Článek
Po neúspěchu na letošním Euru se tak nějak čekalo, že si to celý tým vezme k srdci a v září začne nanovo. Od nuly. Lépe. S jasnou vizí. Ale nestalo se. Dva měsíce prázdnin reprezentaci nepomohly, spíše naopak. Výkon byl tristní, následná sebereflexe ze strany trenéra Haška i kapitána Součka o tom, že takto to nejde, potvrdila, v jakém stavu se tým nachází.
A fanoušci kritikou nešetřili. A co hůř, v podstatě se současnému stavu už ani nediví a reprezentaci se vysmívají.
Stačí si přečíst jakoukoliv diskuzi týkající se sobotního utkání. Fanoušci kritizují, že hráli hráči, kteří ve svých klubech jen leští lavičku, že nehráli hráči z české ligy, kteří jsou ve svých klubech vytížení a kladně hodnocení. Že trenér neví, co hrát, že vliv svazu na reprezentaci je až moc veliký a tak dále.
Co si budeme povídat, po bitvě je každý generál a co Čech, to trenér, takže každý fanoušek má k situaci co říct. Smutné ale je, že nikdo už ani neočekává zlepšení. Naopak, většina fanoušků už standardně očekává, že výkon bude hrozný, nekoukatelný, že zápas bude blamáž, že ten či onen hráč bude hořet jako papír.
Někteří fanoušci pak utkání sledují jen proto, aby se předem pobavili nad výkonem svých neoblíbenců, typicky Ladislava Krejčího nebo Davida Zimy.
Kapitánova vyjádření o tom, jak v týmu před utkáním panovala dobrá nálada, jak jsou jeden tým, také nepomohla.
Jak může v týmu panovat dobrá nálada, když poslední turnaj byl totální propadák? To už na to ti hráči zapomněli? Nebo se jich to prostě netýkalo? A je hezké, že klubová příslušnost v nároďáku nehraje roli a všichni jsou najednou kamarádi, ale pak to vypadá, že hráči se mezi sebou ani nehecují, že nebojují o místo v sestavě. Správná soutěživost by přece měla být podstatou sportu jako takového, natož na reprezentační úrovni.
Je dobré si sem tam připustit trochu kritiky k tělu, vzít si z toho ponaučení, třeba na tom začít stavět. Neříkám, že to reprezentanti nedělají, ale na fanoušky to tak nepůsobí, nebo se to míjí účinkem.
Při domácích zápasech se fotbalová reprezentace stále může opřít o skvělou diváckou kulisu, kdy navzdory kritice jsou zápasy většinou vyprodané a celý stadion žene hráče za vítězstvím.
Jsme Češi, na úspěch ve sportu jsme hrdí a často se jím chlubíme, jak je to jen možné. Ale reprezentace si koleduje, že srdce svých fanoušků skutečně ztratí a dokud se její projev, jak herní, tak směrem k veřejnosti, zásadně nezmění, bude své fanoušky jen těžko hledat.
