Článek
Prezident Si Ťin-pching v roce 2020 ohlásil záměr udělat z Číny uhlíkově neutrální zemi do roku 2060 a zároveň dodal, že celkové emise by v Číně měly dosáhnout absolutního vrcholu v roce 2030.
Po sérii sedmi pilotních projektů v sedmi čínských městech a provinciích spustila Čína v roce 2021 národní uhlíkový trh, neboli systém obchodování s emisemi (ETS) a ten se okamžitě stal z hlediska pokrytých emisí největším na světě. Čínský ETS by měl vést ke snížení emisí z emisně náročného elektroenergetického sektoru. V EU pomohl evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) od roku 2005 snížit emise z elektráren a průmyslových podniků o 37 %.
Cíl klimatické neutrality a dosažení emisního „peaku“ v roce 2030 určitě mnohé překvapil i proto, že Čína historicky nikdy nebyla průkopníkem klimatických politik. Změnilo se tedy něco? Čína je největší světový producent skleníkových plynů - představuje asi 26 procent globálně vypuštěných emisí, a proto z hlediska omezení globálního oteplování velmi záleží na tom, jestli, a jakým způsobem dostojí svým emisním závazkům. Je schopný čínský ETS sehrát stejnou roli ve snižování emisí v čínském energetickém a průmyslovém sektoru, tak jako tomu bylo v případě jeho evropského předchůdce v EU?
Nefunkční trh?
Čínský ETS zahrnuje více než 2000 společností, které ročně vyprodukují asi 4,5 miliard tun oxidu uhličitého. Jen pro představu – pro rok 2021 měl EU ETS limit ve výši 1,6 miliardy tun CO2. Zatímco evropský systém se vztahuje na elektrárny a teplárny, průmyslové výrobny jako např. rafinerie, cementárny, ocelárny, ale i vnitroevropské lety a námořní dopravu, čínský uhlíkový trh pokrývý jen výrobu elektřiny. Přitom už v roce 2016, kdy se oznamovalo spuštění systému Čína navrhovala pokrytí dalších odvětví jako je výroba železa a oceli, hliníku, cementu i papírenský průmysl, tedy emisně nejnáročnější odvětví. K rozšíření trhu na další průmyslová odvětví ale zatím nedošlo a to hlavně kvůli nedostatečné kvalitě a celkovému nedostatku dat. Kdy k rozšíření dojde jasné není, Ministerstvo ekologie a životního prostředí zatím počítá se zahrnutím těchto sektorů do uhlíkového trhu v roce 2025. Může to být ale i dříve, protože kvůli nedostatečné likviditě trhu se ze sektorového rozšíření stává priorita.
Nedostatečné pokrytí není ale hlavním problémem čínského uhlíkového trhu. EU ETS je tzv. cap-and-trade systém. Trh s povolenkami má stanovený emisní strop pro celkové množství skleníkových plynů, které zařízení na uhlíkovém trhu mohou emitovat. Tento strop je vyjádřen v emisních povolenkách, a každým rokem se snižuje. Společnosti zahrnuté v systému musí pod hrozbou vysokých pokut povolenky za každou vypuštěnou tunu CO2 odevzdat. Zároveň mezi sebou podle potřeby povolenky obchodují.
Čínský ETS evropského předchůdce nenásleduje
Čínský ETS žádný absolutní strop nemá a to je také největší rozdíl mezi oběma systémy. Proto čínský systém ve skutečnosti ani „cap-and-trade“ systém zatím není. V rámci pilotních projektů ještě před spuštěním národního uhlíkového trhu Čína přitom úzce spolupracovala s Evropskou komisí a jejími experty na uhlíkové trhy. Emisní povolenky jsou v čínském systému přidělovány zdarma a to podle toho, kolik daná elektrárna vyrobila elektřiny. V evropském uhlíkovém trhu systém alokace zdarma stále existuje. Každým rokem se ale množství alokovaných povolenek pro výrobní průmysl snižuje. Evropské elektrárny v principu žádné povolenky zdarma nedostávají od roku 2013, což také vedlo k výraznému snížení emisí.
