Článek
Těhotenství je pro ženský organismus pořádný zápřah, který provází zásadní proměna hormonů i celé fyziologie. Některé ženy kromě rostoucího břicha a mírné únavy téměř nic nepociťují, srší energií, mají hustší vlasy a zářivou pleť. Jiné naopak dostanou „kompletní balíček“ - zažijí silné nevolnosti a zvracení (někdy i po celých devět měsíců), extrémní únavu, pálení žáhy, otoky nohou, bolesti zad a pánve, křečové žíly, nespavost, výkyvy nálad nebo třeba těhotenskou cukrovku či vyšší tlak.
Všechno má na svědomí hormonální bouře - hladiny estrogenu a progesteronu stoupají na násobky běžných hodnot, přidává se hCG, relaxin uvolňující vazy a klouby a celá řada dalších hormonů, které ovlivňují doslova všechno od nálady až po trávení. Zároveň jde o obrovský nápor na orgány, protože objem krve v těle stoupne zhruba o 40 až 50 %, srdce musí pumpovat výrazně víc, plíce dýchají za dva, ledviny filtrují mnohem více tekutin a mění se i metabolismus cukrů a tuků. K tomu se přidává fyzická proměna, kdy rostoucí děloha postupně utlačuje žaludek, střeva, močový měchýř i bránici, posouvá se těžiště těla a mění se zakřivení páteře.
Pojďme se podívat na méně časté neduhy těhotenství. Klasiky jako nevolnost, otoky nohou, bolesti zad nebo pálení žáhy se totiž s těhotenstvím už běžně skloňují jako něco, co k němu neodmyslitelně patří - i když to tak vůbec být nemusí.
Otoky nohou? Nudná klasika
Nejen otoky nohou dokážou v těhotenství pěkně potrápit. Člověk s tím tak nějak předem počítá - pořídí si o dvě čísla větší pohodlné boty, zaúkoluje partnera s masáží, odpočívá s nohami podloženými polštáři, koupí si kompresní punčochy nebo ve sprše střídá teplou a studenou vodu na lepší prokrvení. Ale co teprve takové ruce a syndrom karpálního tunelu v těhotenství? Že jste o tom neslyšely? Já také ne, dokud jsem ho nedostala.
Začíná to docela nevině - lehkým brněním nebo mravenčením prstů (palce, ukazováčku a prostředníčku), které se stupňuje až do chvíle, kdy v nich ztratíte cit a čehokoli se dotknete, vám připomíná šmirglpapír. A to není zdaleka vše. Prstýnky si raději sundejte hned, jinak je budete páčit z oteklých prstů. Občasné bolestivé pulzování přes den je jako rajská píseň oproti nočním bolestem, které občas vystřelují až do předloktí - a rovnou počítejte s tím, že se kvůli nim vůbec nevyspíte. No a ráno se připravte na to, že neudržíte ani kliku od dveří.
Vaším nejlepším přítelem na ruce bude malíček. Většinou totiž zůstává v pořádku, protože ho zásobuje jiný nerv. Právě jím pak budete kontrolovat všechno - co je mokré nebo horké, budete jím nahmatávat pupínek nebo v tašce hledat správnou věc po hmatu, protože ostatní prsty jsou úplně k ničemu. Hýbat se sice hýbou, ale neposlouchají a cit v nich nedohledáte.
Proč je to v těhotenství jiné než „běžný“ karpál? Těhotenský syndrom karpálního tunelu vzniká proto, že karpální tunel na zápěstí je pevný, téměř nepoddajný kanálek tvořený zápěstními kůstkami a vazem. Když se v těle zadržuje voda a tkáně mírně otečou, v tunelu se zvýší tlak a utlačí středový nerv (nervus medianus), který vede do ruky. Nejde tedy primárně o chronické přetížení od počítačové myši jako u kancelářské práce, ale hlavně o zadržování tekutin a hormonální změny.
Jakékoli obtíže v těhotenství ženy samozřejmě hned řeší s doktorem. Jenže většina lékařů vám jen řekne: „To občas bývá, vydržte, ono to po porodu přejde.“ Heh, hezky se jim to říká, ale když jste v půlce šestého měsíce, moc pozitivně to nezní. Doporučí vám ortézové dlahy na zápěstí (hlavně na noc), které udrží zápěstí v neutrální, rovné poloze, aby se neohýbalo nahoru ani dolů a nezužovalo tunel. Jenže ta dlaha vám bude přiškrcovat prokrvení celé ruky, protože vám otéká ruka celá.
