Článek
Ve stejný den se ovšem konala i jiná akce – po vzoru německých demonstrací proti pravicovému extremismu, probíhajících v posledních týdnech, se shromáždění na podporu demokracie konalo i ve Vídni a dalších rakouských městech. V tradičně konzervativním Rakousku se na demonstracích sešlo i přes deštivé počasí několik desítek tisíc lidí.
Demonstrující proti pravicovému extremismu i kancléř Nehammer tak mají na následující měsíce podobný cíl – zvrátit příklon velké části rakouské veřejnosti k nacionalistickým a populistickým myšlenkám a zvrátit posilování pravicově extremistických proudů ve společnosti. Ty jsou mimo jiné důsledkem nepříznivé hospodářské situace – Rakousko se potýká s jednou z nejvyšších inflací v eurozóně, zejména na střední třídu negativně dopadají rostoucí ceny energií a nedostupnost bydlení. Nehammerův recept na hospodářské problémy, prezentovaný v plánu rozvoje Rakouska, spočívá ve snížení daňové zátěže, podpoře zaměstnávání žen a lidí v předdůchodovém věku a obecně po letech intervencí státu a krizovém řízení v návratu k otevřenějšímu sociálně tržnímu hospodářství. Všechna opatření však pracují s dlouhodobým horizontem a spoléhají tak na mandát od voličů i pro další funkční období.
Dlouhodobé voličské preference však lidovcům velké naděje na úspěch nedávají. Předvolebním průzkumům již více než rok dominuje Svobodná strana Rakouska (FPÖ) s přibližně 30% ziskem, vládnoucím lidovcům naopak průzkumy přisuzují dvacetiprocentní podporu a třetí místo až za sociální demokracií (SPÖ). Ta navíc pod novým vedením Andrease Bablera také často inklinuje k populistickým slibům bez racionálních návrhů na řešení problémů. Mozaiku populisticky zaměřených stran, které by mohly zasednout v rakouském parlamentu, pak doplňuje Komunistická strana Rakouska, která v posledních letech zaznamenala úspěchy na regionální úrovni.
Nehammerův plán zároveň prohlubuje neshody ve vládní koalici. Pro Zelené jako slabšího koaličního partnera je trvalou prioritou boj s klimatickou změnou, tomu se však v plánu rozvoje Rakouska kancléř věnuje jen okrajově. Naopak velkou pozornost věnuje drobným ideologickým tématům, jako je zákaz genderování nebo přísnější tresty pro klimatické aktivisty, se kterými mají Zelení logicky problém. Dá se tak očekávat, že i oni brzy vstoupí do intenzivní předvolební kampaně – prvním krokem bylo představení lídryně kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, kterou se stala Lena Schilling, přicházející do Zelených právě z prostředí klimatických aktivistů.
Již při červnových evropských volbách se tak ukáže, do jaké míry předvolební průzkumy odpovídají reálným výsledkům a jaké šance mají politické strany ve volbách do rakouského parlamentu. Ty se budou konat nejpozději na konci září 2024, kdy současné Národní radě končí pětileté funkční období.
Autorkou je analytička Kateřina Vnoučková specializující se na česko-rakouské vztahy v 80. a 90. letech 20. století a současnou rakouskou politiku.