Emisní povolenky jsou v Číně proto levné – jedna aktuálně vyjde asi na 50 jüanů, tedy 6,5 euro. To je podobná cena jako na evropském uhlíkovém trhu mezi roky 2012 a 2017, kdy se systém také potýkal s přealokací povolenek zdarma. V roce 2023 se cena povolenky v EU ETS stabilně pohybuje kolem 80 eur a v únoru tohoto roku vystoupala dokonce na 100 eur za tunu CO2. Je jasné, že design uhlíkového trhu má zásadní dopady na výslednou cenu povolenky a tedy na celkový úspěch systému snížit emise v pokrytých sektorech. Pokud má být čínský ETS úspěšný a být příkladem efektivní politiky snížení emisí skleníkových plynů, musí projít zásadní reformou.
Jakou motivaci ke snížení emisí vůbec čínský uhlíkový systém nabízí, když jsou povolenky alokovány podle počtu verifikovaných emisí? Ty společnosti, které jsou schopné vyprodukovat méně emisí na vyrobenou jednotku elektřiny mohou generovat přebytek povolenek k prodeji - tak se zároveň tvoří cena povolenky. Čína má zároveň motivaci osvobodit její společnosti od placení uhlíkových hraničních poplatků.
CBAM vstupuje v platnost
Od 1. října se oficiálně spustil evropský mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, neboli CBAM či uhlíkové clo. Podle nového nařízení budou muset dovozci do EU zaplatit za emisně náročné produkty směřující do Unie. To se bude týkat i Číny, která patří mezi klíčové obchodní partnery Unie a představuje 10 % veškerého dovozu, který CBAM pokrývá. Do roku 2025 během přechodové fáze budou muset dovozci emise za jejich produkty jen monitorovat a vykazovat. Od 1. ledna 2026, kdy systém plně vstoupí v platnost budou muset zahraniční firmy za emisně náročné produkty už zaplatit. Pokud tyto produkty budou podléhat nějakému domácímu uhlíkovému trhu, zaplatí výrobky rozdíl mezi cenou uhlíku v zemi výroby a cenu emisní povolenky v Evropské unii. EU si od nové legislativy slibuje globálního rozšíření klimatických ambicí a zajištění konkurenceschopnosti pro domácí průmysl, který je vystaven vysokým poplatkům za emise uhlíku. Se spuštěním uhlíkového cla mají země exportující do EU včetně Číny motivaci uhlík na domácím trhu zdanit. I proto by Čína se sektorových rozšířením neměla otálet. Pokud tak neudělá, budou muset její výrobci místo obohacení národního státního rozpočtu přispět do rozpočtu EU.
Na úspěchu čínského ETS závisí budoucnost uhlíkových trhů
Na začátku roku 2023 bylo 23 % globálních emisí pokryto nějakou formou nacenění uhlíku. Čínský ETS byl od jeho spuštění oslavovaný jako ambiciózní klimatická politika, pokrývající více emisí, než zbytek světových uhlíkových trhů dohromady. Čína označuje klimatickou změnu za svou prioritu a pokud jde o obnovitelné zdroje energie a elektromobilitu, platí za dominantního hráče na trhu.
Spuštění čínského uhlíkového trhu ale zatím určitě není úspěchem. Pokud má systém efektivně snižovat emise, musí čínský ETS nastavit emisní strop, zastavit přealokaci a rozšířit působnost na další průmyslová odvětví. Evropský uhlíkový trh také nezačal ambiciózně. Postupem času byl ale reformován a v současnosti platí za efektivní nástroj. I kvůli uhlíkovým clům jako je CBAM může čínský ETS sloužit jako model pro další státy k zavedení lokálního uhlíkového trhu. Je tedy důležité, aby se stal příkladem vhodný následování a ne nefunkční klimatickou politikou. Na úspěchu či neúspěchu čínského ETS může záviset budoucnost uhlíkových trhů.
Jan Svoboda, analytik Klimatýmu AMO