Tak vám poradí polohování rukou, abyste se vyhnula spaní s rukama pod hlavou nebo pod tělem, a přes den občas ruku lehce vyklepala či zvedla, aby lépe odtékala tekutina. Takže se obložíte polštáři a spíte s roztaženýma rukama v té nejpohodlnější možné poloze - a manželská postel vám rázem bude malá i pro jednoho. Nebo vám doporučí chladivé obklady: krátké zchlazení zápěstí může ulevit od nepříjemného pálení či otoku. Je pravda, že to na chvilku poleví, ale udržet zápěstí v chladu čtyřiadvacet hodin denně fakt nejde - pak vás zase bolí ruce od zimy, takže moc účinné to také není.
Člověk by řekl, že pokud nic z toho nepomůže a vy to nahlásíte u lékaře, začne se něco dít - možná nějaké léky nebo zákrok. Jenže ono nic, protože jste těhotná a moc toho s vámi vymyslet nemůžou. Většinu léků stejně nesmíte, takže jediné, co uslyšíte, je: „Vydržte, ono to přejde.“
Dýchací cesty a uši (sliznice a tlak)
U otoků různých částí těla ještě zůstaneme. Protože ona existuje i těhotenská rýma, která není způsobená virem, bakterií ani alergií. Jde o čistě hormonální a cévní záležitost - nosní sliznice a nosní skořepy otečou a zúží dýchací cesty, takže se špatně dýchá nosem, i když „nejste nachlazená“.
Vysoké hladiny estrogenu (a částečně progesteronu) spolu se zvýšeným objemem krve a zadržováním vody rozšiřují cévky v nosní sliznici a zvětšují nosní skořepy. Projeví se to trvalým ucpáním nosu (často horším v noci a vleže), vodnatým nebo čirým sekretem, někdy kýcháním či chrápáním. Na rozdíl od virové rýmy obvykle chybí bolest v krku, horečka, celková únava nebo hustý žlutozelený hlen. Začít může kdykoliv během těhotenství, často v druhém nebo třetím trimestru.
Takže máte vlastně ucpaný nos a rýmu, která není rýmou. A co na to? Běžné nosní spreje s látkami na splasknutí sliznice se v těhotenství nedoporučují používat dlouhodobě (nebo jen velmi opatrně po konzultaci s lékařem), protože zužují cévy a navíc při delším užívání vyvolávají návykovou lékovou rýmu.
Na samotný hormonální otok navíc žádné „zázračné“ léky neexistují. Maximálně vám doporučí mořskou vodu nebo fyziologický roztok na výplach, zvlhčovač vzduchu a pitný režim. Takže vlastně nic, co by reálně zabíralo.
Nezbývá nic jiného než se smířit s ucpaným nosem - a pokud jste doteď nechrápala, tak teď budete řezat pilou jako starý dřevorubec. A rada od většiny lékařů či lékárníků? „To občas bývá, vydržte, ono to po porodu přejde.“
Aby toho nebylo málo, otok sliznic v nosohltanu může ucpat Eustachovu trubici. Projevuje se to pocitem zalehlých uší, praskáním v nich nebo dokonce tzv. autofonií, kdy slyšíte svůj vlastní hlas a dech hlasitěji a s ozvěnou. Najednou slyšíte své vlastní dýchání, tlukot srdce i mluvení ohlušujícím způsobem přímo uvnitř hlavy, jako byste mluvila do sudu, a naopak hůř slyšíte zvuky mířené k vám. A jestli si myslíte, že si hezky lehnete a zkusíte si odpočinout v klidu, tak to vás zklamu. Vlastní tlukot srdce nebo obyčejné dýchání zavrtané hluboko v hlavě dokážou být děsně otravné. Neexistuje na to žádný lék - jen již zmíněné otravné spojení slov: „Vydržte, ono to po porodu přejde.“
Nebyl by to správný neduh bez kapky krve. Zvýšený objem krve a křehčí cévy vedou k tomu, že dásně otékají a snadno krvácejí při čištění zubů, stejně tak se objevuje častější krvácení z nosu, i když vám nikdy předtím krev z nosu netekla a zuby máte jako perličky. No jo no… „Vydržte, ono to po porodu přejde.“
Abych nezapomněla na hlas: stejně jako otékají nosní sliznice, otékají i hlasivky. Zpěvačky nebo učitelky si často všimnou, že nedosáhnou na výšky, hlas je hlubší, zastřený nebo se rychle unaví. Není to zánět, takže pastilky ani léky nefungují - je potřeba jen hlas šetřit a čekat do porodu, protože ono to pak přejde.
