wafou, Najíou a Noor jsou jako jediné nositelky jména bin Ládin v celém západním světě uvedené v telefonním seznamu. „I kdybyste jméno změnili, neutečete před ním. Jako příbuzní Hitlera. Není úniku. Nejlepší je tomu čelit.“
Být bin Ládinová po 11. září
11. září 2001, v den teroristických útoků na Spojené státy, seděla Carmen ve Švýcarsku a sledovala zpravodajství. „Něco se ve mně zlomilo. Tohle nebyla náhoda. Musel to být záměrný útok,“ napsala. A pak na ni dolehla hrůza, že za tím vším stojí její švagr.
V době, kdy Carmen žila v Saúdské Arábii, Usámova zbožnost nepůsobila nijak neobvykle. „V Saúdské Arábii nemůžete být nikdy příliš zbožní. Neexistuje výraz ,fanatický muslim'. Buď jste dobrý muslim, nebo nejste,“ vysvětlovala pro CNN. V 80. letech odešel Usáma bojovat do Afghánistánu proti Sovětům a jeho sestry o něm mluvily s posvátnou úctou. Po irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990 začal kritizovat saúdskou královskou rodinu za spolupráci s Američany a saúdský režim ho donutil odejít ze země.
Po útocích se život Carmen a jejích dcer obrátil naruby. Telefon přestal zvonit, přátelé se odmlčeli. Když chtěly rezervovat hotel nebo restauraci, narážely na odmítnutí. Když výjimečně cestovaly do Spojených států, musely dopředu informovat americké velvyslanectví, aby na imigračním úřadě nevznikla panika, až se jim v pasu objeví jejich příjmení. Nejstarší dcera Wafa, absolventka práv na Kolumbijské univerzitě, se vrátila do Švýcarska, ale ani tam práci nenašla. „Ty tři dívky jsou v pasti. Nesou jméno, které neodpovídá jejich hodnotám,“ konstatovala Carmen.
Rodina bin Ládinů se od Usámy oficiálně distancovala už v devadesátých letech a po 11. září tento postoj zopakovala. Saudi Binladin Group, stavební konglomerát založený šajchem Mohamedem, patřil mezi největší firmy na Blízkém východě a neměl s al-Káidou nic společného. Carmen to ale vnímala jinak. „Odsoudili teroristický čin obecně, ale nikdy neodsoudili vlastního bratra,“ prohlásila. „Bin Ládinové a princové spolupracují velmi úzce. Jsou nerozlučně propojeni desítkami let přátelství a obchodních zájmů,“ napsala ve své knize.
Od Carmen a jejích dcer se podle ní klan odřízl úplně. Dokonce ani Yeslam se po 11. září neobtěžoval zjistit, jak jeho dcery situaci zvládají. Na otázku, jestli Usámu nenávidí, odpověděla nečekaně klidně. „Nemám ho ráda, ale nenávidět nedokážu. Nenávist je strašná věc. On nenávidí lidi, a podívejte se, čím se stal,“ řekla pro ABC News.
Carmen bin Ládinová žije v Ženevě. Při rozhovoru pro britský Guardian seděla na hotelové terase, nervózně si zapalovala jednu cigaretu za druhou a mluvila tišeji, kdykoli šel někdo kolem. Svou knihu Inside the Kingdom, přeloženou do šestnácti jazyků, napsala proto, aby Západ pochopil, v jakém prostředí vyrůstají muži jako Usáma. V systému, kde neexistuje hranice zbožnosti, která by byla považována za přehnanou, a kde se nikdo neodváží říct nahlas, že něco není v pořádku.
Zdroje:
