Článek
Devětadvacátého března 1937 vešel dvaatřicetiletý Homer Peels do kanceláře okresního úředníka v Madisonville. Svobodný muž z nedalekého Eppersonu si přišel pro oddací list. Šel tam se svou snoubenkou Genevou Hambyovou, která tvrdila, že má osmnáct. Úředník Fred Payne dokumenty prohlédl a povolení vystavil. Ve skutečnosti měla Geneva jedenáct let.
Tennessee přitom právě v té době přijalo první zákon, který měl regulovat věk pro vstup do manželství, přičemž nový předpis zakazoval sňatky s osobami mladšími šestnácti let bez souhlasu rodičů. V praxi však aplikace tohoto ustanovení nebyla zcela jednoznačná a Homer Peels se tak stal prvním případem, na němž se nová úprava uplatnila. Sama existence zákona byla přitom reakcí na předchozí skandální událost z ledna téhož roku, kdy si v sousedním okrese vzal dvaadvacetiletý Charlie Johns za manželku teprve devítiletou Eunice Winstedovou.
Chudoba v Apalačských horách
Třicátá léta přinesla do horských oblastí Tennessee tvrdou hospodářskou krizi. Appalachie patřila k nejchudším regionům Spojených států. Sociální záchranná síť neexistovala.
Dvaatřicetiletá Annie Hambyová měla šest dětí, každé s jiným otcem, za žádného z nich se však nevdala. Měla stejný věk jako Homer Peels a v té době byla opět těhotná. Její děti s ní nežily, každé bydlelo jinde u různých lidí po východním Tennessee. Geneva, jedno z těchto dětí, byla umístěna do chudobince v okrese Polk. Odtud byla poslána k prarodičům do Sevillu, kde se seznámila s Homerem Peelsem. Dědeček Genevy měl zlou povahu a byl obviněn ze zneužívání, proto Homer vzal dívku k sobě do domu svého bratra Lestera, kde žila společně s Homerovou rodinou. Mezi ním a Genevou vznikla náklonnost a Homer podle svých slov viděl v manželství jediné řešení její situace.
Svatba postavená na lži
Annie Hambyová se o svatbě své dcery dozvěděla krátce poté. Reagovala okamžitě a požádala o vydání zatykače na Homera Peelse. Soudce G. W. Kimbrough Homera obvinil z falšování věku v oddacím listu a nechal zatknout i úředníka Freda Paynea, který oddací list vystavil, aniž by cokoli ověřil. Během několika dní se zpráva o jedenáctileté nevěstě roznesla do novin od New Yorku po Kalifornii. Amerika byla v šoku.
Annie Hambyová v rozhovoru pro New York Daily News vysvětlila své pohnutky: „Chtěla jsem vědět, jestli spolu žili jako muž a žena. Jestli ano, bude to stát spoustu soudních řízení.“
Před soudem
První jednání soudu bylo naplánováno na 10. června 1937 s cílem rozhodnout, zda má být manželství anulováno. Homer přišel bez Genevy s vysvětlením, že dívka odmítla přijít. Soud musel věc odročit a nařídil, aby příště Genevu přivedl. O patnáct dní později, 25. června, byla soudní síň plná novinářů a fotografů. Jenže Homer se objevil opět sám. Kancléři A. T. Stewartovi došla trpělivost. Poslal šerifa do Eppersonu, aby Genevu přivedl.
Šerif nalezl Genevu u Homerova otce. Měli dívku odvézt k soudu, ale ona začala plakat a důrazně odmítala jet. Žádné přemlouvání nepomáhalo. Šerif nakonec našel řešení a slíbil jedenáctileté Genevě pěkný nový klobouk. Až tehdy souhlasila.
Před soudem Homer vysvětloval, proč to udělal: „Mám ji rád. Mám prostředky a dokážu se o ni postarat. Když ji odeberete, nebude mít kam jít.“ Snažil se prý pro Genevu sehnat místo v sirotčinci, ale nikde ji nechtěli vzít. Manželství mu připadalo jako jediná možnost. Geneva soudu řekla, že Homera miluje. Slíbil jí, že jí postaví dům.