Slinta obecná
Slyšeli jste o nadměrném slinění v těhotensví? Ono to fakt existuje a má to i odborný název. Ptyalismus (odborně ptyalism gravidarum) je neobvyklý, ale velmi reálný těhotenský stav, kdy se v ústech hromadí nadměrné množství slin - často až 1,5-2 litry denně (oproti běžným 0,5-1,5 litru).
V praxi to pro mnoho žen znamená neustálé vyplivování do kapesníku či kelímku, protože sliny bývají hustší, někdy s hořkou nebo kyselou pachutí a jejich polknutí může vyvolat dávivý reflex nebo zhoršit nevolnost. Takže až se ráno vzbudíte s mokrým flekem na polštáři, nehledejte zapomenutou láhev v posteli. Prostě jste jen moc slintala - protože kvůli těhotenské rýmě dýcháte převážně pusou a kvůli nadměrnému slinění to z vás pak teče jak z hadice.
Obvykle to udeří už v prvním trimestru (často během prvních osmi týdnů). U řady žen to ustoupí kolem přechodu do druhého trimestru, u jiných to vydrží až do porodu. Neexistuje žádný běžně ověřený lék přímo na zastavení těhotenského slinění a silnější léky ovlivňující nervový systém či slinné žlázy se v těhotenství rutinně nedávají.
Když se na „zázrak porodu“ těšíte z úplně jiného důvodu
Podobných těhotenských „nemocí“ existuje celá plejáda - od nadměrné plynatosti či zácpy přes zhoršení zraku a různé kožní libůstky až po nervový systém. Většinou se u nich nic moc neřeší, protože jako těhotná nesmíte brát skoro žádné léky a na spoustu věcí se prostě nedá sáhnout. Nezbývá než doufat, že to nějak doklepete do cíle a ono to pak samo odezní.
V takových chvílích dostává slovní spojení „zázrak porodu“ úplně jiný význam. Pro spoustu žen už to není jen romantická představa prvního setkání s miminkem, ale až vysvobozující vyhlídka - čekání na něco zázračného, co konečně srovná hormony, odplaví otoky a zase z vás udělá člověka, který dýchá nosem, cítí prsty a nechrápé jako motorová pila.
Upřímně, postupem času jsem začínala být na větu „to občas bývá, ono to po porodu přejde“ mírně alergická. Měla jsem pocit, že ať jsem přišla s jakýmkoli neduhem - od zalehlých uší až po šmirglpapír na prstech -, odpověď byla vždy stejná. Připadala jsem si, že jsem chytila zlatého bludišťáka s neobvyklými nemocemi, které prostě nešly řešit, a nezbylo mi než čekat.
Naštěstí porod hodně věcí opravdu vyřešil. Těhotenská rýma, která trvala dva měsíce, po porodu zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Oteklé nohy splaskly, slintání ustalo a uši se odzátkovaly. Jediné, co přetrvává i měsíc po porodu, jsou ty ruce. Už sice nebolí, ale stále je cítím, ale naštěstí to odeznívá také a cit se v nich pomalu vrací.
A co vy? Máte vlastní zkušenost s nějakými neobvyklými nebo vyloženě bizarními těhotenskými projevy, které nejsou zas tak běžné? Podělte se o ně v komentářích - ať víme, že v tom nikdo nebyl sám!
Upozornění: Tento článek je psán hlavně s nadsázkou a zachycuje osobní zkušenosti autorky i méně běžné těhotenské kuriozity. Nejde o lékařskou radu ani doporučení k samoléčbě - jakékoli obtíže nebo změny zdravotního stavu v těhotenství vždy konzultujte se svým lékařem.






