Článek
Předně, své babičky mám ráda a vždy je ráda vidím. Na rozdíl od některých jiných příbuzných neberu návštěvu babiček jako povinnost, ale skutečně se na ně vždy těším. Ale pokaždé, když se s nimi loučím, jsem vyčerpaná, rozladěná a někdy i poněkud rozčilená.
Ačkoliv obě mé babičky žijí v jiném městě, a proto je nemohu navštěvovat každý týden, jak by si asi obě přály, snažím se je vídat, jak mi to jen můj time management dovolí. Přece jen můžu být ráda, že jsou tu ještě s námi. A tak to i vnímám, budu je ráda vídat, dokud to půjde.
Krásné vzpomínky z dětství mi nic nenahradí, ale současnost je může poněkud zastřít. Zvlášť když si babička upravuje sama vzpomínky podle toho, jak se jí to hodí. Jedné je hodně přes osmdesát, druhé o něco méně. Obě byly vždy velmi aktivní, takže mají spoustu zážitků, zažily toho opravdu hodně. Ale při každé návštěvě interpretují své vlastní vzpomínky poněkud jinak.
Už dávno jsem si řekla, že nemá smysl se s nimi hádat, mají svou hlavu, nějak si to pamatují, nemá cenu jim to vymlouvat, protože mi to stejně nedovolí. Je pak ale těžké si s nimi vlastně o něčem povídat.
Pokud zabrousíme k současným společenským tématům, tak zjistíme, že každá má zcela jiné zájmy, sledujeme jiné pořady, čteme jiné časopisy a knihy, zajímá nás něco jiného. A to je v pořádku, přece jen je mezi námi značný věkový rozdíl.
Politiku neřešíme už dávno, to bychom se hned pohádaly, což na návštěvě taky nechci.
Ale o našich životech vlastně taky mluvit nemůžeme. Když mluvím o výchově svého dítěte nebo o práci, tak samozřejmě kriticky poradí, co bych všechno měla dělat jinak a co dělám špatně. Na mé zájmy se mě pořádně ani nezeptají, protože jim nerozumí anebo je to nezajímá.
A po zbytek návštěvy pak mluví o dalších příbuzných, kteří jsou hrozní, nejezdí za nimi, mají problémy v práci apod., ale z celkového vyznění máte vlastně pocit, že jsou ve všem lepší než vy. A tak je to pořád dokola, jistě to znáte.
Svět se mění, buďme rádi, že máme starší generaci, která má pořád na co vzpomínat a kdykoliv nám může poradit nebo nás jen pohladit po duši. Ale měla by nás také vyslechnout. Přijde mi, že zájem starší generace o svět, ve kterém žijí jejich děti, je stále nižší. Ano, je složitý, je komplikovaný, rychlý a nebezpečný. Ale žijeme v něm společně.
Takže babičky, až za vámi vaši vnuci a vnučky příště přijedou, upečtě a uvařte jim něco dobrého, přivítejte je s otevřenou náručí, vyslechněte je a nekritizujte je.
Neříkejte, kdo z rodiny je lepší, kdo vám přivezl lepší dárek a kdo vydělává více peněz nebo má víc akademických titulů.
Buďte rádi, že přijeli, že si v tom komplikovaném a rychlém světě na vás udělali čas, a řekněte jim, že je brzy zase rády uvidíte. Protože to každý z nás uslyší nejraději.