Soud manželství nezrušil
Kancléř A. T. Stewart vynesl rozsudek, který mnoho pozorovatelů nepředpokládalo: manželství anulováno nebude, neboť Geneva nemá kam jinam jít a u Homera Peelse se jí bude dařit lépe než v jakémkoli sirotčinci. Soud tedy fakticky uznal, že pro jedenáctiletou dívku bez domova představuje manželství s dospělým mužem legitimní východisko z její situace. Homera následně zbavili i obvinění z falšování údajů v oddacím listu.
Po vynesení rozsudku se pár ocitl v zajetí pozornosti médií. Novináři a fotografové je pronásledovali ještě několik týdnů poté, Homer se marně pokoušel uchránit svou jedenáctiletou ženu před objektivy fotoaparátů. Když k soudu dorazili, čekaly na ně desítky reportérů. „Přestaňte s tím focením, jestli za to nebudete platit!“ vykřikl nakonec zoufalý Homer.
Příběh Genevy a Homera nebyl v tehdejší Americe žádnou ojedinělou záležitostí.
Dětské sňatky v Americe
Podobné případy se v první polovině dvacátého století v Americe objevovaly s překvapivou pravidelností. Historik Nicholas L. Syrett z University of Kansas poznamenal, že Amerika neměla s dětskými sňatky problém až do poloviny devatenáctého století. Tehdy se začalo na dětství pohlížet jako na období, které je třeba chránit. Dětské sňatky však zůstávaly přijatelné v případech, kdy měly zabránit těhotenství mimo manželství.
V roce 1937 bylo v celé zemi odhadem 5 000 dětských nevěst mladších patnácti let, přičemž čtvrtina z nich byla soustředěna ve státech Alabama, Kentucky, Mississippi a Tennessee. Guvernér Gordon Browning téhož roku podepsal zákon, který stanovil minimální věk pro vstup do manželství na šestnáct let.
Další svědectví přidala paní Jean Darnell, která se rovněž vdala jako dítě: „Když jsem mezi lidmi z hor, chlubím se, že jsem byla vdaná ve třinácti a byla jsem babička ve třiceti. Ale to je jen chlubení. Kdybych mohla začít znovu, udělala bych věci jinak. Je těžké platit celý život za chybu ve třinácti. Dívka ve dvanácti, třinácti či dokonce ve čtrnácti letech nemá ponětí o lásce ani o manželství.“
Z dnešního pohledu je jasné, že dítě ve věku jedenácti let nemůže dát souhlas k manželství s dospělým. Jhumka Gupta, docentka veřejného zdraví na George Mason University, říká: „Víme, že dětské manželství je spojováno s vyšší pravděpodobností špatných porodních výsledků, neplánovaných těhotenství a horších výsledků v oblasti duševního zdraví ve srovnání se ženami, které se nevdaly před osmnáctým rokem věku.“
Devadesát let po svatbě Homera a Genevy jsou dětské sňatky v mnoha amerických státech stále legální. Studie organizace Unchained at Last spočítala, že mezi roky 2000 a 2018 se ve Spojených státech vdalo nebo oženilo téměř 300 000 nezletilých. Od roku 2017 zakázalo dětské sňatky třináct států. K nim se přidaly Panenské ostrovy a Americká Samoa. Ve třiatřiceti státech platí minimální věk osmnáct let bez výjimek. Ve zbývajících státech mohou nezletilí vstoupit do manželství se souhlasem rodičů nebo soudním povolením.
Čtyřicet let manželství
První roky po svatbě probíhaly poklidně, Homer farmařil na půdě svého bratra Lestera a Geneva se učila základní hospodářské práce. Na prvním výročí Homer řekl novinářům: „Umí dobře dojit a prát, ale vařit se ještě moc nenaučila.“ O rok později s jistotou dodal: „Nebudeme mít žádné děti.“ Plán však nevyšel a společně vychovali několik dětí, přičemž první se narodilo, když Genevě bylo téměř dvacet let.
Geneva opustila školu po třetí třídě a nikdy se nenaučila číst. V rozhovoru z roku 1976 řekla: „Nikdy jsem se moc snadno neučila a moc jsem se nenaučila ani když chodily do školy moje děti.“ Nedostatek vzdělání považovala za nejhorší důsledek předčasného manželství.
Homer a Geneva Peelsovi se rozvedli v roce 1975 v okrese Cherokee v Severní Karolíně, po téměř čtyřiceti letech společného života. Homer Peels zemřel v březnu 1991 ve věku šestaosmdesáti let.
Zdroje: uselessinformation.org
