Článek
Výpadky dodávek může způsobit jak Čína rozhodnutím o omezení exportu surovin, tak i rostoucí globální spotřeba surovin především v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Zástupci členských států EU a evropských institucí v polovině listopadu oznámili, že dosáhly rychlé dohody o znění Aktu o kritických surovinách. Dohoda byla umožněna díky všeobecné shodě na potřebě zvýšit evropskou nezávislost na importu kritických surovin. Svou roli však také hrála časová tíseň, aby se schvalování aktu stihlo do voleb do Evropského parlamentu v červnu 2024. Vedlejším efektem spěchu jsou kompromisní dodatky do legislativy, které mohou její efekt výrazně ovlivnit. Jedním z nich je zařazení hliníku na seznam kritických surovin.
Bez ohledu na to, jestli evropský hliníkářský průmysl podporu potřebuje či ne, zařazení hliníku do Aktu o kritických surovinách bude mít na jeho uvedení do praxe významný dopad. Téměř všechny ostatní kritické suroviny jsou sice pro rozvoj ekonomik významné, ale země EU jich nepotřebují velké množství. Hodnota jejich importu se často pohybuje do 1 mld. EUR za rok. Tomu budou rámcově odpovídat i náklady, které bude muset Evropská unie vynaložit na vybudování vlastních těžebních a zpracovatelských závodů. Naproti tomu evropské státy každoročně dovezou hliník v hodnotě okolo 10 mld. EUR. Přestože členské státy nezačínají od nuly a již existující evropský hliníkářský průmysl výrazně pomůže dosáhnout Aktem stanovených cílů, tak je pravděpodobné, že právě tento sektor vysaje velmi významnou část financí, které budou určené na zvýšení surovinové bezpečnosti Evropy.
O přidělení financí jednotlivým projektům navíc bude rozhodovat nově vytvořená Rada ve spolupráci s Evropskou komisí. Je nutné předpokládat, že hliníkářský průmysl se zavedenými lobbistickými skupinami a již nyní zřejmě předpřipravenými návrhy projektů bude mít větší sílu prosadit své zájmy než průmyslníci zaměřující se na dosud netěžené suroviny.
Zařazení hliníku na seznam kritických surovin má dvojí negativní dopad. Kromě zmíněného snížení přínosu Aktu pro surovinovou bezpečnost EU navíc dochází k pokračování zvýhodňování hliníkářského průmyslu na úkor ostatních odvětví. Od vzniku evropského systému obchodování s emisními povolenkami jsou vysoce energeticky náročná odvětví před tímto systémem chráněna tím, že dostávají povolenky zdarma. Tato výjimka má na přelomu 20. a 30. let skončit a nahradí jí tzv. CBAM, který bude vysoce energeticky náročná odvětví chránit pomocí importních cel pro „neekologickou“ konkurencí ze zahraničí. Zařazením na seznam kritických surovin si však hliníkářský průmysl našel ještě jednu cestu, jak získat ochranu před konkurencí, čímž ovšem uštědřil ránu evropské klimatické politice, která kvůli tomu zůstane pokřivená.
Hliníkářský průmysl přitom není žádnou hydrou, která by se snažila podkopat evropskou bezpečnost a politiku. Jedná se pouze o sektor průmyslu, který se snaží co nejlépe uživit, zastavit stagnaci a využít své vyjednávací síly na národní i evropské úrovni. Kritiku je třeba směřovat na evropské poslance a národní politiky, kteří zařazení hliníku mezi kritické suroviny umožnili. Zachování určitých hliníkářských těžebních a zpracovatelských kapacit v Evropské unii navíc skutečně je nutné pro udržení surovinové bezpečnosti a na těžbu bauxitu je navázaná těžba dalších kritických surovin, nicméně jeho přímé zařazení na seznam kritických surovin podporovaných Aktem spíše poškodí evropské snahy o zvýšení surovinové bezpečnosti. Ta potřebovala pravý opak – zúžení seznamu kritických surovin na několik stěžejních, u kterých si budeme jistí, že jejich import musíme rychle a efektivně nahradit vlastními kapacitami.
Hlavní body Aktu o kritických surovinách:
Hlavní body Aktu o kritických surovinách
Michal Čepelka (analytik Klimatýmu AMO)
